A je to tady, Ljuba objevila Noře na krku za ušima klíště velké jak lískový ořech. Dnes jedu s Gari na veterinu, aby se jí znovu podívali na nohu – chudák pořád ještě kulhá, i když míň. Takže chodím na procházky jen s Norou a tam taky Nora klíště nachytala.

Gari má teď omezený výběh jen na zahradu, a to ještě pod dohledem. Jakmile začne dělat něco, co ji baví – tedy: skákat, běhat, prát se, hned začnu já nebo Ljuba povykovat. No a taky hned Gari začne víc kulhat. Je to tedy hodně príma – jedna má bouli za hlavou, druhá pajdá. Dobře nám to teplé jaro začalo!

Skvělá příležitost

Ve čtvrtek chodíme v rozšířené sestavě na procházku, bereme i Roníka. Ano, tentokrát to byla zúžená rozšířená sestava, protože Gari zůstala doma. Ronny se rád sprasí v loužích. Tentokrát vyšel naprázdno, je sucho, louže zmizely a nezbylo mu než vrátit se domů suchý.

Na své si přišla Nora. Ta objevila dlouhatánský pruh vyskládané posekané trávy a v kratičké chvíli se jí podařilo zamaskovat si svoji bílou srst. Je to zvláštní: k nám do Zvole jezdí ASA pro bioodpad. Kromě toho obec poskytla kontejnery, takže každý tam může posekanou trávu a nařezané větve vyhodit kdykoli. No a každé odpoledne se může do sběrného dvora odvézt cokoli, i kdybyste měli doma vyhořelý atomový reaktor. A stejně se najdou lidská hovada, která hází svinstvo všude možně, do lesa ho vozí i – jako tady – rovnou do ulice!

Nora z toho přirozeně má radost. Anžto je to psí hovado.

Podařilo se!

Zdání důležitosti

Známe to z lidského světa také: hlasitými projevy přítomnosti je možné vyvolat zdání nepostradatelnosti. Kdyby někdo instaloval naslouchadla do našeho zvolského domu, musel by nutně dojít k závěru, že je to dům obložený regimenty nepřátelských kocourů. Hlasitě se projevuje především Nora. Dělá, že spí, a při tom mě bedlivě sleduje. Vstanu od stolu a jdu – dejme tomu – si natočit do sklenice vodu. Nora vyletí a s jekotem se řítí střemhlav ze schodů a s Gari v patách směřuje ke dveřím na zahradu.

K těm dveřím už vůbec nemůžu jít. Obě bestie mě od nich odstrčí, musím se naklonit přes jejich naježené hřbety, abych dosáhl na kliku, ne bez námahy dveře otevřu, ony se vyřítí – Nora přitom skáče přes jezírko, a pak už probíhají cik cak po zahradě, řvou (Nora víc) a pátrají po nepřítomných kocourech.

Ti jsou přítomní, ale jinde. Poslouchají ten řev a říkají si – kdo by tam lez, když je tam takový kravál!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena