Až na nepatrné výjimky, jako je například Velký kotel v ledovcovém karu pod Pradědem nebo zbytky lužních lesů, není u nás krajina nedotčená lidskou činností. Studium působení člověka na zemský povrch se nazývá antropogenní geomorfologie. Jednou z aktivit, které výrazně poznamenávají krajinu, je hornictví. Příkladem je Ostravsko. Naše cesta povede do Karviné, a to do její městské části Doly. V Karviné Dolech je totiž unikátní kulturní památka známá jako šikmý kostel sv. Petra z Alkantary. Vychýlení kostela od svislé osy je 6,8 stupně, což je víc než čtyřstupňové vychýlení šikmé věže v Pise. A to už je nějaká atrakce!

Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary.

Ten, kdo ví, jak vypadá krajina po cestě z Ostravy do Karviné, nebude v Karviné Dolech překvapen. Pamatuji si, jak jsem v roce 1969 jel s rodiči do Karviné a vše, co bylo vidět kolem cesty, mi tehdy připadalo šeredné. Dnes bych to tak již nehodnotil, rány v krajině se zacelují. O krajinných krásách zde ale nemůže být řeč. Přesto v těch podivných krajinných scenériích průmyslem zdevastované krajiny je něco, co přitahuje. V každém případě to je kus pozoruhodné historie.

Dnešní město Karviná vzniklo v roce 1948 sloučením obcí Fryštátu, Karvinné, Darkova, Ráje a Starého Města. Pro pojmenování nového města byl tehdy vybrán název Karvinné. Je to tedy dnešní městská část Karviné – Karviná Doly, které to jméno přísluší od dávných dob. První písemná zmínka o Karvinné (osada Karwin) je z roku 1268.

V těch dávných dobách se zde lidé věnovali pastevectví. Chovali hovězí dobytek a název Karviná je prý odvozen od staroslovanského slova „karv“ nebo „karva“ (býk, kráva). Kdo by to dnes řekl, že se zde kdysi popásala stáda krav? Změna přišla s objevem uhlí koncem 18. století. Těžit se začalo v roce 1794. Před kostelem v Karviné Dolech jsou informační tabule, kde je historie popsána.

Pohled na kostel z cesty k bývalému Dolu Gabriela.

Již z údajů o počtu obyvatel Karvinné (dnes Karviné Doly) za uplynulých 150 let je zřejmé, že se zde dělo něco mimořádného. V roce 1870 má Karvinná 3 386 obyvatel, za padesát let jich v Karvinné žije 22 317 a v roce 1960 to je 12 798 obyvatel. S omezováním těžby uhlí přichází pád – v roce 2001 je v Karviné Dolech 810 stálých obyvatel, v roce 2009 pouhých 320.

Na přelomu 19. a 20. století byla Karvinná rušným městem. Měla mnoho výstavných budov, honosnou radnici, úřady, školy, dva kostely, pivovar. Hospodářský rozmach, stovky nejrůznějších živností, to vše se odráželo ve spolkovém životě a kulturní činnosti. V Karvinné bylo dvacet hornických kolonií, často s neobvyklými názvy jako Mexiko nebo Nový Jork. Památníky na hřbitově upomínají na častá důlní neštěstí. Největší tragédie se stala v roce 1894, kdy na Dole Jan vybuchl metan, výbuchy se dostaly na další propojené doly a zahynulo 235 horníků.

Je paradoxem, že to, co způsobilo bouřlivý rozvoj a proměnu pastevecké obce Karwin v bohaté průmyslové město Karvinná, přivedlo v krátké době Karvinné i její zkázu. Poddolované město se začalo postupně propadat. Nebyl to rychlý proces, ale zato se nedal nijak zastavit a dnes ze všech kdysi početných staveb zůstalo jen několik, mezi nimi i kostel sv. Petra z Alkantary.

Socha P. Marie z roku 1861, vpravo kamenný kříž z 2. poloviny 19. století.

Barokní kostel sv. Petra z Alkantary byl postaven v roce 1735 na stejném místě jako dřívější kostel sv. Martina, o jehož vzniku není nic bližšího známo kromě toho, že je o něm první zmínka z roku 1447. Kostel stál na malé vyvýšenině. Těžit se pod ním začalo od roku 1854. Pod kostelním vrškem bylo vytěženo 27 slojí o celkové mocnosti 53 metrů. Dnes bychom ten vršek marně hledali, protože půda pod kostelem se propadla o 37 metrů.

Počátkem 90. let byl kostel hrozící zřícením určen k demolici. V roce 1995 se podařilo nakloněnou stavbu staticky zajistit a po její generální opravě je celý areál od roku 2000 veřejnosti přístupný. V kostele se každou neděli koná bohoslužba. Lze domluvit také prohlídku kostela pro skupinu alespoň 10 osob.

U kostela je rybník Pod farou. Domníval jsem se, že jde o pozůstatek kaliště, ale ten rybník má přirozený přítok a byl zde dříve než doly. To jsem se dozvěděl od rybářů, které jsem potkal cestou kolem rybníka.

Kostel sv. Petra z Alkantary - pohled z protějšího břehu.

A ještě jedna věc v souvislosti s osudem zaniklého města Karvinná stojí za zmínku. Ani na tabulích před kostelem se o tom ale nepíše. Je to hřbitov nacházející se hned naproti kostelu přes cestu. Na fotografii kostela zrcadlícího se na hladině rybníka je vlevo malý kousek hřbitova vidět. Podle odhadu z leteckého snímku má hřbitov podél cesty šířku 150 metrů a dlouhý je 250 metrů. Tedy svou velikostí odpovídá hřbitovu většího města. Mnohé náhrobky poznamenal čas. Jsou na nich nápisy české, německé a polské. Prošel jsem jen první řadu na kraji u plotu, dál dovnitř hřbitova jsem nešel. Historie Karvinné v době jejího rozmachu i lidské osudy těch, kteří jej prožívali, by se dala z náhrobních nápisů vyčíst.

Hřbitov naproti kostelu sv. Petra z Alkantary.

Nakloněný kostel a jeho okolí nenavozují zrovna přívětivou atmosféru. Za špatného počasí by se dokonce dalo hovořit o ponurosti. Nejedná se o něco vzdáleného, náležejícího k jiným civilizacím, co by zaniklo v dávných dobách, je to spíše současnost. Dne 22. listopadu 2016 bylo slunečné počasí a teplota vystoupila na 15 stupňů. Za jiného počasí by se výprava do těch míst snad ani nedala podniknout.

Foto: autor. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do bohaté fotogalerie!