Mirka - Houston 9.5.2006 2:12

Lenko, opet moc pekny pribeh....

opet jste nezklamala  Moc se mi Vase pribehy libi, ale stejne jako pan WWW, chtelo by to vydani a svazat a rozsirit, mezi dalsi rodice.

Jenom pro porovnani, casto si reknou, jake maji hodne deti !  Zdravim vsechny nocni suvy  a chapu, jenom co jsem nesytila manzela, uz tady zase nikdo neni.... Kdo pozde chodi, sam sobe  skodi....... 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lenka S. 9.5.2006 1:47

Veran,

myslím a jsem si jista, že se ty geny dědí stoprocentně. Proto to vše taky sepisuji, aby někdy nedošlo k divení nad  hyperaktivním( jak ošklivé slovo!!!) prostě zdivočelým a nevycválaným potomstvem. A teď jsem vše vypověděla  i Zvířetníkům. Ohlas asi bude spíš negativní- viz  příběh s husákem, který se nelíbil panu či paní  K.j.  Tak tohle se mu už líbit vůbec nebude a já to pěkně schytám a slíznu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lenka S. 9.5.2006 1:38

Já taky zdravím v plšáčí hodině.

 A měla bych radu pro  všechny  ty  v minulosti  nebo i v budoucnosti někdy napadené nebožáky, která zní snadno a jednoduše, i když se hůře realizuje.  Ale působí stoprocentně spolehlivě. Takového kohouta nezabíjet, ale okamžitě popadnout za  nohy a několikrát ho prostě a jednoduše   zcela celého namočit buď pod proudem vody z pumpy, nebo ho  třeba  ponořit  do  kádě  či sudu s dešťovou vodou. Účinek je mnou  vlastnoručně  vyzkoušený a zaručený.  Kohouta vyléčí dozajista. Jen ho nesmíme v té vodě utopit, ale jen docela namočit.  Zkrotne. Pokud ne, opakovat!  Bude zobat z ruky. To, je má rada  pekelská.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 9.5.2006 1:20

Plší hlídka zdraví Savoiardy!

Milý WWW, to musí být peklo, než to všechno přečtete, co? A než si rozvážíte, jestli reagovat na MW,ryby nebo krocany? Každopádně i když tu ještě nejste,tak vítejte!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 9.5.2006 1:08

Zdravím v hodině plchů

A musím přiznat, že nemám ráda housery, krocany a kohouty (kromě stádia na pekáči). Můj dědeček, ten s tou bužírkovou pomlázkou (pro pamětníky), měl kohouta, do jehož teritoria se mohlo vstupovat pouze v okovaných kožených holínkách, zbylých po jakési armádě - už nevím, jestli to byla ta či ona.A v žádném případě se člověk ke kohoutovi nesměl otočit zády, což vzhledem k tomu, že ve slepičím výběhu byly králíkárny pro šedesát ušáků, které bylo nutno krmit a poklízet, nebylo nic jednoduchého. Bylo mi v té době asi deset let, ale dodnes si pamatuju, jak jsem se v poslední chvíli otočila a okovanou holínkou ze všech sil kohouta odkopla. Přistál o pět metrů dál, chvíli nadával a nazítří mi zkusil skočit za krk znova.

Asi tak o rok později byla jeho kohoutí léta sečtena a byl mu přisouzen klasický pekáčový úděl. Pro útlocitné - už dál nečtěte.

Kohout byl, jak už to na venkově bývá, připraven na špalku o hlavu. Ale byl opravdu silný, a tak se dědečkovi tělo vysmeklo, a bez té hlavy odletělo o dvě zahrady dál, k panu farářovi. Pan farář zrovna nebyl doma, sloužil někde v okolních vesnicích, a tak jsem se musela vloupat přes plot do farské zahrady a přinést nedělní oběd.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

veram 9.5.2006 1:06

Pro evam - zeměpisné programy

Napsala jsem Vám do diskuse u prasátka Vendelína, mrkněte se tam. Jo a zdravím všechny přítomné v plší hodině.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

veram 9.5.2006 1:01

Re: Máte pravdu,, veran, ale já to snad měla dáno do kolébky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lenka S. 9.5.2006 0:51

Máte pravdu,, veran, ale já to snad měla dáno do kolébky.

  To totiž byla jistým způsobem moje pomsta rodičům za násilné odloučení od milované babičky a ráje zvaného  Peklo. Ale nemyslete  si. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě...   Má mladší  dcera  mi to už  odmalička vracela stonásobně a  i s úroky. A já musela být jen tiše, trnout strachy o její život a jen se  modlit, i když tohle zrovna vůbec neumím, aby ti moji vypelichaní , uhonění a zestárlí andělíčci strážníčci - penzisti  dokázali ochránit  dobře i tu moji malou  rošťandu a uličnici. A věřte, že to byla pořádná , nekonečná ,únavná  a 24 hodin trvající šichta po dobu několika let.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

veram 9.5.2006 0:28

teda Lenko,

to jste teda bývala číslo!

• reagovat
• nahlásit příspěvek