I v tak známých horách, jako jsou Jeseníky, může být objevena nová, pozoruhodná lokalita, která je po všech stránkách naprosto jedinečná a nikde jinde v širokém okolí nic podobného neexistuje. To je případ Skalního potoka. Skalní potok je levým přítokem Střední Opavy, do níž vtéká hned pod mostem u silnice spojující Vrbno pod Pradědem a Vidly. Přesto se o něm nic bližšího nevědělo a přírodní rezervací byl prohlášen teprve v roce 2001.

Soutok Střední Opavy a Skalního potoka.

Na turistické mapě Jeseníků z 80. let 20. století je zakreslen jako Kamenitý potok a v publikaci Jeseníky, která byla ve stejné době vydána jako podrobný průvodce, je na detailní mapě okolí Vrbna pod Pradědem uveden jako Bublavý potok. Skály, které jsou podél jeho celého toku, a to takřka již od jeho ústí do Střední Opavy, by podle turistické mapy měly být až 2 kilometry od silnice. Je vidět, že ani turistickým mapám nelze zcela důvěřovat.

Skály u Skalního potoka.

Na Skalní potok jsme se vypravili, protože jsme se o tomto místě dověděli od známého, který je znalcem Jeseníků. I jeho pozornosti Skalní potok dlouho unikal, navštívil ho teprve nedávno a od té doby se tam vydal mnohokrát. Z jeho vyprávění jsme už o tom místě něco věděli. „Musí se to vidět“, říkal a měl v tom pravdu.

Cestou jsme se zdrželi ve Vrbně pod Pradědem. Náhodou jsme zahlédli hned u silnice malou sklářskou huť, jejíž dveře byly otevřené. Tak jsme se tam šli podívat. Mohli jsme vstoupit do prostoru, kde plála sklářská pec a dva skláři foukali sklo. Dali souhlas k fotografování, který jsem využil a několik fotek tam udělal. V huti dělají historické sklo a to takové, které se vyrábělo od raného středověku do 17. století a pro lehce nazelenalou barvu se mu říká lesní sklo. Ve skle jsou drobné bublinky. Jedinečnost ručně vyráběného lesního skla, které je zcela jiné než „normální“ čiré sklo, spočívá v tom, že v době, kdy se ve sklářských hutích vytápěly pece dřevem, nešlo získat dokonale průzračnou sklovinu. Při výrobě replik se vytvářejí takové podmínky, aby výrobky vypadaly jako staré lesní sklo.

Sklářská huť ve Vrbně pod Pradědem.

Z Vrbna pod Pradědem jsme pak pokračovali po silnici směrem na Vidly, která vede podél Střední Opavy a proti jejímu toku. Z Vrbna až k místu, kde silnice přejíždí most nad Skalním potokem, který se vlévá do Střední Opavy, to je asi 8 kilometrů. Před mostem je na levé straně silnice velké parkoviště, odkud je to k začátku přírodní rezervace asi 100 metrů. Po úzké asfaltové silnici, na níž se však nesmí vozidlem vjet, se stoupá vzhůru. Nalevo je hned na kraji cesty příkrý sráz do hlubokého skalnatého koryta. Napravo je les se spoustou skalních útvarů. Skály jsou již na začátku cesty, což je v Jeseníkách ve výšce pouhých 655 m n. m. neobvyklé.

Rovněž tvary skal, jejich uskupení a způsob, jakým je poznamenala eroze, se v Jeseníkách jinde nevidí. Také horniny, které se zde vyskytují, jsou v Jeseníkách unikátní. Lze je obecně pojmenovat jako metagranitoidy. O jedinečnosti kamenů na Skalním potoku vím od geologa, který se tou lokalitou odborně zabývá.

Informační tabule s nápisem Přírodní rezervace Skalní potok – Ptačí ráj ve skalách, která stojí kousek od silnice, se ale o unikátní geologii Skalního potoka vůbec nezmiňuje. Je výhradně o rostlinách a vzácných ptácích, kteří zde hnízdí. Jsou to sokoli stěhovaví, černí čápi, výři velcí a mnoho dalších. Na jedné ze skal roste tis červený, jediný v Jeseníkách známý exemplář tohoto stromu, který roste v přirozeném prostředí a nebyl uměle vysazen. Ze vzácných rostlin tam najdeme například u nás kriticky ohrožený krtičník jarní. Jednou určitě dojde i na skály a bude zde tabule věnovaná zdejší geologii. Zatím se toho o ní moc neví.

Vnučka nesla brašnu, do které jsem původně chtěl vložit nějaké kameny. Šli jsme nahoru podél koryta a jen se dívali. Rezervace Skalní potok má 200 hektarů a vede do výšky 930 m n. m. Za hodinu či dvě se snad dá rychle projít, ale je to málo. Spěchat by se nemělo, protože doslova na každém kroku se dá něco nového vidět. Nevzali jsme ani jeden kamínek a na zpáteční cestě jsem jen fotografoval. Sestoupit ke kaskádám do koryta je obtížné, zato ke skalním útvarům v lese se dá dostat. Horolezectví je zde ale zakázáno.

V suchém létě protéká Skalním potokem jen malý proužek vody. I tak jsou ale dobře vidět peřeje a řady vodopádů, z nichž ten nejvyšší může mít dva metry. Lze si představit, jak to asi vypadá na jaře, když taje sníh a korytem Skalního potoka se s hukotem přes kaskády valí spousty zpěněných vod. Zatím jsem o tom slyšel jen vyprávět.

Foto: autor. Klikněte do kteréhokoli obrázku a podívejte se do fotogalerie!