Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
POVÍDKA: Stařec a pes
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
baty 5.2.2007 10:28Re: Připomněl jste mi, tak Fločka jsem vytěsnila skoro na šedesát let z paměti tak,žes mi ho teprve teď připomenul.Ve čtvrté třídě jsem myslela, že se ubrečím,do knihovny jsem ho pak strčila dozadu a naši pochopili a dali ho pryč. |
|
|
Dede 5.2.2007 10:24Re: JINDRO, MUSÍM JEN SOUHLASIT LENKO, A NEPOMOHLA BY KOČIČKA? (VIZ VEDLE?) POKUD NEJSOU VYSLOVENĚ NEMOCNÍ, TAK BY TO MOHLO FUNGOVAT... VŽDYŤ Z ÚTULKU MOHOU MÍT KLIDNOU STARŠÍ KOČKU... CO KDYBY SES ZAPTALA? |
|
|
Lucka 5.2.2007 10:17Krásné... Běhá mi mráz po zádech... |
|
|
julča 5.2.2007 10:02Milý pane Růžičko,
|
|
|
Beda 5.2.2007 9:50Pane Růžičko ta povídka... je krásná... víc neřeknu |
|
|
LENKA S. 5.2.2007 9:49JINDRO, MUSÍM JEN SOUHLASIT MÁM JEDEN TAKOVÝ PŘÍPAD V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ. JE TO VELIKÝ ZNALEC PŘÍRODY, SKAUT A NÁRAMNÝ PŘÍTEL VŠECH DĚTÍ, DNES U Ž VÍCE NEŽ 80LETÝ "MEDVĚD". TAKHLE HO OSLOVOVALY SKORO VŠECHNY DĚTI(OD TĚCH MALÝCH PRVŇÁKŮ AŽ PO SKORO DOSPĚLÉ TEENAGERY), KDYKOLIV HO UVIDĚLY NA ULICI. A ON SI JE PAMATOVAL VŠECHY JMÉNEM A,VŠEM VESELE ODPOVÍDAL, SE VŠEMI PROHODIL TŘEBA JEN PÁR SLOV NEBO JEN POSLAL NĚKOMU POZDRAV.. MĚL TAKY PEJSKA. MOC CHYTRÉHO, ALE NA ULICI NALEZENÉHO KŘÍŽENCE. OBA HO S MANŽELKOU MILOVALI. ON S BORKEM CHODIL DENNĚ DO SVÉHO KRÁSNÉHO SKLENÍKU,PLNÉHO PŘENÁDHERNÝCH KA KTUSŮ, KTERÉ SBÍRAL SNAD UŽ OD 4 LET, JEHO PANÍ SE S NÍM STŘÍDALA A CHODILA BOREČKA VENČITVEČER. SKORO DENNĚ JSME SE SPOLU S OBĚMA STAŘÍČKY POTKÁVALI A VŽDY JSME SI MĚLI O ČEM POVÍDAT. VŽDYŤ JSME VŠICHNI TŘI BYLI PEJSKAŘI!! PEJSEK BOREK ALE VLONI NAPODZIM ONEMOCNĚL TAK STRAŠNĚ A SMRTELNĚ,, ŽE HO NEBYLO MOŽNÉ ZACHRÁNIT ŽÁDNÝM ZPŮSOBEM.UŽ SE PROHÁNÍ ZA DUHOUB A ZŘEJMĚ NETRPĚLIVĚ ČEKÁ N A PŘÍCHOD SVÝCH PÁNÍČKŮ. MÁM VELIKÉ OBAVY, ŽE SE BOREČEK DOČKÁ BRZY. NÁŠ MEDVĚD SI JEŠTĚ TĚSNĚ PO BOREČKOVĚ ODCHODU ZLOMIL KRČEK NA SVÉ JEDINÉ ZDRAVÉ NOZE A PROŽIL SI TAKY SVOJE. DNES UŽ VŮBEC NIKAM NECHODÍ ANI ON , ANI JEHO PANÍ. ANI MILOVANÉ KAKTUSY HO DO NEDALEKÉHO SKLENÍKU NEVYTÁHNOU. JAKO BY JE OBA A NARÁZ PO ODCHODU JEJICH MILOVANÉHO PSÍKA ZA DUHU, ZDEJŠÍ SVĚT UŽ DOCELA PŘESTAL ZAJÍMAT. OBA JEN NETRPĚLIVĚ ČEKAJÍ, KDY JIM BUDE DOVOLENO, ABY SVÉHO BOREČKA SMĚLI NÁSLEDOVAT. ON BYL TOTIŽ JEDINÝM , ALE VELICE PEVNÝM POUTEM SE ZDEJŠÍM SVĚTEM . ONI DNES ZTRATILI MOTIVACI. PRÝ UŽ JSOU NA PSÍKA STAŘÍ , POHYBOVAT SE NEMOHOU A UŽ JINÉHO ODMÍTAJÍ MEZI SEBE PŘIJMOUT. NEVÍM SAMA, JAK BYCH TĚM DVĚMA STAROUŠKŮM POMOHLA, I KDYŽ BYCH TO MOC RÁDA UČINILA. |
|
|
Lucka V. 5.2.2007 9:45Re: MILÝ PANE RŮŽIČKO, To je krásné povídání, lidské a smutné, ale přesto dávající naději, že svět není špatný.. O Vánocích vyhasl život jednoho báječného hafíka... moc to bolelo... Teď už vím, že nevyhasl. Jeho pokračování mi spokojeně a důvěřivě spí s hlavou položenou na noze a vím, že až se probudí, vím, že se na mě podívá nadhernýma očima svého dědy Buffyho... |
|
|
tosca 5.2.2007 9:26Smutné a krásné zároveň jakákoliv slova ten pocit z příběhu jen pokazí.... nejlepší je mlčet a nechat působit pocity. Děkuji. |
|
|
Alča 5.2.2007 8:30Nevím, co říci... Krásně jste to napsal ..... |
|
|
Medvídek 5.2.2007 8:03Připomněl jste mi, pane Růžičko, knihu (resp. její závěr) kterou jsem četl v dětství, jen jednou protože víckrát jsem se neodvážil. Byl to ten nejsmutnější příběh o vztahu člověka a psa jakou jsem kdy četl. Maminka se nestačila divit když našla svého syna (mně) zhrouceného na gauči a otřásajícího se téměř hysterickým pláčem když knihu dočetl. Kniha se jmenovala "Floček" od Josefa Haise Týneckého. Ještě ji mám, ale nikdy jsem se neodvážil ji znova otevřít. |
|
|
Xerxová 5.2.2007 7:45Moc krásně dojemné Je pravda, že pro spoustu starých lidí je pejsek nejen největším kamarádem, ale i prostředníkem k světu ostatních. Vždyť s kolika důchodci se zdravím a ptám se na Žofinku a Blekinku... a Žolíčka... A jim se rozzáří oči a rozpovídají se.... a já si pak někdy nadávám, že jsem si začala.... |
.|
|
Fallowa 5.2.2007 6:54Milý pane Růžičko, přes slzy nevidím na klávesnici - i já měla psa,který mi pomohl v těžké životní situaci,ale tak krásně jako Vy bych to neuměla popsat.Díky! |
|
|
Zuzka 5.2.2007 2:54Ach, pane Růžičko! Co mi to děláte? Já musím ráno do práce a tam uvidím celou řadu podobných osudů a konců...Já mám být lidem v těžkých chvílích oporou a povzbuzením a ne uzlíčkem vlastních emocí. A jak to mám asi udělat, když tady brečím jako želva? Jinak povídka je to opravdu tuze krásná, přímo bere za srdce. A všechny mé otázky jsou vskutku pouze řečnické! |
|
|
LENKA S. 5.2.2007 0:46MILÝ PANE RŮŽIČKO, TEĎ PRÁVĚ JSEM DOČETLA. SLZY JAK HRÁCHY SE MI KUTÁLEJÍ PO TVÁŘÍCH, PLÁČ SE NEDÁ ZASTAVIT NIČÍM. DÁ SE ŘÍCT, ŽE TU PLÁČU JAK ŽELVA ČI KROKODÝL. VAŠI POVÍDK U JSEM PŘEČETLA JEDNÍM DECHEM AŽ DO KONCE. JE SICE VELICE SMUTNÁ, ALE NESKONALE KRÁSNÁ, A LIDSKY PRAVDIVÁ. I KDYŽ NEBUDU MOCT DNES USNOUT, PŘESTO VÁM Z CELÉHO SVÉHO SRDCE DĚKUJI. VAŠE POVÍDKA JE NÁDHERNÝM , VELICE CENNÝM A JISTĚ VŠEMI ZVÍŘETNÍKY OCENĚNÝM SKVOSTEM. JAKO BYCH TY DVA VIDĚLA ŽIVĚ A BYLA U VŠEHO SAMA PŘÍTOMNA. |
