Na předposlední květnový víkend nás naši pozvali, ať s nimi jedeme na výlet. A tak jsme v pátek vyrazili (čtyři dospělí a pes v kennelce), každé myslitelné (a několik nemyslitelných) míst v autě plné. Nejvíc prostor měla samozřejmě Meggie.

Skvělá zábava

Meggie výlet ozvláštnila tím, že si den před odjezdem rozřízla polštářek zadní tlapky, takže každou chvíli byla oblepována a cpána do botičky. Volné chvíle pak trávila snahou botičku a náplasti sundat.

Ten první den k večeru jsme vyrazili do Lipnice. Na hrad jsme jen koukli z dálky, se psem by nás nejspíš dovnitř ani nepustili, navíc bylo už dost pozdě. A hlavně jsme chtěli našim ukázat něco, co jsme tu viděli před pár lety – Památník národního odposlechu. V zatopených žulových lomech v lese vytesal místní sochař Radomír Dvořák reliéfy představující obří ucho, ústa a oči na paměť špiclování za bývalých režimů.

Ústa pravdy

Meggie nemá zájem plavat, ale ráda chodí ve vodě. I tady hbitě vklouzla do vody v lomu dřív, než jí to někdo stihl zatrhnout (tolik k zalepené a obotičkované tlapce). Potěšeně udělala pár kroků na hloubce asi 20 cm – a pak nejspíš balvan, na kterém stála, skončil a ona tam zajela až po krk.

Vypadala poněkud vyjeveně, navíc se jí nedařilo vyškrábat se sama ven. Jednu chvíli to vypadalo, že za ní zahučí i panička, ale jsou to holky šikovné a nad vodou zvítězily.

Meggie a pískací hračka

V sobotu ráno dostalo zlatíčko flekaté nějakou těžko identifikovatelnou pískací hračku, kterou měla snahu vzít si sebou do auta na výlet, ale v tom jsme jí zabránili. Jeli jsme jen kousek k rybníku Velké Dářko, plánovali jsme, že ho obejdeme, což se nakonec podařilo za cenu bahenní lázně pro Megginčinu tlapku.

Nicméně s výletem byla velmi spokojená, poběhala si v písku na malé plážičce, polítala ve vodě (to ještě před tím bahnem), proběhla se a poválela na nesmírně krásné louce plné kvítků (už dlouho jsem neviděla tolik rdesna).

Meggie v lese

Meggie v lese 2

Ještě jsme pak popojeli podívat se na slavný poutní kostel na Zelené hoře. Památka UNESCO je momentálně v opravě a až po dlouhém hledání jsem objevila, odkud fotit, abych tam neměla lešení. Ale prošli jsme se po moc pěkně po naučné stezce pod klášterem, kde mají nový povalový chodník nad podmáčenými loukami. I na nich se Megginka dokázala válet.

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, Zelená hora

Na večer jsme si koupili špekáčky, že budeme opékat. No… ukázalo se, že propršené jaro se dost podepsalo na kvalitě zásob v dřevníku. Špekáčky i my, všechno bylo velice kvalitně prouzené, polínka doutnala v oblacích dýmu, plamínky byly tak nejvýš centimetrové. Meggie se dobrovolně vzdálila z dosahu špekáčků, protože má na rozdíl od lidí rozum.

Nakonec jsme to (už skoro za tmy) nějak dokázali, Megginka ukořistila pár drobínků nezdravé uzeniny a všichni jsme šli spokojeně spát.

Na neděli jsme vymysleli výlet poblíž Třemošnice (jedno z mnoha Pekel je i tady). Šlo se nejdřív lesem (Meg tam lítala jako posedlá – nebo jako kdyby tušila, že ji čeká dlouhá cesta domů), pak hlubokým úzkým údolím, kde se držel příjemný chládek, což jsme ocenili hlavně, když jsme zase vyšli do vedra do civilizace.

V lesích u Třemošnice

Už vážně cestou domů jsme se ještě stavili podívat na rozhlednu Babka u Zruče nad Sázavou, kde Meggie rozhodně nechtěla zůstat se mnou pod rozhlednou a čekat, až se páníci vrátí. Prý že průhledové schody nejsou problém.

A pak už se fakt jelo domů.

Foto: Zana, další fotky z letošního května si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.