Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Hranice možností
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Li 25.2.2009 9:24Re: Někdy-nikdy Tak, přesně tak |
A nejenom naši pejsci a kočičí 
To se stalo tak asi před 15 lety. Kolegové kamsi odjeli a bylo to v plné jelení říji. Bohužel si jelínci stačili sežrat svoje krmelce se senem a bylo nutno tam alespoň vozík dodat. Přiznám se, že jsem se tenkrát bála. A hodně, páč tam byl ještě náš jelen Miki, který byl odchovaný uměle a tak člověka bral jako svého druha a v říji měl potřebu se s ním poměřit kdo je silnější. S očima na něm jsem plnila krmelec senem a překvapovala mě jeho reakce - chodil sice okolo, ale byl vyplašený, připravený k útěku. Při odchodu jsem zjistila důvod 
On totiž mojí situaci pochopil tenkrát dominantní jelen Osmička, stál kousek ode mne, což bylo pro něj chování nenormální !!! a tím mě pohlídal |
|
EvaŽ 25.2.2009 9:37Re: Někdy-nikdy Proč tě ten Osmička chránil je pozoruhodné. Jestli chtěl Mikimu ukázat, že on tady netrpí takovéhle rozbroje? Nebo nějaký jiný důvod? Je to fascinující. |
|
|
Louk 25.2.2009 9:43Re: Někdy-nikdy Li, z toho až mrazí. Ať se jdou vědci s těmi svými uhozenými teoriemi o nemyslících a necítících tvorech vycpat. |
|
|
Dede 25.2.2009 10:50Re: Někdy-nikdy Li, je to úžasné a naprosto tomu věřím... Osmička správně pochopil, že neseš jídlo a nehodlal nechat nevychovaného podřízeného, aby tě ohrožoval. On si na svém prostě udržel pořádek, jak ho sám uznával... Je to obdivuhodné! |
|
|
Louk 25.2.2009 9:31Re: Někdy-nikdy To víš, člověk kolikrát překvapí svými nečekanými reakcemi sám sebe. Jak potom správně odhadnout, co se děje v chlupatých kebulkách. Máš pravdu, že většina překvapení je naštěstí příjemných |
. Pořád se mám hodně co učit od kočenek, přeci jen s nimi nemám tak dlouhou zkušenost a překvapují mě stále. Taky jsem vděčná za zvířecí společnost |
|
PetraK 25.2.2009 10:39Re: Někdy-nikdy Počkej, Blážo- to si nedovedu představit, že na Krejga musíš zařvat. Tohle znám u praštěnýho Ešusa, ale u inteligentního Krejga?? Tomu nevěřím |
|
|
Bláža 25.2.2009 11:11Re: Někdy-nikdy Tomu věř! |
|
|
Louk 25.2.2009 8:27Krásný článek, Dede a opět mi vyvolal spousty vzpomínek dávných i velmi čerstvých. Dávné prázdninové časy, kdy jsem se toulala po kamarádech a babička před obědem vypustila čuvačku z branky se slovy "Přiveď Janičku" a Aida mě našla neomylně, v nejrůznějších koutech vsi a já se na ni ještě šklebila, že už musím domů. A toulání s ovčandou. Nikdy jsme nechodily na cvičák, ale jednou jsme potkaly známé, kteří se odtamtud vraceli, i s rukávem a oni se rozhodli vyzkoušet Zary zákus. Chlapec měl modřiny pod rukávem a třeštil oči, že taková síla v čelistech se hned tak nevidí. Tehdy jsem si uvědomila, jaká je to zbraň. Přitom jak se psíma holkama, tak s Pedrem panuje veliká důvěra. V okamžicích úrazu, bolesti trpělivě snášeli manipulaci, prostě věděli, že se jim snažím pomoct. Je to s nimi báječný, nesmírně obohacující život, založený na vzájemné lásce a tichých úmluvách |
|
|
Li 25.2.2009 8:43Re: Krásný článek, Dede Tiché úmluvy - to je ono |
|
|
Vave 25.2.2009 9:31Re: Krásný článek, Dede Ano, pod to se připojím také, je to dokonale řečeno ....a nejen mezi námi a zvířaty! .... tiché úmluvy, na těch přeci stojí úplně všechno všude! |
|
|
Kytka 25.2.2009 14:28Re: Krásný článek, Dede Louk to je přesný |
|
|
Matylda 25.2.2009 8:13Mně nedávno překvapila Borůvka která má podle mého názoru v hlavě pouze několik mozkových buněk a ty jsou specializované na hraní a shánění všeho žrádla, co nejsou granule. Večer ji šel vyvenčit Kuba. Byla tma a já jsem trvala na tom, že se psina musí pořádně proběhnout, tudíž aby to vzali přes park. Zapomněla jsem, že Kuba se tam občas bojí, protože ho tam jednou za dne zmlátili místní nepřizpůsobiví, když jim nechtěl dát svoje sáňky. Přišli a Kuba přiznal, že se v tom parku bál. Borůvka, která jinak metelí vepředu nebo si čenichá kolem, šla buď kousek před ním nebo za ním a Kuba měl pocit, jako by ho hlídala, protože se bál. Nebyla jsem u toho, takže nemůžu potvrdit, a tak tlumočím jen jeho pocit, ale i tak mě to potěšilo. |
|
|
Louk 25.2.2009 8:41Re: Mně nedávno překvapila Borůvka Nepodceňuj Borůvku. I když je to pejska mlaďounká a plná čertíků v těle, je s vámi pořádně sžitá a pálí jí to. A vypiplaný pejsek bezpečně pozná, kdy je klid a může dělat raploviny a kdy teče páníkům do bot |
|
|
EvaŽ 25.2.2009 9:34Re: Mně nedávno překvapila Borůvka Borůvka reaguje správně na strach někoho ze smečky a drží se poblíž. Ve dvou se totiž násilník lépe zvládne a Borůvka to instinktivně ví. |
|
|
PetraK 25.2.2009 10:41Re: Mně nedávno překvapila Borůvka Statečná Borůvka |
|
|
Dede 25.2.2009 10:53Re: Mně nedávno překvapila Borůvka Matyldo, tady máš první (určitě z mnoha) potvrzení, že to děláte správně. Milujete pejsku a ona miluje vás - jste jedna smečka. A když se jeden člen smečky bojí, tak ho v tom ten druhý nenechá, i kdyby se sám taky bál. I malý Max mi to předvedl mockrát, Pitrýsek o tom také psala v souvislosti se svými trpasličími knírači. To je zákon smečky |
|
|
Li 25.2.2009 8:10Vyvolaná vzpomínka Česala jsem Nastěnku, a najednou, kousek ode mě, se ozvalo hodně nazlobené zavrčení. Koukla jsem tím směrem co se děje. Dráček ležel na zádech a vzorně se vzdával stařičkému Ajvíkovi, hleděl na něho a v očích mu poskakovali čertíci, vlastně se smál na celé kolo. Tato příhoda je pro Dráčka typická, vlastně demonstruje jeho celý život. V rodině a pro blízké přátele to byl úžasný, milující pes s obrovským srdíčkem, byl to džentlmen, který mi nikdy nedal znát že je silnější než já, i když na procházce nebo ve výstavním kruhu soptil na jiného psa, vždycky si dal říct, poslechl mě, ale kdyby chtěl, neudržela bych ho… Kdyby chtěl, rozmáznul by tenkrát Ajvíka jako mouchu. Tenkrát to byl mohutný tříletý pes, plný síly, sebevědomí, hrdý, s přemírou agresivity vůči cizím psům. Kdyby chtěl… Ale on nechtěl... |
|
|
Louk 25.2.2009 8:32Re: Vyvolaná vzpomínka Li, to je krásná vzpomínka. To je přesně to ono, proto je tak milujeme |
|
|
EvaŽ 25.2.2009 6:58Kde jsou meze psích možností nevíme nikdo. Taky jak bychom mohli? Vždyť neznáme meze ani svých vlastních možností a koho bychom měli znát lépe než sebe? Myslím, že i tobě se už stalo, že ses překvapila tím, co dokážeš, když je zle. A že psi dobrovolně respektují nepsanou a vcelku gentlemanskou dohodu s člověkem? Jistě, tím přece začalo naše soužití před mnoha tisíci lety. A proč někteří psi nejsou moc ochotni tu dohodu o spolupráci respektovat? Nevím přesně, ale myslím, že to jsou především plemena, která byla šlechtěna pro velmi samostatnou práci. Zatímco lovecký (ohař) nebo pastevecký pes musel s člověkem spolupracovat, jinak byl bezcenný, jezevčík nebo teriér musel být hodně samostatný. V noře se musel spolehnout sám na sebe a ten, který to nedokázal prostě nepřežil. Proto jsou psi závislejší a méně závislí. Protože i v Kazanovi s Daníkem je ten ovčák, který hlídal stádo a čekal, co bude muset pro svého pána udělat. Proto je i domácí, pohovkový jezevčík vždy poměrně nezávislý (co kdyby se domů dostala liška, že?). Psi jsou úžasní ve své přímosti a nezáludnosti. Od psů jsem se naučila strašně moc i o lidech. (Teď mluvím o správně socializovaných, rozumně vedených psech, pro psy, kterým chybí socializace a výchova neplatí běžné psí zásady - prostě nemají komu být věrní). |
|
|
Dede 25.2.2009 8:02Re: Kde jsou meze Ono je na tom milá Evo smutné to, že kdybych věděla, jak snad se dostanou ven (když potřebují), tak bych jim nevěřila a na té terase je samotné (tedy když jsem spala nebo nebyla doma) nenechala! |
Takže bych se asi měla zastydět, že jim nevěřím. A k těm plemenům - když mně se takhle choval i jezevčík! Vymyslel kde jakou taškařici, kvůli čokoládě byl ochoten si v dětském pokoji vystavět i "schody" aby se dostal do poliček nad pracovními stoly (čokoládu jsem se samozřejmě snažili schovávat|
|
Rpuť 25.2.2009 9:21Re: Kde jsou meze OT - jen drobná otázka, že mi nepřišlo potvrzení. Mejlík si dostala? |
|
|
Dede 25.2.2009 10:48Re: Kde jsou meze Jojo, jen jsem nedokázala zatím smysluplně odpovědět |
Vlezla na mě nějaká viróza, jsem jak zpomalený film. Ale odpovím! |
|
EvaŽ 25.2.2009 9:30Re: Kde jsou meze To je otázka vazby psa a člověka. A síly "volání dálav". Na to, co převáží má vliv strašně moc věcí a každé zobecnění pochopitelně kulhá. Navíc v současné době už se některá plemena "odrodila" původnímu poslání a zdaleka ne každý jezevčík je samostatný lovec. To byly spíš "modelové" příklady. To, že byli tvoji psi závisláci, vypovídá víc o tobě, než o psech. A to, že jim nevěříš? Když nejsi "po ruce", tak klesají zábrany zdrhnout. A venku je pro samotného psa nebezpečno. Proto ani našim holkám nevěřím a nenechávám je samotné tam, kde by mohly utéci (i když by to pravděpodobně neudělaly). To je spíš strach o jejich bezpečnost, než nedůvěra. Pouto, mezi místem (terasou) a psem je nejsilnější, když je panička doma a bdělá. Jinak se oslabuje a nemusí fungovat. Proto bych se za tu nedůvěru nestyděla. Považuju ji za obavu o jejich bezpečí. A co je to mít "zvládnutého" psa. To je vytvořit pouto, že ten pes dobrovolně dělá, co po něm chceš. Protože fyzicky nemáme ani na jejich rychost, ani obratnost a někteří ani na jejich sílu. Ta dobrovolnost je podklad pro soudržnost smečky. Ve smečce taky vůdce nehoní a nemlátí členy každou chvíli. Každý člen pochopí, kde je jeho místo a dělá, co je třeba, aby se všichni dohromady uživili a byli v bezpečí. Je to trochu kostrbaté, ale snad pochopíš, že chci říci, že opatrnost není nedůvěra a vazba na smečku je nesmírně silná věc. |
|
|
dalmatin 25.2.2009 10:36Re: Kde jsou meze Tedy děvčata, tato debata mi tak mluví ze srdce, že už nebudu nic dodávat a jen vám poděkuji. |
|
|
Xerxová 25.2.2009 6:41hezký den hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům Kluci Nazgúlí jsou poslušní kluci, kteří paničku (a páníčky) milují a respektují. A je to vidět. S ohledem na fyzické možnosti mého milovaného plemene je jasné, že kdyby se Kosatka (a před ní i Xerxes a Arona) k něčemu rozhodli, tak jim nemám sílu v tom zabránit. A i když do poslušného psíka má (a měli všichni) daleko, tak nikdy nezkusili své síly, rychlosti, velikosti zneužít. Je to o lásce a fungující smečce Hlášení sněhové - nepřipadlo od večera nic, tak jsem jen uklidila nahrnutou bariéru u plotu a konec |
|
|
Rpuť 25.2.2009 6:46Re: hezký den Souhlasím s Xerxovou. Je to o lásce. Protože jen milovaná a milující chlupatá dušička se nám otevře tak, abychom do ní mohli nahlédnout. |
|
|
EvaŽ 25.2.2009 7:05Re: hezký den Máte obě pravdu. Láska je vlstně první krok k tomu, čemu se jinak říká socializace a výchova. Nevychovaní psi (i děti) jsou často důsledkem toho, že osoba, která si je pořídila, o ně ve skutečnosti nemá zájem. A je jedno, jestli spí v hedvábí nebo na slámě, nezájem se projevuje podivuhodně různými způsoby. Materiálními statky často zakrýváme prázdné a vyschlé srdce. |
|
|
LENKA S 25.2.2009 10:20EVO, TADY SE MZUSÍM TROCHU OZVAT. JÁ O HOKINA ZÁJEM MÁM,. JEN ZPOČÁTKU, A HEND PO HOKINOVĚ PŘÍCHODU DO NAŠÍ SMEČKY, KDYŽ JSEM VODILA STRAŠNOU PSÍ VYCHRTLINU A KOSTLIVCE , JSEM VÝCHOVU ZE ZAČÁTEČNICKÉ NEZNALOSTI A NEZKUŠENOSTI PODCENILA. ON UŽ BYL DOSPĚLÝ PES A JÁ NĚTUŠILA, ŽE VÝCVIK JE PRO NĚJ RADOST. NECHTĚLA JSEM HO TÝRAT A DRILOVAT. DNES VÍM, ŽE TO BYLA VELIKÁ CHYBA, ALE UŽ NÁM TO NAPRAVIT ÚPLNĚ NEJDE. UŽ MU BUDE LETOS 14, TAKŽE JAKÉKOLIV UČENÍ JDE VELICE POMALU. A NENÍ TO V NEZÁJMU. POUZE JE UŽ STATRÝ A POMALUEJI CHÁPE. A MYSLÍM SI, ŽE HOKIN SI NA NEDOSTATEK ZÁJMU Z NAŠÍ STRANY ROZHODNĚ STĚŽOVAT NEMŮŽE. JEN TA POSLUŠNOST MI JAKSI NEJDE POD NOS. JE TO ZKRÁTKA JOZEFČÍK. |
|
|
EvaŽ 25.2.2009 11:02Re: EVO, TADY SE MZUSÍM TROCHU OZVAT. JÁ O HOKINA ZÁJEM MÁM,. Milá Lenko, já tě ani ve snu nepodezírala, že nemáš o Hokina zájem. O kus výš píšu, že jezevčík musí být samostatnější a proto je z našeho pohledu tvrdohlavý, když mu o něco jde. Určitá míra neposlušnosti prostě k jezevčíkovi patří. A fenky jsou mocné lákadlo. To o okoralém srdci ani nemohlo být na tebe. U tebe to byl spíš nadbytek dobroty a ten moula si to vysvětlil, že nemusí poslechnout. A taky se jinak vychovává pes od malého štěněte a jinak dospělec se špatnými zkušenostmi. Vše, co se tady píše je trochu obecné a každý pes je jiná osobnost. Vůbec jsem netušila, že by sis to mohla vzít na sebe. Kromě toho, Hokin přece normálně neutíká. A fenky rozhodí i nejposlušnější psy. Tak promiň, jestli jsem se tě dotkla. Spíš mě Hokin jako jezevčík vytanul při psaní o samostatnosti jezevčíků, než abych tě podezírala z nedostatku zájmu. Ještě si pamatuji, cos dělala, když byl nemocný, sháněla diety, platila veta. to by člověk bez lásky nikdy neudělal |
|
|
Maťa 25.2.2009 11:15Re: hezký den Krásne napísané, aj článok od DeDe. Čo k tomu dodať? Len sa pripojiť k EveŽ. |
