22.2.2020 | Svátek má Petr


FEJETON: Kult stále posečeného trávníku

1.6.2016

V době nepříliš vzdálené bývaly na zahradách běžně i docela vzrostlé travní porosty. Nepamatuji nikoho, kdo by tehdy týden co týden zahradu kosil. Prostě někdy v červnu se v sezóně pokosila poprvé a do posledního kosení v září se to přes léto zopakovalo snad třikrát. Na větších pozemcích se v některých zahradních partiích ponechávala i celkem vysoká tráva, která se kosila dvakrát ročně.

My jsme třeba nekosili vůbec. Tím mám na mysli, že jsme se o trávu na zahradě nemuseli starat osobně. O trávu byl docela zájem a ti, kteří pro své malé domácí hospodářství potřebovali seno, chodili pro trávu k těm, kteří o seno nestáli. Posekaná tráva se sušila a pak odnášela nacpaná do pytlů nebo svázaná ve velkých plachtách.

Co si pamatuji, u nás každý rok kosil na zahradě trávu pan Rossi. Byl to Ital původem z Kalábrie, kterého do Ostravy zavály události spojené s první světovou válkou a už se pak domů nevrátil. Ještě ve věku 90 let se brilantně oháněl kosou. Díky němu jsme měli pěkný trávník a vůbec jsme se o něj nemuseli starat.

Pokrok se ale zastavit nedá. Vše je dnes jinak a takřka naruby. Předně zájem o trávu je nulový. Je to spíš odpad. Někde v obcích mají na něj i speciální kontejnery. Kosu už vzít do ruky, naklepat ji, brousit a sekat s ní umí málokdo. Lidé jako byl pan Rossi, kteří zdarma udržovali cizí zahrady jen za trávu, jsou také minulostí. Zato ze samotného sekání se stala málem věda.

Uznávanou normou je trvale krátce zastřižený trávník. Tato vymoženost je zásluhou existence sekaček. Motorové sekání je sice stará věc, i dříve existovaly malé benzínové sekačky, ale na zahradách se masově tak, jak tomu je dnes, ještě nepoužívaly. Dnes představuje sekání trávy sekačkami snad nejvýznamnější činnost majitelů domků a chalup.

Tráva se seká alespoň jednou týdně, lépe dvakrát. Sekačka ji nacpe do koše, aby se dala uložit na kompost nebo do kontejneru pro zahradní odpad. Ti méně pořádní, kteří se nechtějí taháním s plnými koši zatěžovat, mulčují nebo dokonce jen tak ponechávají rozsekanou trávu ležet. Ono to vyjde nastejno, protože sekačka vše rozšmelcuje na nepatrné kousky. Ale zastavovat sekačku a vláčet padesátilitrový nebo i větší koš s posekanou trávou se pokládá za součást řádné péče o trávník.

Bojové prostředky připraveny

Bojové prostředky připraveny

Jeden známý mi vyprávěl, že trávník seká večer každý den. Ne, skutečně jsem si to nevymyslil. Trávník zalévá, provzdušňuje a také hnojí. Vyskytne-li se jediný kousek plevele, nasadí chemické zbraně. Majitelé domků v sousedství to dělají stejně jako on a sousedské řeči se vedou hlavně o tom, jakou péčí dosáhnout co nejdokonalejšího trávníku. Cílem je trávník vypadající stále stejně jako koberec.

Denní sekání je nutnost, když se mají na trávníku vytvářet geometrické obrazce. Toho se dosáhne nastavováním různé výšky sekání a změnami jeho směrů. Geometrické tvary pak spočívají na střídání tmavších a světlejších pruhů. Tak mi to známý vysvětloval. Jakmile večer přijede domů, hned se pustí do sekání trávy.

Tedy ono tam toho k sekání moc není, ale bez každodenního pojíždění sekačkou se ty obrazce v trávníku udělat nedají. To už je spíše nějaký rituál a stále vzorně vyhlížející trávník se stává kultem. Někdy může člověka napadnout, že si ti lidé snad pořídili bydlení v domcích jen proto, aby mohli stále jezdit po zahradě se sekačkami.

Loni jsme na chalupě v horách sekali naposled koncem srpna. Do října tráva ještě vyrostla, ale na jaře byl trávník skvělý jako nikdy dříve. Zjistili jsme totiž, že sekání trávy před příchodem zimy způsobí její vymrznutí a takový trávník nevypadá po zimě pěkně.

Sekání se rozhodně přehánět nemá, jsou místa, která s vyšší trávou vypadají lépe, dříve se tak na zahradách se sekáním nebláznilo a také to šlo – to jsou témata probíraná se sousedy, pokud dojde na sekání trávy. Navzájem se utvrzujeme v tom, že zvětšením intervalu mezi dvěma sekáními nic nepokazíme.

Na značném úbytku motýlů se prý podílí právě ono ustavičné sekání trávy, ve které se pak housenky nemají čas vyvinout. V měsíc nesekaném trávníku na chalupě se rázem objeví krásné rostliny, různé modré zvonky a mnoho dalších kvetoucích bylin. A sekačka tu krásu pak smete. Pokud je pozemek dostatečně velký, celkovému vzhledu zahrady jen prospěje, když se některá zákoutí promění v malé louky.

Ale možná se jednou zase vše změní a zarostlé zahrady budou v módě. Už se začíná vážně hovořit o bezúdržbových zahradách. Člověk si prý takovou zahradu jen užívá jako pozorovatel a s postupem ročních dob sleduje, jak se zahrada barevně proměňuje. Taková je alespoň teorie. Ukázkové bezúdržbové zahrady, které jsem viděl na fotografiích, však příliš přesvědčivě nepůsobí. Vypadají nepřirozeně.

Myšlenka spočívá v tom, že se celá plocha zahrady osází tak, aby nezbylo místo, kde by se mohlo dařit plevelu. Nezůstane místo ani na trávu. Nevěřím, že by to nevyžadovalo žádnou údržbu. Bezúdržbová zahrada je fikce, nicméně některá zahradnictví ji nabízejí dodat „na klíč“. Chvíli to jako „bezúdržbové“ vypadat může, když se to vysadí, ale plevel si poručit nedá a brzy se tam jistě objeví. Kromě toho zahrada, kde není alespoň malý kousek trávníku, snad ani zahradou není. A zahrada, na které se nemusí pracovat? K čemu by vlastně byla? Už Karel Čapek říkal, že práce na zahradě je nejlepším cvičením.

Foto: autor



OTESTUJTE: Vyzkoušejte s námi kosmetiku od Nivea Baby
OTESTUJTE: Vyzkoušejte s námi kosmetiku od Nivea Baby

Máme pro vás další krásné dárky. Kosmetiku Nivea Baby, která je velmi šetrná i k té nejjemnější dětské pokožce, otestuje dvacet z vás. Chcete ji také vyzkoušet?