Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Paměti V. - Maloměsto, ó maloměsto mé
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Lika 8.9.2015 11:10Re: Píšeš skvěle, Jenny Ano, tu knížku jsem četla a taky na dovolené. Mmch je v ní mnoho zajímavých reálií z historie severských zemí, o nichž jsme se ve škole neučili. Myslela jsem, že si to autor vymyslel nebo aspoň přibarvil, a ono ani ne. Pozor na ten závěr, Jenny - stařík se proti všem zákonům medicíny stal oteckem :-) |
|
Z. Jenny 8.9.2015 11:06Re: Opravdu Jasně Abytko, vždy se do těch vzpomínek ponořím a vůbec se nedivím starým lidem, že to nové pouští z hlavy a zabývají se věcmi z mládí,je to tak hladivé a těšící, cožpak mne zajímá, co jsem snídala, to přeci fuk a ty brýle stejně nakonec najdu. :-) Díky Abyt! |
|
|
Z. Jenny 8.9.2015 11:02Re: Píšeš skvěle, Jenny Ano, chtěla jsem vyvolat vzpomínky a jsem ráda,že se podařilo. TV mně zvláště v poslední době leze na nervy, jen ji zaslechnu a už se opupínkuju. Radio je fajn, myšlenky tak krásně plynou, až někdy brada spadne dolů a ozývá se podivný chrapot z mého křesla. Sebou na dovči jsem měla bezva knížku od Jonase Jonasona ,Stoletý stařík,který vylezl z okna a zmizel. Myslím, že v budoucnu bych něco podobného ráda udělala, osvěžilo mi to tvořivost :-))). Liko, díky! |
|
|
Z. Lika 8.9.2015 10:43Píšeš skvěle, Jenny "... za dominantním párem šla otrávená zpocená děcka..." - velmi barvité a živé, výstižné a vtipné. A na rozhlasové hry a pohádky vzpomínám moc ráda. Ale jsou dodnes. Je zvláštní, že rozhlas (tedy jeho některé stanice) vůbec nevyčerpává jako televize, naopak osvěžuje a podněcuje tvořivost. Na tohle jsem si vzpomněla, když nedávno v diskusi zazněl povzdech nad televizním morem na nemocničních pokojích. Jenny, díky Tvému vyprávění jsem si vzpomněla na to hezké z dětství :-) |
|
A. Bytová 8.9.2015 10:20Opravdu se z toho tvého vyprávění vůbec nechce vylézat. Ano, je to jako plavat v parném odpolední v chladné, tiché vodě. Dík za pohlazení. :) |
|
|
Z. Jenny 8.9.2015 10:10Re: Krásně jsem si početla Jenny. Díky, mne těší Tvoje příznivá reakce,dodá mi sílu na další povídání,zatím mám náčrt jen v hlavě ale nosné téma by to tedy bylo :-)) ,uvidíme. |
|
|
Z. Jenny 8.9.2015 10:07Re: Milá Jenny, Milá Vave, díky a máš pravdu,dávné živé obrazy , oproštěné od některých věcí nemilých, zůstavájí v nás a činí naše vzpomínky libými a stišujícími duši. Městské plovárny měly svůj genius loci asi všude a naši předci dobře věděli, kde tuto stavbu situovat. |
|
L. Blaza 8.9.2015 9:29Re: Jenny Děkuju! Jo, to je pravda, lezli jsme na kde co, prováděli krkolomnosti (pověšená jen za nárty na železné zeměkouli hlavou dolů nad beton, z dnešního pohledu asi dost nebezpečné hry, ale byli jsme trénovaní a tak se nám jen tak něco nestalo. Každý den v pohybu. :) |
|
Z. Vave 8.9.2015 9:21Milá Jenny, píšeš tak krásně, že se člověk do Tvého vyprávění ponoří jako do řeky a nechává se jím nést dávnými obrazy a vůněmi. Nějakých deset dvanáct let, to už je znát. Ten prvorepublikový půvab, o kterém píše zana, byl v mém městě na kříži stále ještě lehce znát, ale pro mě jen krátce, tak deset let. Definitivně ho rozdrtily až okupační tanky a obrněná vozidla v roce 1968. Plovárnu, jak ji popisuješ, tu ještě pamatuju. Už ne v plné kráse, ale stále ještě bylo znát, jak promyšlené a skvělé to bylo místo na letní odpočinek i zábavu. Když zavřu oči, slyším dětský křik a povzbuzování mládeže při volejbalu a sluneční paprsky mi vysoušejí modrobíle pruhované plavky s kotvou na vrchním dílu. Stojím na můstku a sbírám odvahu skočit. Vždycky skočím, protože proříznout hladinu a zanořit se do ticha a chladu je tak krásné. Děkuju Ti, milá Jenny, a těším se na šedesátky v Tvém podání. |
|
|
M. Sedláková 8.9.2015 9:14Krásně jsem si početla Jenny. Jak já miluju tyhle retro povídání. Už těším na zlatá šedesátá. Míša z Plzně |
|
|
Z. Jenny 8.9.2015 9:14Re: Úžasné vzpomínání Maminčiny vzpomínky na Prahu byly krásné, po absolvování hospodářské školy, pracovala chvíli v Praze, v Bílé labuti a bydlela u jedné rodiny v podnájmu, která ji přijala téměř za svou, celý život si pak s nimi i s jejich dětmi dopisovala. Vrátila se zpět do rodného města jen proto,že po obsazení Prahy německými okupanty, měla nějaký incident s německým důstojníkem, platil ji v pokladně zmuchlanými penězi a ona s nimi praštila o zem, viděl ji jeden horlivý Čech a šel ji udat, naštěstí ji dal někdo echo a tak utíkala do bytu, sbalila se a utekla. Zano,díky za reakci. |
|
|
Z. Jenny 8.9.2015 9:04Re: Jenny Lenko, díky,ty zase umíš potěšit srdce svými uměleckými výtvory, které mně osobně přinášejí radost a krásu. Vole lehni, či padni byla rychlá legrační hra, když jsme ji hrály jako děcka na dvoře, ten kdo a teď nevím prohrál či vyhrál, musel další hru hrát zavěšen na klepáči na koberce, hlavou dolů, koleny na klepáči. :-)) asi proto jsme byly docela zdatní. Tenkrát tak max. jedna ze třídy neuměla kotoul a výmyk. :-))) |
|
|
L. Blaza 8.9.2015 8:49Jenny to je krása, jak ty to umíš vyprávět! Vidím to jako ve starém filmu před sebou. Jo a my hráli s kartami Vole padni! :)))) |
|
T. Zana 8.9.2015 8:38Úžasné vzpomínání Závidím vnučce :-) Takhle už to v Praze mého dětství nebylo, ten prvorepublikový půvab, asi že to ústřední výbor měl hned pod nosem. Krásné vzpomínání |
|
|
Z. Jenny 8.9.2015 8:19Re: hezký den Díky Xerxová, jsem ráda, že se líbilo. Doufám, že bude mít vnučka radost až to dostane ode mne v nějaké formě ucelené. Sama , kdybych něco podobného dostala od maminky či babičky, byla bych přešťastná. Pohlaď za mne Najta,kavalíra i mého srdce. |
|
|
Z. Jenny 8.9.2015 8:16Re: tak se mi z dob Tvých vzpomínek nechce zpět.... Tak , tak milá Šárko, je to krásné a poetické vzpomínat na vše dobré v životě. Já zase vzpomínám na Buňkov a taky je mi dobře na duši. :-) |
|
Š. Matyášová 8.9.2015 6:45tak se mi z dob Tvých vzpomínek nechce zpět.... ale musím, škoda..já se do nich ještě odpoledne vrátím.... |
|
Z. Xerxová 8.9.2015 6:44hezký den hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp. Jenny - to je krása. Vnučka bude mít úžasně zpracované povídání "babičko vyprávěj" . Naši mladí knížky (zajímavě udělané se spoustou prázdných stran) koupili praprarodičům, ty k tomu "nápovědu" předpřipravených knih nepotřebuješ. |
