Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Děkuju všem a přeju dobrou noc.

Žijem na vete:nemá nohy,neutečie.Hodí sa na všetko.

A ja nestresujem/páč stres je sfiňa!!

Jsi můj člověk, Verenko .

Děkuji vám všem za komentáře a jsem moc ráda, že v tom nejsem sama... tedy snad až na Xerxovou, která jest vzorná a pilná a chvályhodná.

Ještě nahlédnu večer, za chvíli zase odjíždíme, neb dnes je kartový den.

Velmi často také funguji podle Sacarletty. Jen s trochu upraveným "Co nemusíš udělat dnes, odlož na zítra. No a "zítra" si pak heslo klidně zopakuji . Ovšem, když už mi hoří za patami , umím nasadím vrtulku a pak zvládnu třeba rovnou dvě věci najednou. Nebo, když mám s výkonu správnou motivaci a mám sama chuť se do té práce pustit. Žádný úkolník si nepíšu, nemělo by to cenu (jako nemá cenu davit si novoroční předsevzetí). Takže stále jsou věci, které se chystám udělat, ale která na realizaci čekají roky

Omlouvám se za O.T., ale taky u vás tak děsivě fičí? Jak máme okna na západ, tak po otevření balkonu nám vítr bleskurychle nafoukal do obýváku orvané listí z kaštanu, hlínu z převržených květináčů a blíže neurčitelné kusy něčeho (živočišné tkáně to snad nebyly ).

fouká a navíc do toho i prší. V učebnách se větrat nedalo, vlétající listí až tak nevadilo, ale lítaly sešity... Dokonce jsem klesla tak hluboko, že jsem si zavolala po výuce odvoz a nešla pěšky. Neb fučák s deštěm byl i na mě značný... a tak Pepa dělal taxikáře. Ven s Nightem nejdem, stačí dneska zahrádka. Máme rázem spoustu velkých jablek od sousedů... budou křížaly a štrůdlík

V současnosti, kdy jsem přešla už i z mírného poklusu do programu mírný chod, řídím se při pohledu na seznamy nutných činností mottem Scarletty O ́Hara - Na to budu myslet až zítra.

Tak takhle to je! Že já budu inkarnací Scarlett O'Hara?!

No, tak jednu takovou širokou i dlouhou frontu mám také doma. A každý den cestou z práce si říkám, do čeho se pustím dnes - a přijdu domů, a většinou zůstane jen u toho chtění... ale ať chci, nebo nechci, Vánoce se blíží - a když už to odbývám celý rok, tak alespoň teď je potřeba věci urovnat, umýt, očistit... dřív jsem měla seznam jednotlivých "menších" činnností, které je třeba ten, který den udělat, počínaje 17. listopadem, tak abych stíhala cca konec prvního prosincového týdne... teď jedu tak nějak, co mi přijde pod ruku a hlavně se snažím se k úklidu vůbec dopracovat...

Nestraš .

Dlouho jsem taky hodně pracovala pod tlakem, udělala nejvíc a nejrychleji. Jenže časem jsem začala mít pocit, že by mě při té příležitosti taky mohlo klepnout .

Mám seznamy, občas kouknu - hlavně proto, že milosrdně zapomínám. Ale pak si řeknu, že na neumytý okna ještě žádnej neumřel .

Svatá pravda, naopak je empiricky dokázáno, že spousta lidí na ta umytá okna umřela

Vave, nejlíp se pracuje pod tlakem!

Nemám ráda plánování, svazuje mě to. A tak prokrastinuju, prokr..., prokr. S trochou špatného svědomí a vrtěním hlavy nad sebou samou. No co, strukturální nejsem, nejefektivnější jsem pod tlakem, tak si to používám jako výmluvu. Když si někdy napíšu papírek, chvíli se obdivuji, leč brzy ho s úlevou ztratím. Kdepak na mne, vůči sobě, s časovanými úkony! Vůči jiným funguji odpovědně. Dr.Jekyll and Mr.Hyde?

Velmi jsem ocenila, že v rámci poslední chvíle mi článek dorazil o den a půl dřív

OT: prosím autory Akčních předmětů, aby se mi ozvali, potřebuju fotky!

Nechci Ti do toho kecat, ale domnívám se, že bys je měla očekávat až na poslední chvíli.