3.5.2024 | Svátek má Alexej


Diskuse k článku

PSI: Xerxes - kozel zahradníkem

Nedávno jsem kráčel s paničkou z procházky. Už z dálky se na mě smála asi desetiletá holčička. Její maminka se taky tvářila přívětivě. Panička mi otřela hubu - protože bylo jasné, že já jsem tím středem pozornosti, tak abych je neoslintal.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
zdenka111 17.5.2006 13:29

Xerxesi,

napsal jsi to uplne presne, i ja to tak vidim :-D. Mam na chalupe velikááánskou zahradu, tu a tam musím přeznačkovat záchytné body, zvláště, když tam delší dobu nejsem, nebo když k nám zavítají sousedovic kamarádi. Jinak na "velkou" chodím zásadně mimo vlastní pozemek, alespoň 3x denně vyžaduji dlooouuhou procházku a mám tak u lesa a jinde v křoví svoje místa toalety. Zásadně vyžaduji mít za zadečkem křoví nebo alespoň dlouhou trávu, takže při pravidelném sekání trávníku prostě musím ven. Jinak miluji čerstvě zkypřenou zem, rád si do ní zahrabu kosti k pozdějšímu využití. V parném létě s tím mám dost starostí, zahrabu vždy do stínu, pak přejde sluníčko a musím svůj poklad vyhrabat  a zanést zase jinam, kde je momentálně stín. Když neodhadnu dobře situaci, přenáším kost i dvakrát, třikrát, je to prostě fuška ;-D Panička mne sleduje a vždycky se směje, jakej jsem chytrej pejsek.Ovšem, když si pak takto časem a zemí "upravenou" pochoutku přinesu večer domů, abych si na ni před půlnocí pochutnal, žene mne i s kostí ven. To už moc pochopení, bohužel, nemá... Zdraví Tě Lesan