20.4.2018 | Svátek má Marcela


AUSTRÁLIE: Svátek Anzac Day

26.4.2014

25. dubna se v Austrálii slaví tzv. Anzac Day. Nejprve raději vysvětlím, odkud vlastně pochází slovo Anzac. Sám jsem se tohle dozvěděl až poté, kdy jsem emigroval do Austrálie. Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka, Austrálie jako jednolitý samostatný stát existovala teprve 13 let. Její hlavní politickou a vojenskou aliancí byla příslušnost k Britskému společenství národů. Jako taková se Austrálie okamžitě rozhodla vyslat své jednotky do Evropy, přičemž dobrovolníci se hlásili ze všech koutů tohoto kontinentu. Australské a novozélandské jednotky se potom do Evropy dopravovaly společně a tvořily armádu známou jako Australian and New Zealand Army Corps, zkráceně ANZAC.

V roce 1915 došlo v Gallipoli k první význačné válečné akci, jíž se jednotky ANZAC zúčastnily. Gallipoli je poloostrov asi 80 km dlouhý a ve svém nejužším místě 5 km široký. Náleží Turecku, nachází se ale na evropské straně úžiny vedoucí k strategicky důležitému Marmarskému moři. Zátoka, dnes známá jako Anzac Cove, je vzdálená asi 20 km od jižního cípu poloostrova a je přístupná z Egejského moře. Na tomto místě se britské vojenské velitelství rozhodlo nasadit jednotky ANZAC v útoku, jehož cílem bylo zajistit spojeneckým jednotkám cestu k Istanbulu, který nakonec hodlal stratég Winston Churchill dobýt. Mělo se původně jednat o náhlý, překvapivý a prudký útok, jenže turecké jednotky se od počátku nečekaně dobře bránily, takže spojencům nezbývalo než se po asi osmi měsících bojů stáhnout. Kampaň v Gallipoli spojence stála více než čtyřicet tisíc ztracených životů, z toho asi polovinu Britů, čtvrtinu Francouzů a čtvrtinu Australanů (8709) a Novozélanďanů (2721).

Celkově padlo v průběhu 1. světové války asi 60 tisíc Australanů a 18 tisíc Novozélanďanů. Neúspěšná kampaň v Gallipoli se na tom podílela dosti podstatně a osmý den kampaně, kdy 25. dubna padlo celkem 751 Australanů, je dnes slaven jako Anzac Day. Není to nejvíc padlých za celou válku ─ toto neslavné prvenství má den 4. říjen 1917, kdy padlo 1279 australských vojáků u Passchendaele v Belgii jen několik kilometrů od neblaze proslulého města Ypres, v jehož oblasti celkově přišlo o život asi půl miliónu lidí.

Anzac Day se slaví ve všech městech země a každé trochu větší z nich má někde pomník s desítkami i stovkami jmen, kam obvykle směřují průvody a kde se provádějí proslovy. Jedním z nejprominentnějších veteránů první světové války a mj. nositel francouzského řádu čestné legie byl, jak jsme s překvapením zjistili, náš soused v předchozím domě Eric Abraham. Znali jsme ho ale jen krátce, protože se brzy přestěhoval do domova důchodců, kde zemřel v roce 2003 jako 104letý. Eric Abraham byl tehdy jedním z posledních přežívajících Anzaců, pouze jeho vrstevník John Ross (1899-2009) ho přežil o celých 6 let.

Veteráni z první světové války už tu nejsou, ubývá ale rapidně i těch z války druhé. Po nich už zbývají jen ti z korejské či vietnamské války, jichž nebylo zdaleka tolik jako těch předchozích, a v porovnání k tomu všemu už jen pouhé hrstky těch, kteří se zúčastnili bojů v Iráku či v Afghánistánu. Přitom parády na den Anzaců bývají stále větší a větší. S výjimkou těch letošních na samotném místě v Anzac Cove v Turecku, kam od roku 2000, kdy došlo k patřičné dohodě s Tureckem, jezdilo až 14 tisíc, vždy ale nejméně 8 tisíc poutníků. Letos jen 4393. Příští rok ale uplyne sto let od původní události a 40 tisíc lidí se už přihlásilo k oslavám, přičemž jen 10 tisícům z nich vylosovaných Turci povolí vstup do země.

Jsem synem majora čs. zahraniční armády a válečného hrdiny, který bojoval v severní Africe a který velel oddílu britských parašutistů při nočním seskoku do Jugoslávie na pomoc Titovým partyzánům. To poslední z přímého pověření téhož Churchilla, jenž byl původcem onoho nedomyšleného plánu, který zaplatilo svými životy deset tisíc Anzaců. Snad proto mě nechávají až podivně chladným takovéto průvody a s nimi spojené projevy vlastenectví. Mívám sice určitý pocit viny jakožto nezdárný syn, nemohu si ale pomoci, když vidím, jak zbytečné byly, jakožto i bývají, často oběti těch, kteří darují své životy. Nemohu se ubránit ani jistému pocitu bezmocného hněvu, když vidím všechna ta jména padlých na pomnících v zapadlých australských vesnicích a městečkách, mnohá z nich už jen stěží čitelná. Některým z těch hochů nebylo ještě ani 16 let, když se hlásili do armády a svůj věk udali jako 18. Jedním z takových byl i mladý Eric, kterému bylo teprve 17, když se přihlásil v roce 1915…

Autorovy memoáry:
http://www.mujbibr.com
Autorovy stránky:
http://www.voyenkoreis.com



Už víte, kam do školky?
Už víte, kam do školky?

Také vás čeká tento rok zápis do školky? Poraďte se, jaká školka je nejlepší ve vašem okolí, či jestli zvolit státní nebo soukromou.

Diskuse


R. Szewczyk
hm
20:43
26.4.2014

J. Dvořák 188
8:17
26.4.2014

R. Szewczyk
hm
7:46
26.4.2014

J. Farda
18:37
26.4.2014

R. Szewczyk
9:12
27.4.2014

K. Drobková
18:19
29.4.2014

P. Majer
0:35
26.4.2014

V. Koreis
1:35
26.4.2014

V. Koreis
1:46
26.4.2014

S. Moc
4:51
27.4.2014

R. Szewczyk
13:25
27.4.2014

V. Koreis
2:51
28.4.2014

P. Vaňura
19:44
26.4.2014

P. Dvořák
8:42
27.4.2014

počet příspěvků: 17, poslední 29.4.2014 06:19









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.