19.5.2024 | Svátek má Ivo


Diskuse k článku

ROZCESTNÍK: Jaro na Vysočině, smírčí kámen a lesy

Letošní zima nezima se podepsala i na jarním vzhledu Vysočiny. Žádné bublání potůčků z tajícího sněhu a ledu, nesmělé pučení jív a kočiček. Jaro vstoupilo i na Vysočinu v plné síle. Už koncem dubna odkvétají slivoně, koberce sasanek vystřídaly kvítky šťavelu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Lex 10.5.2014 19:27

Re: Alex

Chicht, Hani, myslím si, že Hanáci jsou stejní jako lidé všude jinde. Jen je zajímavé, že kříže vytesané do kamenné "desky" a okolo nich buď text, letopočet nebo zbraň je spíš vysočinská záležitost. Kamenné kříže tu a tam viděti. Ale v našem okolí myslím žádný není.

A. Lex 10.5.2014 19:23

Re: Véélmi zajímavé

Maričko, smírčí kameny, nebo smírčí kříže jsou vytesané do nějakého obzvláště hezkého kamene. Na Vysočině jsou více smírčí kameny a v nich jsou vytesané reliéfy související s dramatem, které se tam odehrálo, většinou kolem vytesaného kříže. Tam kam jezdívám je ještě jeden smírčí kámen jehož příběh mě také chytil za srdce, ale ten nemám vyfocený, tak až příště. O ten se lidé pečlivě starají. Je při okraji jednoho úvozu, co vede do lesa.

Smírčí kameny nejsou jenom v lesích, ale i v polích, ve vesnicích, všude od Vysočiny na západ. U ašského muzea existuje Společnost pro výzkum kamenných křížů. Hodně křížů a kamenů je v západních a severních Čechách, souvisí to s hustotou osídlení našeho území ve středověku. Kdyby byla k dostání ta útlá knížečka pana Jurmana, hnedle bych Ti ji poslala. Je to velice zajímavé téma. On je takový "lovec" smírčích kamenů na Vysočině. Hledá je, kreslí, fotografuje a měří a zaznamenává. Ty kameny jsou krásné i jejich osud je někdy zajímavý. Někdy se musely kvůli výstavbě komunikací stěhovat na jiné místo, někdy byly ukradené a skončily u někoho na zahradě nebo v podezdívce. Ale nejkrásnější jsou příběhy, které připomínají a které se ústně přenášejí z generace na generaci.

Z. Hanča 10.5.2014 19:01

Smírčí kámen

je krásně zachovalý, zjevně je o něj pečováno a z toho mám vždycky radost.

U nás máme několik smírčích křížů přenesených z terénu do klášterní zahrady, z dúvodu jejich špatného stavu. A kousek za Lípou je prastarý smírčí kříž na místě, kde se dvě dívky posekaly srpy a obě zemřely.

Dík za pěkné téma a krásné fotky, na Vysočinu máme namířeno v létě, už se těším!

M. Crossette 10.5.2014 18:49

Véélmi zajímavé

Milá Alex, velice zajímavé povídání a pro mne nový objev názvu smirčí kameny. Nevzpomínám si, že bych o nich kdy slyšela, nebo je v lese viděla. A jestli ano, možná jsem si myslela něco o "obyčejném" seskupení kamenů, vic nic. Na tvé fotce to není vidět, ale znamená to tedy, že někdo na "místo činu" nanosil kameny a poskládal je do tvaru kříže? Vlastně je mi novinkou i to, že vrah sám od sebe (nebo to dostal jako příkaz) postavil kříž jako jakési pokání. Fotky jsou take krásné, stejně jako HanceW i mě je po takhle "vzdušných" lesích teskno a při pohledu na fotky se mezi ty lesy a potůčky s mechovými okraji virtuálně přenáším.

A bojové hry v lesích! Ty jsem také milovala. Na pionýrských táborech jsem se na ně těšila, bavilo mě oboje - být v oddílu, který bojovku organizoval a kladl trasu, nebo v tom pátracím. A hrály jsme si je jako děti na chatě. Různé šipky ze šišek, klacíčků, kamínků, bochánků mechu, nebo jen vyryté do hlíny. Pamatuji se, že u těch chatovských jedním z "pokladů" (a důkaz, že hledači nešvindlovali) byly zahrabané slupky oloupaných vajíček na tvrdo. Někdy bylo třeba pro konečný poklad vyšplhat docela vysoko na strom.

A Alex, se zájmem jsem si prohlédla i pár spodních alb, nevěděla jsem, že jste takhle "zvířetnicky" turistikovali. Já nikdy nebyla na tůře, které by se zůstastnilo tolik psů, vlastně ani jeden. To musí být moc fajn pro dvou i čtyřnohé. Jak ráda při chůzi porozuji a poslouchám přírodu, při takovémto seskupení bych asi vice sledovala psy.

Z. Tosca 10.5.2014 18:40

Re: Nebo víte o nějaké, kde by byla keška?

Podle stránky geocaching cz se dávají :)

Kešky jsou všude ;)

H. Williamson 10.5.2014 18:12

Alex

Ty lesy jsou fakt krasny. Dost mi tady takove lesy chybi. Holt jiny kraj.

MMCH: Na Olomoucku je kupodivu velike mnozstvi smircich krizu. Tak nevim, jestli se ti Hanaci mezi sebou vic mordovali nebo se vic kali - patrne oboji.

Z. Lika 10.5.2014 17:01

No, a mě klepne,

protože taková perla je v diskusi a ne v článku :-)))) Sepsat, nafotit, poslat!

Ale díky za pěkný příběh, jsou to teda věci.

Z. Hanča 10.5.2014 16:57

Re: Viděl jste někdo smírčí kámen?

Příběh z lesa máme na skladě.

Šli jsme dnes  - a chodíváme často, neb ho máme téměř u nosu - kolem Jezírka hříšné Milady. Nedaleko jezírka prý kdysi stál milíř a vedle milíře chaloupka, kde měl přechodné bydliště švarný uhlíř. Domů to měl daleko, na veřejnou dopravu prý tehdá nebylo spolehnutí, tak v chaloupce přespával a manželku a děti navštěvoval jen občas. Avšak! Jednou k milíři zabloudila dívka Milada, v chaloupce u uhlíře setrvala delší dobu a poté ho začala pravidelně navštěvovat. Na scénu pak vstoupil myslivec Petr, který si sám na Miladu dělal zálusk. Vystopoval, kam Milada chodí a nevěděl nic lepšího než to celé prásknout paní Uhlířové a ta nebožačka, když se na vlastní oči přesvědčila, jak se věci mají, skočila do jezírka u milíře a utopila se. Jak to dopadlo s uhlířem a Miladou, o tom už pověst nic neříká, nicméně myslivec Petr byl za své hnusné jednání propuštěn ze služby.

Chudák paní Uhlířová, nakonec se jezírko ani nejmenuje po ní, ale po hříšné Miladě!

Z. Tora 10.5.2014 16:44

Lesy na Vysočině

Na Vysočině jsem taky prožila pár let, takže ty lesy znám, jsou krásné - nebo tedy aspoň byly krásné... Vysočina s jejím zvlněným povrchem je taky moc krásný kus země. Občas jsme tam na nějaký podobný kámen při toulkách narazili, ale že byly smírčí, to jsem netušila. Díky za krásné vyprávění.

Z. Xerxová 10.5.2014 15:14

Re: Viděl jste někdo smírčí kámen?

smírčí kámen jsme nepotkali... Zato starý patník, jeden rybník, jeden vodopád a jeden úžasný kopec (ten ale zdolal jen páník, Najtík měl se mnou povinný odpočinek na pasece pod kopcem v půlce cesty). Cestou přes Ještěd inverzní výhledy, ráno v půl sedmé jsme opravdu byli na silnicích sami...

Najtík ušlapal pět kilometrů - řádil od startu až do cíle - neměl žádnou krizovku. Začínám cítit jednu potíž - jak se uči přivolání psisko, které ho vůbec nepotřebuje?? Drží se nás. Když se někde zapomene, hned se rozhlíží a dobíhá. I od psů se zatím nechá lehce odlákat - je prostě závislák... Blbě se volá pes, o kterého se každou chvíli přerážíte (je tak mrňavý, že ho neregistrujeme - nějak jsme zvyklí na jiný rozměr)

A. Lex 10.5.2014 14:36

Re: Milá Alex

Jak můžeš opustit chorého TLP??? Vařit čajíčky, litovat a snažit se od něj nenakazit ;-). Pozdravuj ho a ať se hledí vykurýrovat. Žádné choření a povalování, venku je krásně a bicykl rezaví.

U nás byla v noci bouřka a konečně pořádný slejvák!

A. Lex 10.5.2014 14:33

Re: Ach ty jehličnatý lesy

Louk, vypůjčila jsem si publikaci pana Jurmana v knihovně, kam chodíme s MLP na knihy. Znovu jsem si přečetla ty krásné, ale smutné příběhy.

Llouk rovinatý les, se domnívám nikde na Vysočině neeistuje. Je to snad jenom tohle polesí a dost velké, kde krásně rovno. Což mi v poslední době opravdu vyhovuje. Ty  krpály, které znám ze Tvých fotek bych obdivovala pouze v sedě, se sklenkou dobrého vizoura se sodou v ruce.

A. Lex 10.5.2014 14:28

Re: Nebo víte o nějaké, kde by byla keška?

Já ti nevím, nejsem geocachingová, což  mne mrzí. Když jsem byla malá, tak jsem nesmírně ráda hrála hru v přírodě, na hledání pokladů. Už jenom hledat ta směrovací znamení bylo dobrodrůžo. Myslím si, že hledat kešky je velmi podobné, až na to, že nemám na tuhle kratochvíli zařízení. MLP má sice nový "chytrý mobílek", ale nevím co s tím, aby se s tím dalo nějak turistikovat. Dyť já ho ani neumím přihlásit na naši domácí wifinu, stále mi hlásí, že ji nemůže najít a přitom vedle něj jede noťas, naprosto bez problému.

Z. Yga 10.5.2014 13:14

Milá Alex

Krásná historka a výborné fotky (jako vždy).

Na smířčí kameň jsem u nás ještě nenarazila (snad tady ani nejsou), znám pouze dřevěný kříž směrem na Kobylí - to je tam, kde "Na Vrbici při měsíčku pobodali Borovičku ..." - och, Vrbečeci bývali kdysi ražoni, ti se s ničím a nikým moc nebabrali. Ovšem jaký příběh předcházel této vraždě nevím, musím se zeptat mamky ...

Jinak u nás je po nočním deštíku krásně slunečno a teplo, za chvilku vezmu holky a půjdeme se projít okolo Dyje (doufám, že tam nebudou tůůůůůristéééé, kterými je už čtvrtka Lednice zaplavená). Jdu sama, neb Terka je ve Sluškách na dostizích a Jenda choří (kašílek) ...

Z. Jarka_F. 10.5.2014 12:12

Re: Nebo víte o nějaké, kde by byla keška?

Mám dojem že na kešky je odborník Asteris. Ale kdoví kdy sem přijde - je víkend, tak nejspíš utekla do lesů a hledá kešky :))

Z. Lika 10.5.2014 11:40

Nebo víte o nějaké, kde by byla keška?

Dávají se vůbec kešky na taková místa?

Z. Lika 10.5.2014 11:37

Viděl jste někdo smírčí kámen?

Byl jste někdo o víkendu u vás v lese? Co jste tam viděli a zažili? Nemyslím teda, že byste někoho zrovna mordovali... :)

Lesy a příběhy, to prostě patří k sobě.

T. Louk 10.5.2014 11:30

Re: Ach ty jehličnatý lesy

Alex, fotky už jsem ti chválila na rajským, celá série je krásná, jakož i vyprávění, dík!

Rovinaté lesy jsem chtěla zazávidět, protože tu sice nádherné listnaté porosty, převážně bukové, ale v takových kamenitých krpálech, že si procházky pořádně užijí jen mufloni, vlčka a jiní čtvernožci. Nebo ptáci :- ). Ale kácecí kombajn se sem, zaplaťpámbu, nedostane.

A speciální dík za smírčí kříž s příběhem!

A. Lex 10.5.2014 9:04

Re: hezký den

Ale? O kompak to asi mluvíš???

A. Lex 10.5.2014 9:03

Re: Ach ty jehličnatý lesy

Georgi, ono v tomhle "mém" sousedním revíru se začalo hodně kácet. je konec romantice. I já jej pomatuji ještě s těmi mohutnými smrky. Kácejí tady, u nás v Česku, se stroji, které byly asi vymyšlené pro těžbu v Kanadě nebo na Sibiři, kde je mohutné  souvislé zalesnění. Lidé jim říkají Sibiřský lazebník. Je to hrůza pozorovat tento stroj při kácení. Za ním, jak postupuje a to dost rychle, zůstává široký naprosto vyklučený pruh, půda rozježděná jako na tankodromu. Okolo stojí vysoké pomníky, přesně nakrájených kulatých kmenů, stejně dlouhých. Je to takový kombajn na kácení lesa. Nejsem až TAK romanticky pitomá, vím, že se stromy, když dorostou do těžební hodnoty musí skácet, ale tady u nás, na takových malých plochách lesů použít takový stroj?

Z. Vave 10.5.2014 8:51

Re: hezký den

Holt sis splnila sen a dovezla sis malého španělského ptáčka-skřivánka, milá Xerxová. :o)

Z. Vave 10.5.2014 8:47

Krásný den!

Milá Alex, četla jsem už v noci. Pořád hledám slova. Jedeme teď pryč, tak až odpoledne.

Přeju všem krásný den. <3

T. Zana 10.5.2014 8:36

Alex

Moc zajímavé čtení a krásné fotky! Z notesu je vidím dost malé, už se těším na pořádné prohlédnuté.

Taky za chvíli vyrazíme :-)

Z. Jarka_F. 10.5.2014 8:22

Re: hezký den

Hmmm, kdybys měla štěně neakční a celou noc klidně prospalo - víš jak by Ti některé, zejména piraňama a blbštajnama postižené - musely krutě závidět???

Z. Jarka_F. 10.5.2014 8:17

Alex,

moc hezké fotky!

G. Švehla 10.5.2014 7:56

Ach ty jehličnatý lesy

Milá Alex,

dík za pěkný příběh a fotky. Ty lesy jsou jako v Pohledeckém revíru koncem let padesátých, ale to je mezi Novým Městem a Sněžným....tedy za rohem. Furt pěkný, romantický.

Z. Lika 10.5.2014 6:41

To bude fyzička!

Myslím i ta vaše lidská :-)

Přeji krásnou procházku!

Z. Xerxová 10.5.2014 6:34

hezký den

hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Krásné fotky, krásná příroda, krásný příběh...

Ta potvora mrňavá vstala v pět - vynesla jsem ho ven, kde se proběhl, vyvenčil a doufala jsem, že ještě na chvilku zavře očka. Nee - prý je hezky a je třeba vstávat. Tak jsme se hodinu v posteli "prali" se štěníkem... a už jedeme ven...