26.4.2024 | Svátek má Oto


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Zahrady I. (Blues ukřižovaného města)

Všichni v sobě nosíme plno vzpomínek a příběhů. Některé jsou uloženy navrchu, pěkně po ruce k častému použití, ale některé máme v sobě ukryté velice hluboko, jsou uzamčeny v naší třinácté komnatě.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Jenny 28.8.2014 23:12

Vavísku,

umíš ! Zase se mi vrátily vzpomínky na mé zahrady a dětství,jen to neumím tak krásně popsat.

Řeknu jen toto, když bourali můj rodný dům bezohledně na okolí, jakož  i  okolní něčí rodné domky, šla jsem tam v noci sama a plakala jsem tak, jako nikdy,bylo to děsivé a velmi bolestné. Nastavěli tam ohyzdné zelenočervené paneláky. Tam u mé řeky , v mojí ulici, kterou všichni tam žijící milovali. Mé rodné město, jsi  i dnes tak ukřižované, že krev z tebe proudí a bolest se ozývá ze všech stran. Kolik desetiletí bude trvat než se k tobě vrátí dětská radost, klid a pohoda?!

A. Bytová 28.8.2014 23:57

Re: Vavísku,

Ach Jenny, rodné domy, huš huš raději, lépe nevzpomínat, jde -li to.

Z. Vave 30.8.2014 9:59

Re: Vavísku,

Děkuju Ti, milá Jenny.

Někdy jsou cesty zpátky hodně těžké. Ale i tak (nebo právě proto) mohou být osvobozující.