Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Rputi

Přečtením mi začal příjemný den a já se culím na svět.

Milá Rputi,

chachááá - dneska jsem se chechtala fakt na hlas, nedbaje ostatních kolegů. Opět krásný životní příběh. Mám ráda tyhle postavičky, i v naší vesnici by se nějací takoví našli ...

Rputění!!!

To je príma ráno, když si člověk může takhle pěkně počíst! Rputi, obdivuju tvoje nápady :-)

Re: Rputění!!!

Pouze popsaná situace! :)))

úsměv na tváři

si mi po ránu vyloudila milá Rputi.

No dnes ještě mám program, zítra bude hůř a v pátek nejhůř. Drahý je nervez už docela dostatečně, stupňuje se to s přibívající hodinou...

a jeden poznatek, když tu byla poprvé umřel kocour - byl nemocný, podruhé mě připravila o výstavu a do třetice se včera porvali psi...můžu být ráda, že tu je???

Re: úsměv na tváři

Ber to tak, že se máš na co těšit...

Vždy

se dá najít podobnost s žijícími (případne již nežijícími) osobami. I když je lidstvo značně rozmanité, tolik "archetypů" zas není a nějaká podobnost se vždy najde. O to lépe se to čte a projasní to ráno- Jako vždy bezvadně odkoukané a ještě lépe napsané.

Místopřísežně prohlašuji, že jakákoli podobnost

s žijícími osobami je čistě náhodná!

Re: Místopřísežně prohlašuji, že jakákoli podobnost

Rputi, někdy mi přijde, že takoví snad už ani nežijou. Myslím archetypální, jak píše Eva :-)

Znala jsem dva (teda úplně jiné) - profesora na gymplu, kterej jako by vypadl ze Študáků a kantorů, úžasnej, okouzlující týpek. A pak Hildu, Sudetskou Němku, kterou tu nechali, protože byla vdaná za Čecha. Nikdy se nenaučila pořádně česky, ale byla to moc fajn ženská. V těch 15 - 18 letech mi přišla děsně stará, až časem jsem pochopila, že byla sedřená a uhoněná - hospodářství, šest synů, manželova bláznivá (jako fakt, ono to bylo v rodině) sestra... Až později mi došlo, že v té době jí ještě nemohlo být ani padesát.