Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
FOTOČLÁNEK 2020: Výzva kam se podívám, nejen mezi Smíchovem a Modřany
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
M. Crossette 4.1.2021 17:54Jajko, moc hezká sada fotek - třeba ty podemleté kořeny jsou krása (důkaz, že tichá voda břehy (pode)mele ). Jsem pyšná, že jsem poznala Arinku, občas si jí pletu s Denisem od Hanči (na některých zvířetnických fotkách jsou si oba pejsci fakt hodně podobní - tedy pro moje neznalecké oko, ale už se lepším ). Stěhovali jsme se mockrát a pokud to šlo v autě jsem si do nového bydliště převezla i nějaké kytky v květináčích, nebo jsem je darovala sousedům. Když jsme se stěhovali z Evropa do USA, z malé zahrádky, kterou jsme v Německu měli, jsem vykopala všechny trsy bylinek-trvalek a odvezla k bratrovi na chatu (v 90. letech už na hranicích nikoho krabice hlíny a zeleně nezajímala). Dost let tam vydržely, nejdéle levandule.Ovšem přestěhovat celou zahradu, včetně stromů je výkon na medaily. Pro lásku ke kytičkám a stromkům, jsi jim "nenechala zahynouti" (ať už k tomu byl jakýkoliv důvod) Moc přeji, aby nová zahrádka nadále vzkvétala a ty ses občas podělila s fotkami. Já jsem včera zase sestříhávala ke kořenům všechny keře našich růžiček, přestože (jak se oteplilo) některým větvičkám už vyrážely nové lístky a pár květů tam ještě bylo. Ale bez sestřihu bych měla místo středních keříků během roku nevzhledné roští, což nechci.K tomu jsem si nevyhnutelně musela vzít rukavice, jen nebyly kožené a tak mám stejně všechna bříška prstů pěkně popíchaná, v několika i zapíchlé trny, jak jsem větve odnášela. |