P. Rada 5.4.2011 8:03

Re: Polykání blamů.

Pane Michale já mám za to, že v případě Fukušimy se sice ukazuje jakou moc mají média ale také na to, že seriozní informace jsou v naší společnosti pravidelně nahrazovány reklamou právě prostřednictvím oněh médií které takto onu moc získaly.

To, že pak má laik nejen v jednotkách zmatek ale navíc snadněji podléhá emocím - z pro něj tajemného - je i důslerek toho jak málou důvěryhodnost dnešní masové informační kanály ale i vyjádření špičkových politiků a tzv odborníků mají.

Ve Fukušimě totiž pro laika především selhala technika posvěcená dříve předtím řadou nekorektních  prohlášení o tzv absolutní bezpečnosti jádra v nejvyspělejších ekonomikách a tím padla i zbylá důvěra.

Mou důvěrou otřáslo zjevně zbytečné systémové selhání všech záložních diselagregátů ke kterému nemuselo vůbec dojít jen kdyby někdo dotyčný nadstandardně přemýšlel a umístil tato pro bezpečnost klíčová zařízení třeba na kopec za elektrárnu nebo jen do protipovodnového krytu. Mou důvěrou k vyjádření tzv profesionála pana Škody pak otřásá ignorace dlouhodobých dopadů úniku radionuklidů s zlehčování problému banáno-ořechovou argumentací.

Japonsko se byt  jako bývalá velmoc nyní v důsledku nedostatku energií dostalo po dlouhodobé ekonomické stagnaci zřejmě do celkově sestupného trendu ze kterého se pro bezohlednou dravost okolních ekonomik už sotva vzpamatuje. Toto právě jeko důsledek profesionálního selhání je už dnes výmluvná hrozba i pro ostatní rozvinutý svět ke kterému patříme - byt né hrozba přímo radiační.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Michal 5.4.2011 6:43

Re: Polykání blamů.

Autor si nehraje a nešprýmuje, ale ukazuje, jak si s námi hrají média.

Potíž je, že limity jsou o několik řádů nižší, než hranice jakéhokoliv rizika. Pak při x-násobném zvýšení to vypadá strašně dramaticky, ale přitom jsou to hodnoty, které se ani nepřibližují přirozenému pozadí jinde, třeba v Norsku.

Ano, v těch jednotkách je zmatek. No, není zmatek, ale není to tak jednoduché, jiné veličiny (hmotnost, rychlost).

Zrovna s tím jódem jde o relativně malý problém, protože tělo jód nesbírá do zásoby, stačí tedy "doplnit" zásoby. A za měsíc je po problému (vzhledem k poločasu rozpadu 8 dní). Tedy za předpokladu, že úřady lidem řeknou, co mají dělat (a dodají tablety). Pokud se ovšem napřed musí oslavit 1. máj a dojet Závod míru, tak to je horší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 5.4.2011 2:08

Polykání blamů.

Je příznačné jak si pan Škoda rád hraje s čísly a rád pak šprýmuje na konto těch co o problematice málo vědí - že by si tak léčil nějaký neduh?

K podstatě věci samé. V hromádce těch čísel a údajů kde odvádí pozornost na babány, paraořechy, čísla, jednotky... totiž zcela chybí vyhodnocení toho, který radionuklid co způsobuje a jakou cestou. Konkrétně u toho jodu nejde pravidelně ani tak o momentální ozáření ale o to, že se snadno dostává do potravních řetězců. Ve Fukušimě ho unikla asi dvacetina oproti Černobylu. Pokud ho má tělo ve štítné žláze málo, kumuluje si ho tam jak jen se k němo dostane. A teprve pak může hrozit místní vnitřní ozáření s důsledky kvůli kterým je v rizikových oblastech po haváriích raději lidem preventivně dodáváno nadbytečně mnoho běžného jodu třeba v tabletách - jen aby tělo nekumulovalo jeho radionuklid.

Podobně je tomu i u některých dalších radionuklidů a výsledek kumulování v potravních řetězcích pak může být až zarážející a dodnes je proto předmětem výzkumu.

Například na ostrovech atolu Bikiny, které sloužily jako pokusná jaderná střelnice v tichomoří se kupodivu běžnou dozimetrií nenaměří vůbec nic oproti přírodnímu pozadí. Potápění i krátké pobyty jsou tam bez rizikové ale návrat a opětovný trvalý pobyt původních obyvatel s jejich původními potravinovými zvyky tam dodnes není možný. Americké úřady by tam trvalý pobyt nedovolili asi ani panu Škodovi - byt má pobyt v USA zřejmě povolen. Tak si říkám jestli by podobný článek nechtěl raděj napsat těm původním obyvatelům a zasadit se tak  za navrácení jejich domoviny spíš, než psát na NP - nebot nám po této stránce opravdu prakticky nic bezprostředně nehrozí - leda tak polykání tendenčního blamování ze všech stran - pokud na to máme ovšem žaludek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek