11.5.2024 | Svátek má Svatava


MLSOTNÍK: Už je to tady

24.7.2015

Přátelé, tak už je to tady. Cuketová sezóna. Já to tušila, že na cukety dojde. A taky že jo. Vedřiny udeřily, zásoby článků slábnou a cukety tloustnou.

Jednu jsem dostala. Pěkně macatou, koukněte:

Mikeš a cuketa

(Ten kocour je roční, dobře živený a akční. Máme ho tu na hlídání, takže bude asi hlídací seriál, až se trochu vzpamatuju (hoňte si komika kocoura v těch vedrech! On to totiž vyžaduje!)

Ale to jsem odbočila od hlavního tématu. Co s ní?

Mám spoustu let cuketovou kuchařku od Jany Štěpánkové (děkuji!), sesbíranou z dopisů z celého Československa. Je dokladem neuvěřitelné vynalézavosti a neotřesitelného odhodlání vydolovat z těch zatracených cuket to nejlepší. Logicky to však v našich krajích končilo tím, že se cukety staly pouze přívažkem už známých tutovek: řízků, knedlíků, ovocných bublanin... S láskou pohlížím na „prívarky“, nákypy a pomazánky a vzpomínám na dávné alchymistické pokusy.

A také je v kuchařce znát rostoucí zcestovalost obecenstva počátku 90. let minulého století: cuketa na řecký způsob, musaky... Ale jinak se mi zdá, že recepty jsou podobné skřivánčí paštice – je zapotřebí mnoho dalších a výrazných přísad, aby se dosáhlo chuti, na niž jsou tuzemské jazýčky navyklé.

Vzpomněla jsem si na počátky brambor v Čechách. Taky to neměly jednoduché, než se propracovaly na talíře v nějaké poživatelné podobě. Nu, cukety se u nás zatím srdnatě drží a za nějakých tři sta let si to bez nich třeba nebudeme umět představit.

Na jejich současné oblibě má nepochybně podíl jejich ohromující plodnost. Dnes roste na keři bejby cuketka, a zítra je z ní óbr matróna! Obecenstvo sice už přišlo na to, že nejpoživatelnější a dá se říct i lahodná je cuketa tak na píď velká, ale když ono to jednomu nedá, že, moci úplně zadarmo z té cukety dostat dalšího půl metru a další tři kila, no neberte to! Však to někomu s rozzářeným zrakem podarujeme a dotyčný nemůže říct, že jsme lakomí troškaři!

Ach jo. Paní Štěpánková na několika místech decentně upozorňuje, že recepty jsou vhodné pro mladé, malé cuketky. Její hlas však zanikl v nadšeném jásotu nad zahradními zepelíny. No jo, tak co já s tou obludou? Vydlabat a nosit jako dřeváky? Tvrdá je na to dost. Listuju dál, a hele, tady to je: Velká cuketa se hodí...  jenom na cuketové „zelí“.

Ale abych na konec přihodila přece jen něco prakticky použitelného a dobrého (kromě plněných cuket, ty miluju, ale potřebujete k nim buď sýr nebo maso). Totiž na jedné návštěvě jsem ochutnala studený těstovinový salát – vrtule smíchané s podušenými nastrouhanými cuketami a ochucenými česnekem. Bylo to úžasně dobré, neuvěřitelně zelené a ještě jednou: fakt dobré.

Jen prosím, pokud chcete někomu darovat cukety, tak ta „děťátka“ nelitujte a ufikněte je dřív, než z nich budou zepelíni.

 Při psaní jsme vzpomínala na Tojefuka a WWW :-)

Foto: autorka

Lika Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !