V. Kain 31.5.2010 13:30

Re: Fenomen odcházejícího soudruha

Ráth byl taky propagátorem spoluúčasti pacientů a to mnohem vyšší.Jen co vstoupil do ČSSD tak byl okamžitě jejich největším odpůrcem.Tady je vidět,že jak Urban,Ráth a další jsou prachobyčejní chameleoni a takový by měli být vypráskáni.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kejkrt 31.5.2010 13:19

Re: Fenomen odcházejícího soudruha

S tou svrženou vládou máte sice pravdu,

nicméně hlavní vina na tom, že to puchejř nedostal pořádně SEŽRAT, je na Topolánkovi.

Ten si tu možnost vůbec nedokázal připustit .. Jestli kvůli korytům, nebo kvůli principu .. to nevím. Ale byl za tím on.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Šimák 31.5.2010 11:40

Re: Teď se radujme

Proboha, ať se nestane předsedou parlamentu. Takoví lidi vůbec do politiky nepatří, řada lidí to již pochopila, díky za to.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Kočí 31.5.2010 11:32

Re: Fenomen odcházejícího soudruha

Zcela správně a přejme mu to!

P.S.Míl je moc chytrý člověk.Jeho názory jsou fajn

.Povšimněte si ,Urban chtěl zdražit el.energii ,aby měl pod palcem víc peněz (ČSSD) a teď se nestydí být na plakátě s heslem pro regulaci cen energií!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Streit 31.5.2010 11:29

Teď se radujme

Výprask zasloužil nejen za shození vlády:

http://streit.blog.idnes.cz/c/141173/Kdepak-na-Paroubkove-politickem-hrobe-se-musi-tancit.html

Ale zároveň dávejme pozor, on využije všech prostředků, aby se někam znovu protlačil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 31.5.2010 10:13

Re: Tak,tak.

Také mám ten dojem. Ostatně Petra je náročná žena......

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Pavlis 31.5.2010 9:57

Tak,tak.

Jenže hroší kůže je pro některé politiky jen letní sako. Do nepohody mají poněkud bytelnější brnění. A cesty návratů jinými metodami ovládají. Uvidíme....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Vodvářka 31.5.2010 6:00

Fenomen odcházejícího soudruha

Myslím, že nestačí jen připomenout Paroubkovo shození vlády uprostřed předsednictví v EU. Při rozborech tohoto kroku jsem nezaznamenal jeden prostý fakt, který měli novináři Paroubkovi dnes a denně mlátit o hlavu. V demokracii je vyslovení nedůvěry vládě legitimní čin. To se však dělá jen tehdy, pokud jsem sám připraven to dělat lépe, jinými slovy, odstraním vládu a hned ukážu, jak to dělat lépe. Paroubkovi stačilo jen provést první krok a na další tam nasadil Jana Fischera - dobře věděl proč. Takže jeho současný stav je pozdním zadostiučiněním za krok, který se v demokracii nedělá.

Druhá věc, na kterou se těším, je jeho pomalý odchod do zapomnění. Za dob světlých zítřků byl vždy generální tajemník oslavován a byly zpravidla líbány jeho stopy a každé slovo bylo nábožně vychutnáváno sborem pod tribunou. Po odchodu onoho guru z čela /ať již nečekaným odvoláním - méně často, či úmrtím - velmi často/ se v krátké době vynořilo tolik negativních vlastností odešlého soudruha, že jen jeho příbytek u kremelské zdi jej ochránil před Lubjankou či Mírovem. Paroubek totiž zapomněl na jednu věc - ve straně jeho typu se uctívá funkce, nikoli osoba, ta je zcela vedlejší. Nyní mu ti, které po cestě nahoru překáželi a kteří byli upozaděni, rádi nastaví nohu při jeho sešupu dolů. To, že zůstává poslancem, je jeho marná snaha ještě někde být viděn, ale vzhledem k jeho povaze to bude jen čiré zoufalství.

• reagovat
• nahlásit příspěvek