Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

vrabci

U  našeho souseda  vzrostl krásně od loňska živý plot a vrabčáci se v něm schovávají a asi i zabydlují. Dívat se na ně je lepší jako jít do kina, jak tak řvou a hádají se a pak zas spolu letí a dovádí, říkám mojemu přednostovi, jako u nás doma, jako doma.

Blahopřání Krejgovi i Betynce

My Zvířetníci jsme na vás hrdi!

Re: Blahopřání Krejgovi i Betynce

A my jsme hrdi, že jste na nás hrdi...

Pohlazení člověčinou

ve vyprávění. Moc hezké. Připomnělo mi to papouška, který sedí ve Španělsku v městečku Blanes v jedné kavárně. Naprosto volně a vykládá si s kolemjdoucími. Jednou jsme šli s dětmi okolo a pan kavárník nás žádal, abychom poodstoupili. Papoušek se totiž sprchoval - páníček na něj stříkal vodu ze střičky, papoušek se natáčel, zvedal křídla i hlavičku. V této chvíli intimní hygieny si nepřál být rušen.

Jojo,

už jsem prozradila, že je Mína lovec Pampalini. Soused ráno vstával a uviděl Mínu s něčím žlutým v tlamajzně. No, a ona vláčela zlatou rybku. Já z ní viděla jen kostřičku hlavy. Soused konstatoval, že je nejvyšší čas jí opatřit rybářský lístek. V sobotu ráno šel přednosta koupit chleba a vrátil se s dlouhým ptačím perem. Koukám na pero a protože ho nesl šerou chodbou nedokázala jsem určit, komu původně patřilo. Přednosta významně mrknul ke kočičímu bufet, kde byli oba plyšáci a suše konstatoval: "asi došly zlatý ryby, tak se pokusily ulovit vorla."

Re: Jojo,

Jo, jo, soused má jezírko, kde chová násadové rybičky. Jezírko je oblíbeným rejdištěm místích koček včetně našeho Micánka, Micinka je spíše na myšičky. Obvyklá taktika je, že kočička si pěkně počká, až rybička připluje dostatečně blízko, pak packou rybku podhrábne a vyhodí na břeh. Následně z rybičky zůstane jen hlavička

to měl opeřenec kliku

Jsem ráda, že se ti dva v porádku setkali, u nás na chalupě jsme letos měli o poznání smutnější událost. Zřejmě ještě velmi nezkušený ptáček zpěváček si to z neznámých důvodů namířil přímo do našeho zavřeného okna. Na okně byl flíček a pár peříček a ptáček mrtvý pod ním. Nezbylo mi, než mu pod smrkem vyrýpnout kousek země a uložit ho pod ni. Nějak jsem neměla sílu ho nechat napospas venkovským kočkám. Nepamatuji se, že by se nám to kdy stalo, co domek stojí, tak snad to byla smůla vybraná na dlouho dopředu. Okno totiž nemá na dnešní poměry nijak obrovská skla, jsou poměrně úzká a rozdělená rámy a tak to ptáci obvykle respektují. Mrzelo mě to ale moc a moc.

Kanuku,

díky za milé povídání. Jsem matěj (s malým m), protože jsem už několikrát lovila v kanceláři vlaštovčí dorostence, ale napsat o tom, tonéééééé.

MOC DÍKY

Tohle je přesně taková krásná momentka, která při pindělku potěší. Díky moc.

Mám hrozně moc ráda tyto miniatury,

proletí kolem nás jako vánek a ne všichni lidé mají dar si jich všimnout a ještě ke všemu se o ně poutavě podělit.. Ale kdo tento dar má a umí ho užívat, patří mezi ty nejbohatší VIP na světě - jako Kanuk, wéwéwéčko, paní Dé, další milí Zvířetníci a ještě pár lidí, které znám, jako mezi ně patříval Tojefuk.

Ptačí nářečí

Takže to ptačí-mamííí mamííí-, zní po celém světě stejně. A člověk ani nemusí sníst kousek bílého hada, aby tomu rozumněl.

Re: Ptačí nářečí

Ptáčci ve skleníku

Dokud jsme měli skleník (byl odstraněn poté, co nejdřív Ara promáčkla zadkem jedno sklo a pak i Xerda si zranil o skleník ocásek), tak jsme pravidelně lovili náhodné opeřené hosty. I když měli dveře dokořán, zarputile naráželi do skel. V práci s utěrkou (ne s princem Utěrkou I.) jsme nabyli velké zručnosti. Přehodit přes ptáčka, opatrně sebrat, vynést ven a otevřít dlaně....Vždy to dopadlo dobře.

Jinak mimo téma. V sobotu jsme navštívili libereckou výstavu psů (to je malá místní akce) a Beta to zvládla na jedničku. Nebála se lidí, psů, nablýskané podlahy uvnitř ani strmých schodů venku. Mazlila se s lidmi na vozíku, nebála se berlí, kočárků, hluku ani ničeho jiného. Všechny pejsky provokovala ke hře, ale když jen naznačili, že teda tohle néé, tak ihned ustoupila. Nejdéle řádila s mladičkou juniorkou tosy inu, která byla ještě podporovaná malou štěňkou stejné rasy (ale jen ze zálohy, jinak zdrhala do bezpečí k paničce). No a pak taky kamarádila s kolegy dogáky. Byla hodně hlazená, tulila se, nikoho necvakla. To si nechává na nás doma, když je utahaná protivka. Fotodokumentace už je zpracovaná z výstavy i Malevilu.

Re: Ptáčci ve skleníku

Na Hluboké se též předvedlo spousty štěňátek všech ras, byl tam i 5měsíční tosa-inu, tak bylo co muchlovat