YGA 5.1.2009 8:45

Chachacha

- to je hezké povídání na započetí pracovního roku - je to opravdu povzbuzení.

Co se týká vítání - tak na to je Toya přeborník. Ta chudina místy ani neví, co by dělala - jestli chce ležet na zádech a radostí třepat nožkama, nebo radši si stoupnou na zadní a olizovat vítaného, nebo se vzít do náruče a až pak olizovat vítaného, nebo utíkat za člověkem, který je už doma a tam mu říct, že se další člen rodiny navrátil - tak se to zkrátka snaží udělat všecko naráz a my máme rázem doma šíleného psa . To Zikmi s vítáním nepřehání - on ví, že až se pes vyblbne a konečně nás pustí do bytu (to všechno se odehrává těsně za vchodovými dveřmi), tak první kroky vedou za maličkým kocourkem (maličký - už se délkou těla přibližuje Toye). Jenom když nám to dlouho trvá, tak se objeví ve dveřích obýváku a zjišťuje, co se děje.

A ještě k poznámce LA - uražená kočka zepředu neexistuje!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LA 5.1.2009 8:29

Jo, rozumíme

 Co všechno dokážou vyjádřit. Jen nevím, jestli ty 2,5leté děti trochu nepřeceňují, pes je velice inteligentní a mazaný (srovnávám s průměrným a mírně nadprůměrným dítětem, geniální neznám).

P. S. Už dlouho mě zajímá, jak vypadá uražená kočka zepředu. Ví to někdo?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zdena b.p. 5.1.2009 7:38

Teda jmenovkyně!!!

 Skvěle napsané!!! Zrovna včera se už přednosta tak moc nudil, že se vnucoval Míně. Ta, na svém pruhovaném ručníčku, otočená ke zdi s ním nechtěla komunikovat. Odmítl chápat a vnucoval se dál. Ten pohled, kterým ho sjela, tak ten byl za všechny peníze.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 5.1.2009 6:25

No, když tak koukám na Blesana,

připadá mi, že má těch mimických svalů docela dost. Jak ten dovede "povytáhnout obočí" nad nechápavostí paničky, nebo ho svraštit nad drzým čoklem co po něm plive sprosťárny. Přimhouří víčka, když si všimne, že někdo nedává ve vratech pozor a dalo by se zdrhnout, jak se chechtá, když se mu povede lumpárna .....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 5.1.2009 6:25

hezký den

hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům  

Moc hezké povídání - všichni, co žijeme se svým zvířátkem (nikoli jken vedle něho) to móóóc dobře známe. Arona si na nás uměla štěknout - a rozeznala jsem růlzné štěky:  podej mi zapadlou věc, pojď sem, rychle otevři dveře, někdo jde,... Xerda byl doma skoro němý - ticounce pískal, ale slyšez ho mohl tak netopýr, my maximálně z metru... Ale zase si pro nás chodil - významně se podíval a vrátil se ke dveřím či zakutálené hračce či ke dveřím do ložnice. Venku štěkal (mám tu kotě - pomóc pojď mi s ním něco udělat), ale u dveří němě stál a moknul... Betka je kříženec - když jde do tuhého štěkne, ale jinak taky spíš pro nás zajde.

Včera i ráno byla nešťastná. Házíme a házíme a na ni padá mokrý a studený fujtajbl. Stoupne si ke dveřím, a chce domů. Pustím ji domů, a ona chce jít s náma házet... Nešlo by chumelit bez chumelení

Padá a padá a padá. Zase přibylo poctivých 15, Betka už má skoro po bříško . Už mám vyházený chodník, vydýchám se a jdu pokračovat  

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pitrýsek 5.1.2009 1:24

Zdeničko, Zdeničko..

... je dobré studovat odbornou literaturu, ALE... Jejde jejda, psi, že nemají mimiku? Já se setkala sice s některými pejsky, kteří se moc nexiftili ( třeba mnou už zmiňovaní kokříci). Ale většina psíků ksichtem mluví. Jen práce s pysky, kolik ta má variant! Jednou vyjadřují pohodu, jednou napětí, příště řeknou: "Ještě chvilku a rafnu tě!" a nakonec je to jednoznačná hrozba. A to se dá vypozorovat i u "psů bez tváře", jak nazvali Turci  knírače záchranáře z Čech. Mají sice vousy až od očí, ale přesto je jasně vidět jejich radostný úsměv. A kdo teď bude tvrdit, že psi se neusmívají, tak u mně hluboce klesá. Protože psi se umí nádherně řehnit.  A to nebudu mluvit o práci uší a výrazu očí. To by mi asi Zvířetník nestačil. Celou dobu mého soužití se psy se učím rozumět psí řeči. Je to učení z lásky a pro lásku. A oni to vědí.

Jinak Zdeni, ten článek jsi napsalka moc hezky. Souhlasím, vítací ceremoniály, prosbičky za odpuštění. Prostě život se zvířátky je krásný, bohatý. Ano, teta říká, že kdybych neměla ty čokly, tak bych mohla jezdit na dovolenou a s nimi na zájezdy do ciziny. Ale já jsem bohatší o vztah se svými holkami. A na dovolenou? Jasně, že jezdím. Vždycky tam, kam mohu vzít pejsulky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

reina 5.1.2009 0:46

krásné povídání

a ty kočky znááám, stejně jako jejich jasné mimikry, "jen tak mimochodem" vítání příchozího, uražený opačný konec kočky, a tak dále :)

díky moc, nádherně napsaný článeček!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

karin 5.1.2009 0:44

Naše kočka zase,

když chce jít ven a sedí na parapetu zavřeného okna do zahrady, se na mne otočí a řekne "pusť mě ven", řekne to asi takhle "mňaaau!", já jí odpovím "a-

a-au a-a-au" (dosaďte si takovej jakoby delfíní zvuk), což znamená "venku je děsná kosa, táhlo by sem". Ona řekne "a-aaau a-aaau!" - "no tak, nedělej drahoty" a já odpovím "e-e-e eeee" - a ona uraženě seskočí z okna a jde za páníčkem, který se snad ustrne. A takhle my si povídáme. Voni fakt mluví! A páníčkové jim vobčas i rozumí. To samý se psama.... :-) Zaplať pámbu za ně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

gill 5.1.2009 0:43

díky - krásné a výstižné :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek