Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vave,

jako Pražák od narození, byť jsme bydleli v okrajové čtvrti Krči, kde to v ulici vypadalo jako na vesnici, jsem nikdy opravdu vyšlehána nebyla, a stejné pocity jsem mívala doma za zavřenými dveřmi. A v dospělosti pak, když byly děti malé, na sídlišti, obcházeli syn s dcerou své kamarády a naopak. Ale zažít Velikonoce u příbuzných na vesnici na Příbramsku, bych úplně nechtěla, tam jsou prý jelita náramná...

Ó velikonoční šlahačka

Kdeže loňské sněhy jsou. Vzpomínky na to, jak se před Velikonocemi sháněli pantle (ty široké byly nejoblíbenější a taky byly hned vyprodané) a barvila se vajíčka - a jak jsme byly nešťastné, že ta barva zase chytila flekatě (:o)). V pondělí po raním vyšlahání průtkem z vinohradu od taťky a malých kluků od sůsedů se nachystali koláče, chlebíčky a víno a o obědě nenápadně jsme vyhlížaly, estli už nad kopečekem zavlajú pantle na obrovské žili - kluci chodívali v partách "po ročníku" vyzbrojení obrovskou žilou (přes dva metry aj mívala) a malými "osobními" žilami. Vpadli do baráku, pro forma pošlehali hospodyňu, popadli děvčicu, hodili přes žilu a pošlahali po zadku (myslím, že na jelita nikdy nedošlo). Taťka jim zavdal (od patnácti nahoru - tenkrát se to eště mohlo), klučiska si nabídli chlebíčka aj koláča, nechali si uvázat další mašlu na žilu (ale i jiné speciality - mončičáci, děcké botky anebo podprsenky) a mašírovali o dům dál. Někdy se u nás začínalo a někdy končilo, jsa téměř poslední dům na konci dědiny.

To všecko je už pryč - ale doufám, že tam u nás další generace děvčat čeká na šlaháče s velkou žilou - ten zvyk není tak špatný, jak se nám ostatní svět snaží namluvit.

P.s. taky jsem stála v rožku a byla strachy bez sebe, co mám pro pána dělat - naštěstí jsem měla (a mám) starší sestry, které mne do víru událostí vždy vtáhly.

Tak vám přeji hezké Velikonoce a užijte si je tak, jak se vám líbí - v přírodě, v kruhu rodiny, s kamarády - a radujte se, začíná nám krásný čas.

Bydlení na vesnici mě poučilo,

že děti si chodí pro vajíčka a mládež a chlapi pro panáka, takže kolem poledne jsou už většinou na šrot, nedejbože odpoledne.

Dopoledne pobudu doma, to přijdou kamarádi, a pak někam odjedu...

U nás

na vesnici chodí chlapi s dětma, děti řeknou koledu, pak nás všichni sešvihaj a děti dostanou vajíčka, čokoládu a bonbony a chlapi panáka. Prchání přes trávu a podobné veselosti se nekonají. :-) Ale asi je to všude jinak.

velikonoce

jsme trávívali někde pryč, takže kluci ze třídy měli smůlu. Když mi bylo asi 16 a ségře 7, koupili naši chalupu v Sudetech. Obě jsme si tam našly kamarády, já dvě holky, ale Petra tam trávila spoustu času, takže tam měla opravdovu partu. O Velikonocích jsme se schovávaly na půdě, u dveří na podávání sena jsme měly kýble vody a kluky jsme zlily pěkně seshora. Akorát je potom táta na nás pustil a to bylo teprve něco. Ale jelita jsme neměly, kluci to brali jako kolorit

Mila Vave,

kdyz jsem byla dite - neohrabane tiche neoblibene dite - vzdy pro mne pomlazka byla tatinek - bratranec - strejda - dedecek - dedecek a pripadne pribuxenstvo co se seslo na vsi pred velikonocnim pondelim u prarodicu.

Chodili k nam spoluzaci od sestry, oblibena byla co pamatuju. Ja ty kluky moc neznala, takze sem pred nimi napred byla schovana v obyvaku a pozdeji, kdyz jsme se prestehovali, v nasem pokojicku o dve ulice dal. V centru mesta Brna. Tatinek nas bral jeste rano v posteli, to nebylo kam utect, u dedecka se muselo tak jako slepicimi krucky, bratranec mel z pomlazky asi stejnou radost, jako ja...

od te doby, co ziju na vesnuci, otvirame jen 3 jralum a to jeste, kdyz jsme doma. Uz se vsuchni odnaucili na nas zvonit. Vlastne totiz dona ani moc nejsme.

O to vetsi sok jsem zazila po sestehovani s mym muzem "hlavne rum pro tatinky! coze? k vam nikdo nechodi?" :D jako kluk z okraje malomesta, kde se znali vsichni z okruhu nekolika ulic a vedle toho ja...

nakonec jsem aspon vzdy barvila vajicka s maminkou - pro dedu a tatinkovi. Ted uz vajicka nebarvim. Nemam kdy - velikonoce jsou pro me oslava jara - s batohem na zadech obdivuju rasici prirodu. V pondeli pak s bratrancem pokecame bez jakekoli snahy o tradice, necham se vyslehat tatinkem a dedeckem, kteri si to uzivaji porad stejne - a muj muz kazdej rok tu zilu ma pripravenou taky. a neterky behaji a vyskaji a maj ze strejdy desnou prcu a moc si to uzivaji. Pro me velikonoce vzdycky znamenaly hlavne unavny objizdeni rodiny. Dneska je to unavny objizdeni rodiny porad, ale bez nej to prostr nejde.

neboj Vaví...

tuhle u mne zazvonili, otevřela jsem v radostném očekávání,že dostanu pěknou štípanou a z té hordy koledníků vystoupil mluvčí a zeptal se:Paní,máte holku? A já přiznala,že nemám. A oni se otočili jak na obrtlíku a s hlasitým na shledanou,odešli...a panelákoví sousedé u nás s pomlázkou nechodí....

Re: neboj Vaví...

Sharko, to je příhoda jako lusk :D Byli to nevychovanci, nemají o tradicích ponětí.

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům... :o)

U nás děti hledají na zahradě zaječí "hnízda"... a u nás doma dokonce musí fakt hledat (mají k tomu mapu a "šifru" ) a těší se na to mocmoc. JIný kraj, jiný mrav :o)