JanaBa 17.11.2008 12:14

Dede,

díky za dnšní BTW. Budu omílat to samé, ale tesat, tesat, tesat. Tentokrát do patníků kolem silnic, všem na očích, starým jako memento, mladým jako výstražný vykřičník. Mladým chybí zkušenosti, ale staří by měli vědět, s čím si zahrávají a je tragedie, že jsou ochotni to vyvolat znovu. Pozor, je to lavina, která se řítí rychleji, než dovedeme odhadnout.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 17.11.2008 11:38

Děkuji Dede

Milá Dede, tisíceré díky za tvé připomenutí tak důležitého údobí našeho malého ale vždycky přežívajícího národa. O svobodu jsme museli často usilovat, nesmíme na to zapomínat. Teď ji znovu máme a jde o to abychom nezpohodněli, musíme být stále ve střehu. Svoboda je totiž velice křehká záležitost.   

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Velká kočka 17.11.2008 11:19

Dar svobody

Když jsme v roce 1968 odešli z naší krásné země bylo to bolestně definitivní. Ani ve snu nás nenapadlo, že by mohlo dojít ke změnám a že bychom se mohli někdy vrátit. A najednou v roce 1989 jsme se slzami v očích a s velikou nadějí v duši sledovali krátké televizní zprávy o dění dole v Evropě. Zírali jsme na obraz narvaného Václavského náměstí a poslouchali zvonky klíčů zvonící na lepší časy. A už příští rok na jaře jsem letěla do Prahy kterou manžel navštívil jen měsíc přede mnou. Vrátil se před smrtí potěšit do rodného města a setkat se se svou starší sestrou která byla už několik let ochrnutá po mrtvici. A ona na něho opravdu čekala na svého malého brášku a zemřela na konci toho léta. Ovšem nenechala mi ho tady, chtěla ho mít po tom dlouhém odloučení u sebe i tam za Duhovým mostem a tak na jaře 9.dubna 1991 zemřel i on. Děkoval jsem Bohu že před svou smrtí mohl navštívit své rodné město stověžatou matičku Prahu a že mu to bylo umožněno. Myslím si že tu není se mnou jak jsem se utěšovala, ale že bloumá Karlovou ulicí, nakukuje do budovy DAMU kde vyučoval, sedá v divadle ABC s panem Werichem a jde Roháčovou ulicí nahoru k domu č.94, kde prožil většinu svého života a kde jsem i já s ním bydlela a kam jsme přinesli našeho synka narozeného v Londýnské ulici. Tam asi nabidne své rámě mamince a tetě a jdou se projít na Židovské pece. Obě vyrostly v severních Čechách a říkalo se jim princezny ze Židů, obě drobné a velice krásné. No vidíte a už jsou tu zase tyhle vzpomínky.

Já jsem jen chtěla vzpomenout na manželovu reakci když se přes tehdy ještě Československo převalila ta náhlá vlna svobody se kterou si mnoho lidí ještě dodnes neví rady. Svoboda jsou totiž nejen práva ale i povinnosti a odpovědnost. Když jsme se tak radovali nad těmi nenadálými událostmi tak můj manžel najednou zmlkl a pak tiše řekl : "No jo, ale pro nás je už pozdě." A bylo.

Jsem ráda že pro velkou část národa pozdě nebylo a že ti kdo to pochopili mají všechny možnosti před sebou. Bůh vás ochraňuj!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 17.11.2008 10:02

Jsem ráda,

milá Dede, že jsi na tohle výročí nezapomněla. A jsem ráda, že jsem na Zvířetníku ve společnosti lidí, kteří vědí, že toto datum je pro nás stejně významné, ne-li významnější, jako 28. říjen.

Neumíme si vládnout, to je pravda. Neumíne totiž brát na sebe odpovědnost, a tak do politiky často míří lidé, kteří nám nabídnou, že ji ponesou za nás, a pak si za to sami určí cenu.  Ale je tu naděje, v našich dětech nebo vnucích, kteří už vyrůstají v úplně jiném ovzduší než my. Naše děti a naši vnukové se nebojí zeptat a mají přehled, o jakém se nám nesnilo. Pravda, někdy možná dají víc na značku džín než na charakter, ale z toho vyrostou, jako jsme z toho vyrostli my; jen nás oslnila žvýkačka značky Donald nebo sada barevných fixů nebo CD, co přes hranice přivezli TIRáci.

Štětinko, ty to nemáš doma jednoduché. Ale na všech těch lidech okolo nezáleží tolik jako na Tvých synech. Ostatním nic nevysvětlíš, mají svůj omezený pohled na svět, který změnit nechtějí. Ale klukům ukazuj svět tak, jak ho vidíš, a říkej jim pravdu, jak ji cítíš.

Přeju všem krásný sváteční den. A možná bychom si ještě mohli připomenout, že nebýt 17. listopadu, nemohla by neexistovat Zvířetnická komunita, stejně jako mnoho jiných přátelských sdružení a uskupení. Za sebe mohu říct, že by mi to bylo moc líto, protože jsem tady poznala mnoho lidí, kterých si vážím a které mám ráda.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Tečka 17.11.2008 9:51

Hezký den ,

i když tady je momentálně pěkně hnusno.

Můžu litovat toho, že pro moji generaci ten den přišel dost pozdě, ale jsem ráda, že jsem se toho dožila a zbytek života si opravdu vychutnávat pocit svobodně žijícího člověka. Pro nás, už pomalu smířené s tím poklopem, pod kterým jsme žili, byly ty začátky těžší, a ne všichni se dokázali přizpůsobit. Já jsem díky změnám našla zajímavé zaměstnání, které mě baví. Asi jsem měla kliku. ALE jsem ráda, že si můžu koupit 1 kousek jakéhokoli ovoce v jakoukoli dobu, nemusím shánět mandarinky na vánoce (1 kg na osobu), lítat po drogeriích ve snaze sehnat nedostatkové zboží denní potřeby, nemusím vystávat potupné čtvrteční fronty před knihkupectvím, žádat o výjezdní doložku, o devizovém příslibu, který jsem nikdy nedostala, ani nemluvím. Asi se nikdy nepodívám na Tahiti, ale bohatě mi stačí Řecko, a doudám, že se mi občas podaří našetřit na nějakou dovolenou i z důchodu.

Já vím, že jenom tyhle argumenty nikoho, kdo už tohle nezažil, nepřesvědčí, a taky ten pocit svobody není jenom o tomhle. Ale i moje maminka, která je absolutně nepřizpůsobivá jakýmkoli změnám a nespokojená skoro se vším uznává, že je to teď mnohen lepší, i když samozřejmě všechno se nedá hodnotit kladně a toho špatného je taky dost.

Doufám, že se můj příspěvek nejeví jako chvála konzumu, já jsem jen poukazovala na to zjevné. Nikdy se nechci vrátit zpátky do těch dob !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Matylda 17.11.2008 9:47

Dobré ráno z Brna

Na modré obloze svítí sluníčko, ale za rohem už číhají mráčky. Výborný článek, milá Dede. Část mé rodiny by taky radši všechno vrátila zpátky- nesvoboda jim nevadila, stačilo, že jídla bylo dost a peněz taky- holt horníci byli elita národa...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

štětinka 17.11.2008 9:25

Dede a víš, co je nejhorší?

Že na mé argumenty odpovídají tím, že dnes už by tohle, nebo ono komunisti neudělali, to už by si nedovolili!

Co na to říct? Jsem tu sama proti všem. Dokonce jsem od minulých voleb byla za všechny nesnáze osočována já, i když jsem nikdy neprozradila, komu šel můj hlas. Asi jim to bylo jasný. Neumím si představit, že by se to vrátilo

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 17.11.2008 8:03

Krásné ráno!

Doba se změnila, ale nezměnilo se myšlení - v tom je ta potíž!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Fallowa 17.11.2008 7:36

Hezký sváteční den -

Dede jako vždy trefila hřebík na hlavičku.Jedna z mých příbuzných taky rychle zapomněla, jak nadávala,že tu nemáme žádné zboží,že na trochu lepšího vybavení nebo exotického ovoce musela stát frontu a pod.Dnes nadává na všechno (je to moc drahé),hlavně na poplatky u lékaře a za léky.No, je pravda, že celý svůj produktivní život jsem odváděla daně i zdravotní pojištění částkou,která by uživila normálního důchodce a dnes,když potřebuju lékaře,platím znovu,mohla bych konečně cestovat na západ,ale z důchodu si to nemůžu dovolit,ale nenadávám,prostě změny přišly pro mně pozdě a jsem ráda,že synové a vnučka mají možnosti,o jakých se mě ani nesnilo.A nevadí mi ani to,že dnes neumíme"poručit větru a dešti",nejspíš proto teď prší a fouká vítr i když je poměrně teplo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 17.11.2008 6:58

hezký sváteční den

hezké sváteční pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

Já se usmívám  ráda a hlavně na ty, co se tak rádi mračí. Dík za zamyšlení

Jinak tady tak strašně leje - teď dokonce padají ledové krupky (sníh to není), že zatím nepůjdu zbytek rodiny budit - na Oybín to zatím nevypadá. Ježek se i v deštivé noci napucnul...

Krupobití narůstá - do střešních oken to hrozně mlátí...   

• reagovat
• nahlásit příspěvek