Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
27.4.2024 | Svátek má Jaroslav
Diskuse k článku
BTW: To jsem já?
Když si jako malí začneme uvědomovat své já, získáme pomocí vlastních vjemů, pocitů a zrcadel poměrně přesnou představu o svém vzhledu, pohybech a hlasu. Potíž je v tom, že je to jenom naše představa.
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Zobrazit příspěvky:
Všechny podle vláken Všechny podle času
|
ziralek 16.1.2006 14:24Re: Zírálku, na dovolene, az do stredy. pes me taha za nohavici, dozaduje se sveho. takze zatim naschle. |
|
|
Hela S. 16.1.2006 13:19Re: Re: Re: Re: Tak teď nevím : ))) :-))))))))))))) koukám, že Čochtan je oblíbený :-))))))) ...ta když šla, to něco šlo, ta si to nesla, to co k ní patřilo .... A nepomlouvej se, na fotkách vypadáš dobře!
|
|
|
Kačer 16.1.2006 13:36Re: Re: Re: Re: Re: Tak teď nevím : ))) Já rád frťana totiž jíšku :o)))) |
|
|
Hoffmanová 16.1.2006 9:55Matýsek Matýsek byl kříženec jezevčíka s foxteriérem. Teda jezevčík hladkosrstý na delších nožičkách.
Byl strašně hodný a poslušný. Ve 14 ti letech zemřel l6. 11. Potom jsem psa neměla.Přišlo jaro.Můj syn Radim přišel na to,že nějak chřadnu. Byla neděle odpoledne přišel a řekl:
Mámo , chceš psa, ale musíš se rozhodnouit hned .V tu dobu u nás bydlel starší syn s 1 roční Kateřinkou .Manžel a celá rodina staršího syna psa nechtěla. Ale já jsem byla rozhodnutá hned. Ano chci. Tak jedem, řekl mladší syn. A, když jsem uviděla nádhernou jezevčiči mámu se třemi štěnátky , tak jsem nezaváhala. Přitiskla jsem k sobě, to nejmrnší štěně a by tol zase
kluk a jmenuje se zase Matýsek.
|
|
|
D. R. 16.1.2006 18:04Re: Matýsek Tak ať vám Matýsek č. 2 dělá stejnou radost. A co kdyste nám o něm něco napsala? |
|
|
Hoffmanová 16.1.2006 9:31Mytýsek |
|
|
Iva 16.1.2006 9:15Když jsem se poprvé viděla na videu, žádala jsem manžela, ať tu cizí babu vystřihne :-. A jako vždy zase shrnuto výstižně a myslím, že i pocity každého, kdo se kdy viděl pohyboval a slyšel v televizi i ten hlas je jiný. Jinak s panem Kaplanem jsem se naučila říkat "to je já":-) |
|
|
Fallowa 16.1.2006 8:55Je to fakt - Když šla vnučka poprvé do školy,syn si to natáčel na video a z nepochopitelných důvodů natočil i mně,když jsem přicházela.Po shlédnutí této nahrávky jsem se vlastního zjevu zděsila - paní D.R.popsala mé pocity velmi přesně v článku.Zatímco v mládí jsem se vnímala daleko hůř,než mě viděli ostatní,nyní jsem zjistila,že mám zřejmě až nezdravé sebevědomí!Můj vnitřní obraz kupodivu poměrně koresponduje s názory mých blízkých. |
|
|
Bláža 16.1.2006 8:55Zapeklitá věc to naše "já". Opravdu námět k zamyšlení. Každý z nás se tím asi někdy zaobíral, ale tento článek to tak pěkně popisuje a shrnuje... |
|
|
Vave 16.1.2006 8:22Tak jste mi zase nandala, milá paní Dé, pořádnou porci k zamyšlení - řekla bych, že s ní vystačím nejméně na týden.
Ale už teď vím, že pro mě nejtěžší bylo začít se přijímat, začít se mít ráda. Ale od té doby, co to dokážu, je svět mnohem hezčí.
|
