Jsou místa, kde deštivé počasí dojem z návštěvy nezkazí. Někde dokonce teprve zamračená obloha a slabý déšť dodají tu správnou atmosféru. Přímo pod Pradědem, v srdci Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, jsou takovým místem lázně Karlova Studánka.

Slezský dům

Ještě v 80. letech se tam všude po cestách proháněli v trabantech návštěvníci z NDR, parkoviště byla plná a v restauraci Hubertus se v době kolem poledne muselo čekat, až se uvolní místo. Od té doby víc než století starý Hubertus několikrát vyhořel a na jeho místě je nový objekt téhož jména.

Parkoviště u Hubertusu, na jehož konci lze sestoupit k vodopádu Bílé Opavy.

Je to bytový dům s restaurací, který nic z kouzla starého Hubertusu nemá. Hned vedle u silnice je velký turistický rozcestník.

Odtud se dá vyrazit na spoustu výletů. Třeba naučnou stezkou Bílá Opava s 13 zastaveními kamennými roklemi a staletými smrkovými pralesy kolem peřejí a vodopádů Bílé Opavy až k chatě Barborka (6 km), nad níž Bílá Opava pramení. Pak to je na vrchol Pradědu pohodlnou cestou už jen 2,5 km.

Od Hubertusu na Praděd je převýšení 677 metrů. Před 30 lety jsme kolem Bílé Opavy až na Praděd vyšli a pokud si dobře vzpomínám, tak cesta k Barborce je dost náročná. Na internetu se jednou její náročnost označuje jako střední, jindy jako těžká. Nevím, jaký je na ní provoz dnes, ale tehdy jsme po ní šli sami a ani dnes tam nejspíše velký pohyb výletníků nebude. Mnozí využívají kyvadlovou dopravu, nastoupí u dolního parkoviště v Karlově Studánce nebo u Hvězdy a vyjedou až k Ovčárně. Ty 3 kilometry od Ovčárny na vrchol Pradědu jsou už jen příjemnou vycházkou, vedou po silnici, výhledy cestou jsou nádherné, ale zážitkům z poněkud drsného výstupu na Praděd podél Bílé Opavy se to nevyrovná.

Ale ani cestou lesy a skalami kolem kaskád Bílé Opavy to není zcela nedotčená příroda. Na Praděd se tak chodí od konce 19. století, kdy začala masová turistika a pro lepší schůdnost se trasa upravovala. Ostatně ani vodopád, k němuž lze sestoupit na konci parkoviště u Hubertusu, nevytvořila příroda. Vznikl před 120 lety jako přepad náhonu, využívaného lázněmi. Ve skále se muselo vysekat 850 metrů dlouhé koryto. Vodopád vypadá ovšem naprosto přirozeně. Přímo pod ním vede po žluté a modré značce cesta podél toku Bílé Opavy.

Vodopád Bílé Opavy.

Tentokrát jsme se po turistické značce nevydali. Malé skupinky výletníků proudily k Hvězdě, aby odtud vyjeli pod vrchol Pradědu. Tuto možnost „výstupu“ na Praděd jsme chvíli zvažovali, ale pak jsme se rozhodli pro delší setrvání v Karlově Studánce.

Kdysi zde byla železářská osada Hubertov a na jejím místě vznikly v roce 1785 lázně. Jsou zde prameny železité kyselky a všude kolem čisté prostředí. V lázních se léčí nemoci dýchacích cest, choroby krevní a některé nemoci z povolání, jako například silikóza.

Asi 200 metrů od rozcestí u restaurace Hubertus je na pravé straně cesty veřejnosti přístupný dřevěný pitný pavilon, kde si každý může nabrat minerální vodu.

Pitný pavilon.

Ta vytéká ze 126 metrů hlubokého vrtu. Je slabě cítit sirovodíkem. Chutná příjemně. Oproti stavu před 30 lety se v něm změnily pouze trubky, ze kterých voda vytéká. Dříve se pod ně daly dát jen menší nádoby, nyní se dá voda přímo z trubek napouštět i do objemnějších nádob.

Uvnitř pitného pavilonu.

Jinak je vše tak, jak před lety, včetně masivních dřevěných lavic uvnitř pavilonu, který toho jistě hodně pamatuje. Byl postaven koncem 19. století a je nejznámější dominantou Karlovy Studánky spolu s hned naproti pitného pavilonu stojícím Slezským domem z roku 1913.

Nejstarší klasicistní stavby Karlovy Studánky jsou z roku 1803. Takřka v původním stavu se zachoval hudební pavilon, empírová dřevěná stavba na kamenném základu postavená v letech 1836 – 1837. Od počátku sloužila k hudebním vystoupením a divadelním představením.

Hudební pavilon

Je potěšitelné, když se některé věci nemění a člověk po letech najde poštu nebo cukrárnu tam, kde byly dříve, nenarazí na hernu nebo zastavárnu a ke kávě si sedne na starém známém místě. To je případ Karlovy Studánky, kde se svým způsobem zastavil čas. Bude za tím nepochybně hodně práce a úsilí, aby všechny ty krásné stavby byly uchovány i pro časy budoucí.

Změna, kterou hned při vjezdu do Karlovy Studánky nelze přehlédnout, stojí za zmínku. Naproti restaurace Hubertus bylo dříve rozlehlé prázdné místo na mapě obce označené jako rašeliniště. V roce 1991 na něm vznikla přírodní expozice (jako vůbec první přírodní expozice v České republice) věnovaná geologii Jeseníků. Začíná u obchůdku se suvenýry, minerály a keramikou. Upravený, asi 200 metrů dlouhý chodník se vine mezi takřka 350 exponáty jesenických hornin, z nichž některé představují několikatunové balvany. V podstatě geologická minulost celých Jeseníků je tak k vidění na jednom místě.

Přírodní expozice o geologii Jeseníků.

Pokud podniknete výlet do Karlovy Studánky a bude oblačno nebo dokonce zaprší, berte to jako výhodu. V obci, kde jsou všechny pozoruhodnosti pěkně pohromadě a nikam není daleko, bude vše otevřeno a na parkovištích i při posezení u kávy bude spousta volného místa. Ostatně teprve za takového pošmourného počasí vynikne kouzlo Karlovy Studánky.

Foto: autor. Určitě se podívejte do bohaté fotogalerie - klikněte do kteréhokoli obrázku v textu.