Totiž když toto píši, svátek má Svatopluk. Za svého života jsem poznala jen jednoho tehdy chlapce, kterému všichni říkali „Svaťa“ a dnes se jen domnívám, že byl pojmenován Svatopluk.

Oslím můstkem se dostávám ke jménům a jejich nositelům. Jak často jsou spokojeni se jménem, které dostali? Setkala jsem se i s pár lidmi, kteří své jméno nesnášejí, pro mě často z hodně nepochopitelných důvodů, např. Božena.

Souvisí to určitě s dobou, kdy se narodili (motivace rodičů) a dobou, kdy sami vyrůstali (vrstevníci).

Se zájmem jsem se podívala na internetovou statistiku, které jméno je u nás nejčastější, a je to Jiří. Těch je u nás víc než 100x více než Svatopluků. Jsou Svatoplukové rádi, že jsou vzácní? A Jiří, že jsou tak oblíbení?

Dalším můstkem se dostávám k pozměňování jmen v běžném životě, někdy i komolení. Jak je to časté, obvyklé, půvabné nebo divné? Možná proto zůstává v rodném listu jméno rodiči dané, abychom vůbec poznali, o koho jde, ať mu říkáme jakkoli.

A čím se obliba jmen dáváných dětem řídí? Televizními seriály? Touhou podpořit jedinečnost svého dítěte i neobvyklostí jeho jména? Dodržuje se i dnes v rodinách zvyk dávat potomkům jméno po někom z rodiny?

Toto se mi honí hlavou, asi i díky tomu, že se blíží rodinné setkání. Jak se tak po současné žijící rodině rozhlížím, žádné jméno se už neopakuje. Což mi dává námět k dalším úvahám :-)

A na veselejší notu: dnes jsem koukla do truhlíku za oknem, kde jsem nechala na pospas zimě pažitku a rozmarýn. No a rozmarýn občas rozkvete a pažitka raší!

Takže toto jde, jak má.

Přeji příjemnou sobotu a neděli. A jelikož máme obvyklý vípák, pište sem o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.

Foto: Lika