Š. Matyášová 2.10.2023 9:53

Vaví,to je paráda, že máš domácí želvici...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 2.10.2023 9:48

Kolik je jeden hned? míň než jedne furt..horší cedule je snad jen ta : Jsem u lékaře, na poště...nebo pro nemoc zavřeno....přitom by stačilo napsat pravdu - šla jsme si pro svačinu...nebo jsem na malé straně (ale to by mátlo pražáky)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 1.10.2023 12:08

krásně bylo dopoledne v Jizerkách. Šli jsme po cestách i necestách... skoro čtyři hodiny jsme putovali kdesi mezi Smrkem a Paličníkem a polskou hranicí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 1.10.2023 11:19

Hezký den, tady svítí sluníčko, vypadá to slibně .

Kája zatím vypadá spíš taky na kocourka domácího, už dva dny spinkal doma , sice je chvilku venku, ale pak honem domů, asi se bojí, jestli jsme si to nerozmysleli . Ráno dostal baštu, konzervu, ten kolem toho nadělá řečí a málem mi vyrazí lžíci z ruky. Granulky má pořád , ale to je asi pro dobu nejvyšší nouze, i když v noci mizí. Pak šel ven, ale na chvilku, teď chrupe na dvou židlích, na jednu se nevejde. Líza mě vzbudila v půl pátý a že chce ven. Vrátila se kolem osmý, nabaštila se a doteď mi chrní v posteli. Jediná Čerťa má rozum, spala celou noc na pelíšku na okně a před chvílí šla ven , vidím, že odpočívá na pergole na sluníčku. Snad nám ten klid a mír vydrží

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Mawe 1.10.2023 10:33

hezkou nedeli vsem:) nekdy chvili cekam, ale mam radsi "prijdu 12:50" protoze vim, kolik je a jesteli chci cekat nebo ne, nebo se stihnu nekde v okoli podivat a vratit. Prijdu hned pro me znamena pockat tak 2 minuty a pak odejit...

Jinak jsem se divala na patecni tym resici odlet z hnizda krom toho, ze je moc roztomily, tak premyslim... kdyz vam rodice chvili po te, co po maturite ziskate praci reknou sbal se a vystehuj, tak asi nemuzou mit pocit prazdneho hnizda, ne?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 1.10.2023 5:53

hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům

Jizerky volají, za chvilku vyjíždíme

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 30.9.2023 21:04

Amálka je doma navýsost spokojená, okamžitě objevila všechny horní i dolní kočičí stezky a především dokázala poprvé prolézt kočičími dvířky. Sice u toho dělá hrozný rámus, ale zvládla to. Největším překvapením pro mě je, že vůbec netouží jít ven. Neteskní ani na okně, ani na balkóně. Je spokojená doma, v pelíšcích i v posteli, u mě na klíně i na křeslech. Je to prostě kočka domácí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 30.9.2023 21:01

A to oddalování se mi vymstilo. 9. září jsem odjela k Dalmi a když jsem se v úterý odpoledne vrátila, zdálo se mi, že Amálka nemá chuť jídlu. Ale bylo zrovna velké horko, tak jsem to moc neřešila. Druhý den jsem si všimla, že k jídlu dojde, očichá ho. možná zobne a zase jde pryč. Ve čtvrtek to samé, navíc jsem si všimla, že chodí k pítkům, ale nenapije se. Teď zpětně vidím, že mi to mělo zapálit už dřív, ale teprve v pátek 15. září mi došlo, že zjevně potřebujeme veterináře.

Ulovit Amálku nebyl problém, dala jsme ji zakrytou do koupelny a čekala na smluvený čas. Jeli jsme poprvé na veterinu do Poděbrad, protože v té naší byli na výjezdech a pak už měli nesmyslně velký příplatek a dočkali bychom se asi jen o půl hodiny dřív. A byla jsem v Poděbradech velice spokojená, doktor byl moc fajn. Konstatoval kalicivirózu. Amálka měla jazyk plný vřídků, naštěstí ale oči, nos i dýchací cesty měla čisté. Dostali jsme atb a něco proti bolesti, koupila jsem Hillsky, které se daly trochu ředit a stříkat Amálce do krku.

Amálka byla v izolaci v koupelně, chodila jsem ji tam chovat a s potěšením koukala, že jí léčba zabírá. Ve středu 20. září bylo jasné, že ji buď pustíme do bytu, nebo se tam proškrábe sama. A tak jsme přišli k nové kočce. Stejně jako Rozárka se narodila někdy na přelomu dubna a května a přišla k nám v první dekádě září. Rozárka je ovšem o 13 let starší.

Z nového přírůstku není nadšená, ale zdá se, že se s tím už vyrovnává. Bohužel v poslední době není zcela ve své kůži, tak uvidíme. Každopádně venkovní partička se okamžitě rozveselila, "Číčáci" zase provádějí své zamilované tanečky, jenom Čumáček myslím trochu smutnil. Nicméně teď celá trojka funguje jako dřív. (pokr.)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 30.9.2023 20:39

Alimo nahlásila přírůstek, tak já musím také. Modří z fb ovšem již vědí.

V druhé půlce července u nás byla celá smečka vnoučat a v té době vylezlo z pod hromady dřeva naskládaného vedle domu vylezlo kotě. Krásná želvinka, tak tříměsíční. Kde se tam vzala, to nevíme, každopádně na rozdíl od plachých koťat přicházejících ze sousední zahrady byla kočička přítulná, nechala se hladit a nosit. Dostala jméno Amálka a k nelibosti zahradní partičky rozšířila řadu venkovních strávníků.

Během léta se s ní skamarádil Čumáček, ale Malá s Mášenkou se s ní nesmířili. Sice teď v září už na ni Malá na potkání nesyčela, nicméně oba ji obcházeli obloukem a sabotovali docházku k jídlu i hlazení.

Když jsem byla venku, během chvíle jsem měla Amálku na klíně, kde vydržela spát i pod dekou, kterou jsem quiltovala. Celou dobu jsem přemýšlela, zda si ji mám vzít domů. Trápily mě dvě věci. Jednak jak se k tomu postaví Rozárka, které byla doma evidentně spokojená jako jedináček, jednak jak se bude cítit Amálka doma, když si tak hezky užívala pobyt venku.

Taky jsem se chystala nechat Amálku očkovat. Ale nějak jsem se k tomu nemohla pořád dostat. Možná pracovalo podvědomí, že pak už je to definitivní, co já vím. (bude pokračování)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 30.9.2023 12:55

Včera jsme byli na skok v Dánsku- 26 hodin v autě je peklo. Byli jsme si prohlídnout veterána z první republiky, co byl k prodeji. No, nezkuste to :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 30.9.2023 12:25

Včera to tady vypadalo, že někdo vyvěsil na Zvíře "Přijdu hned" a nedalo se asi vejítt , naposledy ,co jsem se dívala byly tam jen 4 příspěvky. Dnes je to o něco lepší, díky Alimo a Kájovi. Jsem taky ráda, že to s Kájou dobře dopadlo neb kdysi jsem přesvědčila sousedku, co s ní občas cestuji aby přijala naprosto nádherné,úžasné kotě, které se jim doslova nutilo do domu a kvílelo, že by se i kámen ustrnul. Stal se z něho obrovský venkovní kocour, co terorizoval celou famili, včetně jejich starších kočiček. Dokonce snaše sousedky skočil z ničehonic do obličeje z kamenné zídky, kde byl schovaný. Nepodařilo se jim ho ulovit pro kastraci, jejich kočky byly kastrované. Pak tak nějak kocour zmizel asi někde na lepší a už se neobjevil,aspoň u nich ne. Přeji krásný víkend všem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 30.9.2023 11:24

Další pokračování

Asi za 15-20 minut bylo hotovo. Kája váží 6,5 kg a to není vůbec tlustý, je samý sval a šlachy, robustní figura a jsou mu tak 2 roky, možná o kousek víc, je to mladý kocour. Tedy teď už ne kocour . Odvezli jsme ho domů v přepravce, teď už normální rychlostí, já mu v kuchyni udělala pelíšek, dala vodu a záchůdek. Spal, chrápal jak dřevorubec. V noci jsem ho byla zkontrolovat, to už spal na židli. Ráno jsme zjistili, že se párkrát poblinkal, použil záchůdek, dostal něco málo pojíst a protože bylo krásně, nechala jsem okno v kuchyni dokořán. Střídavě se chodil vyhřívat ven a domů pro pohlazení a nechal se česat- to miluje. Večer chtěl ven, pustila jsem ho, spal na pergole na polstrované židli. Včera úplně v pohodě, baští, nechá se hladit, pomalu prozkoumává dům, v noci tentokrát spal v kuchyni na dvou židlích - jedna je mu malá , záchůdek , v pořadí třetí, jsme umístili pod schody, chodí ho používat. Tak snad už dobrý.

Lidi zlatý, já jsem odjakživa psí člověk, JÁ NIKDY NECHTĚLA KOČKY !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 30.9.2023 11:12

Pokračování

Kočky sice měly respekt, ale jinak Káju neřešily a on je taky ne. za tu dobu, co byl na "domácí" stravě, se mu zlepšil kožíšek a celý jako by pookřál. Je černobílý, víc černý a s krásnou velkou hlavou, oči světle modrozelené. Mohutně stavěný, dlouhé nohy.

Na kastraci jsme byli objednáni na středu. Kája si před tím sám vlezl za pamlskem do přepravky a dokonce tam i občas usnul, to bude dobrý, jsem si říkala. Nastal den D. Dala jsem v poledne do přepravky pár mlsků (jako obvykle) a Kája se přepravce vyhnul obloukem . A sakra. Pustili jsme Káju do kuchyně, to on rád, a do půl třetí to zkoušeli všemi možnými i nemožnými způsoby, dokonce si MLP vzal dlouhé kožené rukavice, hodil přes Káju ručník a zkoušel ho tam dostat za pomoci hrubého násilí. Všechno marný, Kája bojoval jak o život. Tak jsme ho pustili ven, Kája zmizel a volala jsem vetovi, že se nám ho nepovedlo chytit, tak že to odložíme. Pak mě napadlo - pytel ! No jo, ale pytel nemám , Kája není... Napadly mě povlaky na polštáře, starých mám fůru. Ve čtyři hodiny se Kája zjevil a že má hlad. Pustili jsme do dovnitř a následovala blesková akce. Kája byl chycen, strčen do polštáře -do třech povlaků! , které páral jak nic a pak do plastové bedny s víkem. Před půl pátou jsem volala vetovi, že máme Káju a jedem !!! Jeďte, pravil. Je fakt zlatej. Těch 10 km jel MLP snad 150, aby se Kája v té bedně neudusil. Neudusil. V bedně na nás přes rozdrbaný povlaky koukal nas..ný kocour. A sakra, pravil vet. Odevzdali jsme bednu i kocourem, dveře ordinace se zavřely a my zničeně a odevzdaně sedli na lavičku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek