M. Crossette 28.5.2017 2:32

O.T. sobotní podívaná

Dneska při procházce s Trixie jsme v našem parku sledovali zajímavou podívanou. V parku je jezero (no spíše větší rybník) a kolem dokola chodník. Šli jsme zrovna po trávě kus nad jezerem na jehož opačné straně šla slečna se psem huskym na vodítku. Na vodě právě plavalo hejno kachen a pes se k nim snažil dostat. Přestože je povinnost mít psa v parku na vodítku, slečna psa odepla, snad ať si jde užít. Pes vletěl do vody, jenže kachny se celkem beze spěchu otočily a plavaly ke středu, pes za nimi. Slečně začala psa volat, jenže on ohluchl a dál pronásledoval kachny. Ty pak od středu zamířily na opačný břeh, pes za nimi. Slečna uznala, že voláním nic nevyřeší a začala utíkat kolem vody. Opravdu obdivuhodným tryskem oběžela jezero na opačný břeh kam mířil pes (a kde jsme byli my). Jenže jak dobíhala, kachny se zase otočily směrem ke středu, pes za nimi, na volání paničky nereagoval. A jí zřejmě došlo, že takhle psa ven nedostane. Také možná už spěchala domů, možná se i bála, že se pes uprostřed jezera vyčerpá. Tak zula boty a jak byla v třičku a kraťasech vešla do vody a začala plavat za svým neposlušným psem. Doplavala až ke psu, chytla ho na obojek a nasměrovala ke břehu. Asi mu i "domluvila", protože tentokrát pes poslechl, kachen si přestal všímat a oba plavci v pořádku vylezli na břeh. Pes se oklepal, slečna též, nazula boty, připla psa a zase poklusem zmizeli zřejmě směrem k autu. Její běžecko-plavecký výkon byl opravdu obdivuhodný, musela být sportovně vytrénovaná ač na pohled byla drobná. A přemýšlela jsem kde měla doklady, mobil apod. Klíče od auta se v kapse mohly zmáčet, ale co ostatní věci? U břehu si jen rychle vyzula boty, nic z kapes nevyndala. Ale myslím, že podruhé už svého psa jen tak za kachnami nepustí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 27.5.2017 21:23

Pamatuji se,

že se u nás doma pralo v sobotu, a to odpoledne, protože dopoledne se chodilo do práce. A já jako dítě asi tak pětileté jsem měla svoje maličké necky a valchu a prala jsem taky, s vervou. Ještě bych měla někde mít fotku.

Soudím, že vynálezce automatické pračky by si zasloužil Nobelovku. :-))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 27.5.2017 19:09

Liko, hezké téma

a pamatuji všechny popsané prací postupy, včetně toho zmíněného chatovského. Také se nechávaly nejprve zatáhnout necky, také maminka strouhala mýdlo a také se používala valcha a šňůry mezi stromy. Maminka také měla ten ždímací lis na kličku, co Liko popisuješ a pamatuji se, jak jsem mamince pomáhala ložní kusy složit tak, aby se mezi ty válce vešly a točení bývala pěkná fuška. Malou valchu mám dokonce ještě někde na půdě. Tu jsou si koupila "do manželství" při jedné naší cestě do Prahy z Anglie. Tam jsem totiž v pronajatém domě pračka nebyla. Takže jsme chodili do pradlenky ve městě a to byla dost otrava, protože tam bývala fronta na pračky. Takže jsem pradlenku dost brzy přestala používat a raději jsem prala doma. V koupelně byla naštěstí velká, hluboká vana a venku na zahradě jsem měla šikovně rostoucí stromy, takž jsem měla šňůry cik-cak přes skoro celou zahradu. No a proto jsem si koupila českou valchu. Tady věším zásadně venku, sušičku nemám a nechci. Pračka, kterou jsem po koupi domu pořídily mi sloužila 25 let, než se v ní porouchalo ždímání(prádlo zůstávala polomokré).

Peru nepravidelně a na dnu v týdnu mi nezáleží. Prostě tak, jak je potřeba protože se prádlo hromadí, koš přetéká, nebo po návštěvě převlékám postele. Jinak v Am. bývalo dříve takové nepsané pravidlo správné hospodiňky : Pondělí-prádlo, úterý-žehlení, středa-zašívání(spravování),čtvrtek-úklid, pátek-nákup,sobota-většívaření, neděle odpočinek. A manžel si ještě pamatuje, že v pondělí bývaly často obědy a večeře studené, nebo jednoduché, protože maminka "měla prací den".

Ano slunce je opravdu silné bělidlo,hlavně to naše:) Modrá a vůbec tmavá trička a šortky i při velmi rychlém schnutí na šňůrách jsou postupně vyšisovaná, přestože je věším naruby. V parném létě musím prádlo sundat dokud ještě svítí sluníčko dost vysoko. Jinak v pozdním odpoledni stoupne vlhkost (sálá z trávy) a suché, ale nesebrané prádlo mi znovu navlhne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 27.5.2017 14:57

dneska se to suší parádně...

než se vypere prádlo v pračce, je to předchozí suché... Takže jsme ráno svlékla povlečení a už je zase povlečené. Prostěradlo to stihlo taky - pralo se dřív a tak stihly díky větru a sluníčku doschnout i lemy (je napínací). Šlo do pračky hned ráno a než jsme přišli z lesa - byla první várka vypraná...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 27.5.2017 12:58

V uplne prvni domacnosti jeste pred svatbou jsem mela zminovanou pracku Roma s zdimackovym samostatnym kuzelem.Duhu jsem si nikdy nevyrobila:0). Najem byl vysokej.Spolu s panem Kreckem dnes zastupcem ombusmana lidi v celym dome platili litr za 3+1, tak aby se majitel zahojil ja platila 8tis.Na vsi byty toho casu nebyli a ja jeste ze studia delala pro prazskou firmu.Tak jsem potlacila zavist a pujcila si veskery zarizeni po pribuznych.Novy jsem mela lozni pradlo a uterky:o)).My leta mamkou stradany veno by vystacilo na dvaapul najmu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 27.5.2017 12:28

Jéje, sobotní praní

Tak to si moc dobře pamatuju! Prádelna byla až vzadu na dvoře, voda dešťová v studni dýšťovce na opačném dvoře - tedy praní začalo nanošením vody do kotle a zatopením pod ním. Pak se sneslo prádlo na násypy (a že ho bývalo - šest lidí) a začalo se s tříděním - bílé, světlé, tmavé, ručníky a nakonec taťkovi monterky. Pokud se pralo i velké ložní prádlo, tak se muselo nejprve vyvařit v tom kotli (stejně tak jsem vyvařovala i plenky) a pak šup do pračky Romo, z ní do ždímačky, pak do pozinkované vaničky vymáchat a zase do ždímačky. Samosebou se do dojíždějící ždímačky ruky strkaly (a tím se dobržďovala), ovšem nikdo k ujmě a ztrátě končetiny došel. Jo a nesmím zapomenout na vaření škrobu a škrobení téměř veškerého prádla (mamka taťkovi škrobila aj trenky - cheche). No a vyprané prádlo se chodilo věšet na šňůry na hůru (bývala plná a někdy jsem musela třeba kapesníky věšet přes sebe, aby se vlezlo). No a po vyprání se veškerá voda musela vynosit opět přes celý dvůr a barák vylívat ven do předzahrádky (tak mne napadá, že sucho bývalo už za mého dětství), aby ani krůpěj nepřišla na zmar.

Automatickou pračku jsem zažila až po odstěhování z rodného domu cca v šestadvaceti letech (druhý spotřebič, co jsem si koupila do domácnosti - první byla lednička), neb mamka na automatky nevěřila - do smrti byla přesvědčená, že tak nevypere jako klasická šneková pračka.

P.s. na valše jsem se taky dost naprala - pokud se zdálo, že prádla je málo na "velké praní", tak takové to přepírání se u nás dělo na valše - hlavně spodní prádlo a rifle jsem takto řešila.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 27.5.2017 12:11

Praní

mělo v mém životě zajímavý vývoj :) Nejdřív jsem v pavlačáku měla vířivou pračku a malou poskakující ždímačku, protože se tam automatka nevešla- ani malá. Takže jsem máchala ve vaně a věšela na pavlač, odkud jsem v zimě odnášela džíny zrmzlé tak, že jsem je opřela v koutě a až se začaly sesouvat, někde se dosušily. Pak nastoupil skládací sušák, neb s miminem se v mrazech ty plíny sušily blbě. V dalším bytě přišla automatická pračka a sušení na sušácích, které se vytahovaly pod strop. Tady jsou stropy nízké a permanentní sušení v domě mi vyrobilo krásnou plíseň v rozích. Takže jsme koupili sušičku a jsme bez plísně. Navíc luxusně obere kočičí a psí chlupy ze všeho :)

Praní na dvorku ve vaničce a máchání ve škopcích, sušení na šňůrách na zahradě podepřených rozštěpeným bidlem nebo i dřevěnými hráběmi pamatuju u babičky na předměstí Brna, když jsem tam bývala na prázdniny. Na pomoc byla vířivá pračka, ale v létě se pralo venku i v ní a při máchání se dalo krásně ráchat ve vodě :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 27.5.2017 10:25

Pamatuji si,

dobře ještě valchu a babičky v zástěrách,vařící a bublající kotel, mýdlo s jelenem a vrchovatý koš na žehlení.Pak přišla doba praček Romo Fulnek, sloužily dobře a muselo se máchat s ohnutými zády a ždímačky,ty malé, veselé, skákající, to byla úleva ždímání v rukou.

Moje první automatika byla malá italská Candy,sloužila snad 20 let,teď mám takovou sofistikovanou, co se mnou skoro mluví :-).Suší se mi krásně v mezipatře neb to úžasně luftí a když v podkroví otevřu okno, tak voní vše jako z venku a nezmokne.Prádla je stále dostatek při našem počtu divé zvěře.

teď jdu dočítat včerejšek neb nebyl čas. Absolvovala jsem sraz spolužáků z devítiletky po 55 letech, dorazilo nás více jako původní polovina, bylo to milé a všichni vypadali dobře, nechtělo se mi ale teď mám z toho pěkný pocit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Holubová 27.5.2017 10:17

Jéje praní

Na chalupě jsme neměli zavedenou vodu, takže se nanosila voda z potoka. Do velkých zavařovacích hrnců. Roztopila se kachlová kamna, ohřála se voda a mezitím se nechaly zatáhnout dřevěné necky. Ty se dotáhly do chalupy (zimní varianta) nebo se postavily na zápraží, do nich se nalila horká voda z hrnců, smíchala se studenou z potoka a vykoupala se holčička, maminka, tatínek, pak se voda doředila a namočilo se do ní prádlo. To pak maminka vyždímala, voda se vylila a připravena už byla další na praní. Do té se nastrouhalo mýdlo s jelenem, nasadila valcha a už to jelo. Máchalo se v potoce. Jo, to v něm ještě tekla voda, dnes je to stružka a v létě už úplně vyschlá. V létě se prádlo bílilo na čerstvě posečené louce, já ho chodila kropit malou konvičkou. Ostatní - barevné se sušilo na natažených šňůrách od jednoho smrku ke druhému, proneseniny byly vyrovnávány zabodnutými vidlemi v jejichž násadě byly 2 hřebíky a mezi nimi se vinula ta šňůra - vynález mého tatínka. A protože maminka byla fakt perfekcionalistka, tak se ještě žehlilo. Takovou tou žehličkou nahřívanou na kamnech. Pračku jsme měli až v Praze. Takovou tu vířivou s vrtulí v dřevěné bedně. Maminka postupovala stejně - vana plná prádla, pak praní, máchání ve vaně a věšelo se na naší velké terase. Akorát koupat jsme se mohli už častěji než jednou za týden a každý měl svojí vlastní lázeň. První automatku jsme si pořídili až s bývalým manželem a byla to ZANUSSI a vydržela asi 20 let. Ovšem do okýnka jsem zírat nemohla, byla s plněním shora. I poté, co jsme jí přestěhovali na chalupu sloužila věrně dál. A že toho prádla bylo! Jak já se těším na to, až budu zase jednou prát ve své pračce, což teď nemůžu neb se mi sem nevejde. Já se s tím špinavým prádlem snad budu i mazlit a vyperu úplně všechno a něco i 2x.

• reagovat
• nahlásit příspěvek