Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PSI: Bekina - puntíkatá popelka
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
terra 27.3.2008 14:19Re: Re: Re: OT - to focení je hrozná neřest...:)) Tak ty jsi fotograf - klasik. V tom případě se omlouvám velice, já jsem nějak tiše předpokládal, že na zeměkouli a přilehlém vesmíru nemám digitální foťák už jenom já (takže už ho mám, asi měsíc...) a prostě jsem si řekl - fotila, dokud karta stačila, a pak už z té pětistovky jen maže a maže, to vše digitálně. Což mi nepřišlo až tak divné, ale takhle - klobouk dolů před tvou trpělivostí. |
|
|
L 27.3.2008 14:30Re: Re: Re: Re: OT - to focení je hrozná neřest...:))
|
|
|
Rpuť 27.3.2008 14:35Re: Re: Re: Re: OT - to focení je hrozná neřest...:)) No, ono se jinak nedá. Já jich za ten týden nacvakala 840 .... a jsou mezi nima tak 3 - 4, který bych z fleku zarámovala |
|
|
Xerxová 27.3.2008 14:50Re: Re: Re: OT - to focení je hrozná neřest...:)) To známe - my jsme tak švihlí, že máme digitály dokonce dva - každý fotíme něco maličko jiného, někdy se shodneme. A pak přebíráme a mažeme a mažeme... Ale na focení zvířet je to dokonalé zařízení - namlátí se stovky snímků a tak dva tři stojí za to |
|
|
Rpuť 27.3.2008 15:39Re: Re: Re: Re: OT - to focení je hrozná neřest...:)) No ono taky fotit zvěřinec na celuloid je naprostý zoufalství a pěkně leze do peněz..... |
|
|
Matylda 27.3.2008 21:34Re: OT - to focení je hrozná neřest...:)) Milá Rpuť, jedna tvoje fotka nejspíš zachránila mou dceru při psaní slohové práce- líčení. Vytáhli jsme jednu fotku s vodopádem a duhou a slečna bude líčit. Snad to dopadne dobře. |
|
|
Rpuť 27.3.2008 21:39Re: Re: OT - to focení je hrozná neřest...:)) Tak držím palce! |
|
|
Matylda 27.3.2008 21:41Re: Re: Re: OT - to focení je hrozná neřest...:)) OK, dám vědět. |
|
|
Emteska 27.3.2008 12:14Dalmatini nádherné povídání, a já zrovna před chvílí odeslala svůj první příspěvek do Zvířetníku -o naší milované dalmatince Eiše. Mají ti flekatci mnoho společného, když jsem četla o Bekince, jako kdybych měla před očima naši Ginu , až na tu lovnou zvěř, prostě co utíká, to se honí, chytí, případně sežere. A Mikuláš? Celá Eiša, v samičí podobě ovšem. |
|
|
EvaŽ 27.3.2008 12:32Re: Dalmatini Jo, dalmatin je původem honič.. Zdravím puntíkaté |
|
|
dalmatin 27.3.2008 19:14Re: Dalmatini Jééé, další puntíkatá. Vítej! |
|
|
PetraK 27.3.2008 11:48Evo všechny ty tři povídání jsou napsaný tak krásně, že říct, který s těch tří rozsypaných borůvek (jak já dalmatinkům říkám), byl ten nej, je asi nadlidský úkol. Ale nevím proč - ale Bekinka mě asi chytla nejvíc. Mimochodem - to je zvláštní s tím odstupem od mužských. Ešus to má taky. Pro ženský všeho druhu by se přetrhnul, ale mužský moc nemusí. A stejně jako u vás, žádná špatná zkušenost s chlapem se nekonala. A zrovna třeba našeho souseda na chalupě hrubě neoblibuje, možná to je sousedovým přístupem ke zvířectvu. Mazlení je u nás taky trošku " |
problém" - ale to proto, že ho musím vždycky nejdřív přeprat, svázat a pak ho můžu mudlat, páč jakýkoliv bližší kontakt považuje ve svý potrhlosti za přípravu k "bojům a rvačkám" a podle toho k tomu přistupuje. POuže když je, zřídka tedy, unavený, vyvalí pupek a očekává, že mu bude panička foukat na pupík (taková ptákovinka, kterou jsme praktikovali, když byl mrnítko a občas na tom trvá i dneska) a mudlat ho.|
|
EvaŽ 27.3.2008 12:38Re: Evo Ale já vůbec neřeším, který byl nej. Všichni stejně a každý jinak. |
|
|
PetraK 27.3.2008 13:09Re: Re: Evo já vím, to je jasný - a taky je to z článků vidět |
|
|
Vave 27.3.2008 13:11Re: Evo Chichicht! U nás všechna zvířata milují foukání na pupík. |
|
|
Zdena b.p. 27.3.2008 13:38Re: Re: Evo Hladit a šmudlikat Mínu na bříšku, to je adrenalinový sport. Špulí bříško a líbí se jí to, ještě...ještě...ješRAF. Prostě příjde okamžik, kdy se jí to přestane líbit a naznačí kousnutí. Jen škrtne zubem. Přednosta si naběhne vždycky a děsně se diví a nic nechápe. Já většinou vítězím a jsem rychlejší, než Mína. Rukou jí udělám na čeníšku košík. Tím hra končí a ona se spokojeně stočí do klubíčka. Mouryn špulí svůj puntíkatý pupík denně a nechává se drbat pořáááádně dlouho. |
|
|
PetraK 27.3.2008 15:09Re: Re: Evo
|
|
|
Zdena b.p. 27.3.2008 16:14Re: Petro K
|
|
|
EvaŽ 27.3.2008 20:10Re: Re: Re: Evo Pak podej zprávu, jestli budeš mít čím |
|
|
štětinka 27.3.2008 9:18Evo Ž. tuze krásné povídání. I ve mně to vyvolalu řadu vzpomínek. Připomnělo mi to, že jsem chtěla Dustyně koupit na hrobeček nějakou kytičku. Díky! |
|
|
dalmatin 27.3.2008 8:29Evo, moc děkuji za puntíkaté vzpomínání. Náš Rony byl také celý život poměrně při těle (až teď jsme ho dokázali zhubnout - kvůli kloubům), ale nesmírně pohyblivý. Tak jsem vždycky říkala - No a co, mám hubené děti a tlustého psa! Pro změnu teď nabírám já a může za to Rony |
|
|
EvaŽ 27.3.2008 12:37Re: Evo, Rony je moje srdeční záležitost, ostatně jako všichni puntíci. Ať mu klouby slouží. Posílám podrbání za ouškem. |
|
|
Rpuť 27.3.2008 8:23Když vezmu v potaz kolik koček už mi prošlo domem, myslím takové, které u nás žily dost dloho abych je mohla poznat, tak musím říci, že ani dvě nebyly úplně stejné. Každá byla něčím svá, jen někdy jsem zachytila něco, co mi připomnělo některou z předcházejících. Zvířata jsou stejně různá jako lidé, což naprosto vyvrací tvrzení "mudrců", že zvířata se řídí jen instinkty a reflexy. |
|
|
EvaŽ 27.3.2008 8:58Re: Když vezmu v potaz kolik koček už mi prošlo domem, Ti "mudrci" byli hlavně amričtí behaviouristi Na přírodě (i domácí) je úžasná ta mnohotvárnost. |
. Tam dodnes objevují, že zvíře není jen pytel instinktů a přehánějí to do jiných až sentimentálních rovin. Evropští etologové chápali zvířata daleko lépe a já s oblibou cituji velké Pány Zoology Konráda Lorenze a Z. Veselovského, kteří o zvířatech věděli hodně, uznávali jejich duši apřitom byli páni vědci (ostatně oba měli své psy a Žolina prof. Veselovského měla výsadu, že s ním směla na pracoviště Jč. univerzity). Ostatně všichni naši puntíci byli nejen jeden druh, ale i jedno plemeno a lišili se opravdu hodně. A nemohlo to být jen výchovou, i když připouštím,že u Nicka jsem leccos nezvládla.|
|
štětinka 27.3.2008 9:13Re: Re: Když vezmu v potaz kolik koček už mi prošlo domem, jjé, škoda, že jsem vás neznala na škole. Já se na tohle téma stále hádala s profesorem filosofie. Neměl rád zvířata a tvrdil, že se od lidí líší tím, že neumí myslet a nemají vzpomínky. Protoje člověk pánem tvorstva. Byla to pro mne uděsná blbost, ale já tenkrát neuměla argumentovat. Vzpomněla jsem si na slony a na jejich paměť, ale on se mi stále jen posmíval a zesměšňoval mě před celou třídou. Přesto jsem trvala na svém, tak si na mě zasedl. Byl to blb, učil i kluky tělocvik, když někdo zlobil, musel si sundat tričko a on ho celou dlaní a vší silou plesknul do zad. Kluci měli často obtisk ruky na zádech i druhý den. Jé, jak ten mi lezl krkem, nafoukanej a arogantní... |
|
|
Rpuť 27.3.2008 9:24Re: Re: Re: Když vezmu v potaz kolik koček už mi prošlo domem, Štětinko, řada lidí má mindráky a když už se vůbec nemaj na koho vytahovat, tak to zkoušej aspoň na zvířata...... |
|
|
štětinka 27.3.2008 9:55Re: Re: Re: Re: Když vezmu v potaz kolik koček už mi prošlo domem, ...a na naivní pubošky... |
|
|
Lucka V. 27.3.2008 9:38Re: Re: Když vezmu v potaz kolik koček už mi prošlo domem, O té různorodosti povah bych mohla taky ledacos vyprávět |
|
|
terra 27.3.2008 13:23Re: Re: Když vezmu v potaz kolik koček už mi prošlo domem, Ač nepsí - nedá mi to: tvoje krásné a laskavé vzpomínání se moc dobře čte, EvoŽ. |
|
|
EvaŽ 27.3.2008 7:58Ke včerejší diskusi Včera jsem tu celý den nebyla, tak se omlouvám, že reaguji teď. Problém zdravotní péče (lidské i veterinární) je ten, že se dá utratit téměř jakákoliv částka. Protože je pořád dost nemocí a modernější a dražší metody (nevěřte, že si doktoři nemoci vymýšlejí, aby mohli léčit, oni mají takhle práce dost). A etický rozměr problému spočívá v tom, že je jen omezený balík peněz (pro lidi i zvířata). Takže veřejné fondy (sbírky, nadace) musí hospodařit "rozumně" a uvážit, kam ty peníze nejúčelněji dát. Já vím, že některé zvíře by ještě mohlo spokojeně žít za hodně peněz, ale pak by třeba 10 jiných živořilo. Jiná věc je soukromé rozhodnutí, které si platí člověk sám (nepo požádá o dar někoho jiného), jiná věc je alokace "veřejných" peněz. Když si sama za psa (kočku) utratím svých 50 tisíc, je to moje věc. Jestli zviře trpí, je to moje svědomí. V okamžiku, kdy musím vyjít a žádat veřejně, dostávám se do sféry "veřejných" peněz. A těch je vždy nedostatek. Někde se dají navíc, někde chybí. A dárci mají právo chtít vědět nebo rozhodnout na jaký účel přispět. Pokud se rozhodnu, že mi tohle zvíře za to stojí, je to moje věc a do mého daru nikomu nic není. Pokud ale mám pochybnosti, že toto jsou účelně vynaložené peníze, mám právo to říci, případně je dát na "účelnější" péči. Je to těžké, protože je v tom hodně emocí. Ale bojhužel stojíme stále před "Sofiinou volbou". Proto byla ta diskuse tak silná. |
