15.6.2024 | Svátek má Vít


Diskuse k článku

VEVERKY: Můj život s Tarzanem

Dnes jsem se rozhodla napsat o jednom neobyčejném přátelství, které se vyvinulo mezi člověkem (mnou) a divokou veverkou (černým samečkem Mossem). Ale začněme popořádku...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
abyt 4.9.2008 8:59

Moss

VDočetla jsem a usmívám se a děkuju.

Xerxová 4.9.2008 8:02

dík

dík za krásné čtení, ale hlavně dík za všechny zachráněné veverky. Ty "naše" mršky, které vyrostly na sousedním sídlíšti se moc rychle naučily cestu na naše oříšky ;-D;-D

LA 4.9.2008 7:58

Zvířátka nás někdy dokáží překvapit

a na zkušenostech nezáleží. Přeju vám, ještě dlouhé společné potkávání.

Alča 4.9.2008 7:44

Paní Mojžíšová,

díky vám moc za všechno, co děláte pro zvířátka a veverky obzvlášť. A navíc o tom dokážete velmi hezky psát!V

zkumabka 4.9.2008 7:26

Paní Mojžíšová,

mám vaši knižku,nevyjde další? To je taková paráda na dušičku,moc krásné čtení!!

Také mám občasnou návštěvnici,veverku na chalupě.Myslím,že chodí na kočičí granule co dávám bezdomovkyním..Už sem jí do cesty připravila jádra ořechů,jen myslím,že se objevuje nepravidelně a vybaští jí to ptáčkové.Je to celkem milý návštěvník,běhá po hraně našeho dřevěného plotu,dál přes pár stromů a mizí v lese.Rezka.

EvaŽ 4.9.2008 6:58

Veverčí příhody čtu

vždy ráda. Chce to spoustu trpělovosti a odhodlání, ale takovéhle chvilky nakonec tu práci "zaplatí".

Přeji hodně zdaruV

Jakub S. 4.9.2008 0:57

A teď teprve mně to došlo - až k Hulínu, od vás.

No tohle! Prosím. Pro veverku. Jednu jedinou kdovíjakou veverku. Tož, sú aj tací! Šak Pámbů ich vidí, nebójte sa...

No a k Hulínu se bude brzo snad stěhovat jedna zvířetnice, taky z Polabí!

Brou ze Zlína.

gill 4.9.2008 0:53

krásný článek

Děkuji - i za veverčáka, i za pěkné počtení. Hodně zdaru... vám oběma.

Jakub S. 4.9.2008 0:52

No toto! Já su tak rád, že vás můžu pozdravit jako první a že du spat s Veverčákem.

To jsou tak nádherné věci - a pravdivé. A taková kombinace života venku a občasného přicházení za adoptivní maminkou, a dokonce nějaké povědomí, že ty bolesti, co způsobovala, a ty bídné zrady asi nic nemění na tom, že to se mnou myslí dobře - bože...

Ještě moc veverek a pejsků všech barev a povah a vzezření a vůbec přeju!