Plavání je nám vrozeno už jen tím, že jako savci jsme v prenatálním stádiu de facto vodní tvorové - pobyt v plodové vodě pro nás končí až porodem.

Ale nejde jen o to - podle teorie mořského biologa Alistera Hardyho z roku 1960 (nebyl ale první, podobné názory se objevovaly porůznu už dřív) rozpracované a zpopularizované o dvanáct let později Elaine Morganovou, se lidé vyvinuli nikoliv z lidoopů žijících na savanách, jak se zatím obvykle tvrdí, ale z polovodních lidoopů žijících ve vodě a kolem ní. Tato teorie přesvědčivě poukazuje na některá zajímavá fakta - proč jsou lidé bez srsti, proč se jim tuk ukládá pod kůží, proč mají špičatý nos s nozdrami směřujícími dolů.

Dokonce i chůze po dvou tak získává jiný smysl - lépe se tak brodí vodou a získává potrava, je možné se relativně rychle pohybovat v obou prostředích a těžit z jejich výhod. Dále vzpřímení postavy vede k tomu, že ženy poměrně těžce rodí, dítě musí komplikovaně procházet porodním kanálem. Tato významná evoluční nevýhoda - na komplikace při porodu odjakživa umíraly matky i děti - se fakticky eliminuje právě při porodu ve vodě...

A nejde jen o rodící matku. I sama novorozeňata dokážou nejen začít dýchat vzduch teprve poté, co jsou vytažena z vody (což prý snižuje množství poporodních infekcí, které mohou vzniknout, pokud se dítě nadechne dříve, než má očištěný obličej a vdechne porodní rezidua - to je citát:)), ale také instinktivně plavou. Tato schopnost jim vydrží asi do čtyř měsíců, kdy začíná mizet. Vzhledem k tomu, že většina z nás tuto přirozenou schopnost ztratila, museli jsme se učit plavat znovu, později a většinou zdaleka ne tak snadno:))

(Zde a tady najdete něco o Elaine Morganové v angličtině, tady je článek v češtině)  

Pro mě samotnou začala oficiální výuka plavání v první třídě, což v praxi znamenalo, že se mi dělalo strachy zle, když jsem uviděla nápis Axa hotel Axa (nikdy jsem to nezapomněla:)). V tomto hotelu v Praze Na Poříčí se totiž nacházel bazének s teplou vodou, kde jsme se měli naučit základům plavání.

Potíž byla v tom, že na nás nevrkali "žába a kolečko" jako když se učily plavat moje děti, ale byli jsme vrháni do vody statnými ženštinami s dřevěnými bidly v rukou. Těmi snad měly oficiálně zachraňovat, leč v praxi nám s nimi tloukly přes prstíčky křečovitě přichycené ke kraji bazénu a nemilosrdně nás vrhaly zpět do hlubší vody. Přístup "plav (splývej) nebo se utop" se nejspíš - opět teoreticky - osvědčil, protože všichni jsme nějak zvládli požadované.

To však zdaleka neznamenalo, že jsme uměli plavat a navíc většina z nás získala k plavání i samotným bazénům slušný odpor. Takže jsem se nakonec naučila plavat pod vedením svého otce kdesi na dovolené. A to byl základ mnoha a mnoha krásných chvil, protože plavu ráda a myslím, že i dobře - nakonec na vysoké škole jsem měla plavání jako školní sport.

Přestože uznávám výhody čistého pěkného bazénu, pořád dávám přednost plavání v přírodě. Potíž je v tom, že v Čechách mizí místa s dobrou čistou vodou - aspoň u nás máme nejbližší pěkné místo na koupání až u Hradce Králové u "písáků" - tedy zatopených jámách po těžbě písku. Přehrada Les Království mívá obstojnou vodu, ale s prominutím bordel na březích. Hodně přinese řeka, zbytek dorazí turisté a především rybáři, kteří na březích kempují a nedělají si starosti ani s odhazováním rybích zbytků, ani, ehm, s vlastními exkrementy.

Mám zato idylické vzpomínky na plavání v Berounce - kdysi jsem chodila s klukem, jehož rodiče měli u řeky chatu a tak jsem se s Berounkou vlastně seznámila. Později jsme tam jezdili s dětmi, z jihozápadního konce Prahy to byl kousek. Jsme si vědoma všech nevýhod takového plavání, ale mám ráda vůni neznečištěné řeky, pohled na břeh, líně tekoucí vodu... Nemám ovšem ráda bahno, komáry a ryby:)), ale za všechno se platí, že...

Tím absolutně nejlepším je pro mne plavání v moři. Moře miluju jakýmsi zcela animálním instinktivním způsobem, cítím, že k němu patřím, že je někde v hloubce součástí mé duše. Miluju ho za jakéhokoliv počasí a v jakékoliv roční době (pravda zamrzlé je dost nudné:)), nikdy se na něj dost nevynadívám. Mamina říkávala, že pro ni je moře neklidné, ráda spala někde dál, tam, kde ho neslyšela, protože se na ni ten neklid přenášel. Já s tím neklidem jakýmsi způsobem rezonuju, nevadí mi. Je tedy zřejmé, že plavání v moři je pro mě zážitek ani ne tak sportovní nebo zábavný, jako spíš existenciální:))

Ještě bych se zmínila o plavání psím a se psem. Náš jezevčík Max plavací nebyl, i když samozřejmě plavat uměl. To jsme však zjistili poprvé tehdy, když při vášnivém sledování čerstvé stopy bez rozpaků přeplaval v potoce tůň, které by se jinak samozřejmě vyhnul. Přestože cílem jeho snažení bylo mě pokud možno nikdy neopouštět, do vody za mnou nešel - jen pobíhal po břehu a dával mi najevo, že jsem osoba nezodpovědná a proradná.

Nazgúlové plavací jsou, i když Daník se radši brodí:)) Do vody mě následují, ale pouze s jediným cílem - dostat mě z ní zase ven. Speciálně Kazan měl tendenci mě zachraňovat, což znamenalo, že jsem byla plná krvavých škrábanců a po troše společného plavání jsem vypadala jako oběť domácího násilí. To se sice podařilo odbourat, ale stejně mě psi ve vodě "pasou" - tj. snaží se mě dostat mezi sebe a břeh a posléze mě k tomu břehu zahnat. Naštěstí plavu rychleji než oni, takže než mě obklíčí, tak si stihneme trochu pohrát:))

K plavání samozřejmě patří i potápění - jak do hloubky, tak splývání po hladině se šnorchlem a brýlemi. Přestože mi nikdy nevadily skoky do vody, potápění jsem na chuť nepřišla. Jednak mě bolí uši - jako malá jsem je měla x-krát píchané - a jednak netoužím vidět, kdo všechno se mnou vlastně ve vodě plave:))

Jsem schopná pochovat hroznýše a vzít do ruky ještěrku, ale ryb se štítím - na rozdíl od hadů jsou skutečně slizké. Chápu, že přiznat něco takového a zároveň žít v Norsku, zní pro mnoho zanícených rybářů jako svatokrádež, ale je to tak. I čerstvé ryby si tu kupuju už zásadně porcované, a když se o mě při plavání otře ryba, tak se prostě snažím nepodlehnout panice:)) Přesto chápu lidi, kteří potápění milují a vstupují tak do světa, který já jsem dobrovolně ze svého života vyloučila.

Takže dnes si budeme povídat o plavání. Jak a kdy jste se učili plavat? Plavete rádi? Kterému prostředí dáváte přednost - bazénům nebo přírodním vodám? Plavou vaši psi/kočky/ koně? Plavete někdy s nimi? A jak vám to dohromady jde? A co potápění - jaké s ním máte zkušenosti? Baví vás? A proč? Pojďme si povídat o vodě a plavání...