24.5.2019 | Svátek má Jana


ČÍNA: Okem mírně zasvěceného turisty 6

27.12.2013

Ulice a uličky Xi‘anu

(Předchozí části zde)

Na hliněné bojovníky se jede z města Xi‘an, ale samotné město je velice malebné a stojí za samostatné prozkoumání. Je také historicky významné, bývalo to hlavní město Číny hned po dobu několika dynastií a je to také začátek slavné Hedvábné stezky.

Nejzajímavější je asi historický střed města, jehož dominantou jsou staré městské hradby, které tvoří víceméně čtverec, jehož obvod je asi 14 km. Obdobně jako u Velké čínské zdi je na vrcholu cesta, nepochybně pro rychlé přesuny obránců. Dnes se po ní rychle přesouvají turisti na kolech.

Zeď je 12 metrů vysoká a 12 až 18 metrů široká. Ohrazuje zhruba 35 čtverečních kilometrů města. Nahoru se samozřejmě platí vlezné, mám pocit, že to bylo něco kolem 180 Kč. Nahoře je možné si pronajmout kolo a celou tu zeď objet. Na výběr jsou normální kola a dvoukola. Cena za dvoukolo je stejná jako dvě kola zvlášť, takže je to jedno. Myslím, že to bylo asi 30 Kč na hodinu.

Foto 6-2

Foto 6-1

Foto 6-1 Hradební zeď Xi‘anu, foto 6-2 Jízda na dvoukole

Další zajímavostí města je muslimská čtvrt, která je právě poblíž těchto městských hradeb. Zajímavé je tržiště, kde se prodávají různá tradiční jídla. Ze samotných čínských muslimů jsem neměl zrovna nejlepší pocit. Přišlo mi, že se snaží úmyslně držet jakýsi odstup. Variace na téma: "Jo, prodám ti, ale žádné důvěrnosti!" Ne, že bych o nějaké stál, ale je to takový ten pocit, jakoby si pořád pod fousy brumlali: "My jsme jiní."

Foto 6-3

Foto 6-4

Foto 6-3 Stloukání ořechů a cukru do sladkých placek; foto 6-4 Tržiště

To stloukání ořechů se mi líbilo. Měli na to takové veliké dřevěné palice a bušili do toho jak hluší do vrat. Měli pěkný rytmus a palice dopadaly prakticky nepřetržitě.

Hezké byly také různé pouliční sochy. Turistické části města byly pěkné a dost čisté. Mimo ten turistický střed města byl místy obrovský chaos, speciálně tam, kde se něco nového stavělo. A to bylo všude možně. Přecházení ulice v takovém místě se praktikovalo víceméně kaskadérským způsobem, tím, že se člověk vrhnul do proudu vozidel a ona kupodivu zpomalila, někdy až zastavila a nechala člověka přejít.

Foto 6-5

Foto 6-6

Foto 6-5, 6-6 Pouliční sochy

Co se mi velice líbilo, byly takové strážné příšerky u dveří domů a nebo u vjezdu do průjezdů. Obvykle po obou stranách. Téměř mi to připadalo jako staročeská domovní znamení. Možná to byly nějaké mytologické bytosti, ale spíš mi to připadalo jako originální umění. Co je totiž únavné, je ona značná proliferace určitého čínského umění jako například toho lva se zdviženou prackou, který je do úmoru kopírován nejen v Číně, ale i mimo Čínu. Originál je v císařském paláci a zdá se, že všichni číňani chtěli mít totéž, co měl císař. A tím pádem je po světě silně pře-lvováno. Ale tyhle příšerky byly každá jiná a jedna hezčí než druhá. Hned bych si je všechny dal před barák. Taky byly v Xi‘anu v turistické čtvrti celé uličky čínského umění. Hlavně obrazy. Ty jsem ale nevyfotil. Asi proto, že se mi líbí spíš ty sochy.

Příšerky

A to je, lidičky, všechno, co mi z té Číny uvízlo v hlavě.

KONEC

petr.kolar.canada@gmail.com



Diskuse


P. Sulc
2:38
27.12.2013

počet příspěvků: 1, poslední 27.12.2013 02:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.