Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
A. Lex 18.11.2014 21:28Podivný Ptakopysku :-)) jak ráda Vás čtu a navíc jsem obdivovala Vaše fotografie. I s těmi výživnými texty :-). |
|
L. Vaňková 18.11.2014 21:13To se krásně čte:-) Ta představa, jak te dotyčný teleportuje pod posed, mě sundala ze židle! Díky za zpříjemnění večera! |
|
|
L. Vaňková 18.11.2014 20:50Malé OT: Lidi fakt nic nevydrží... Dnes jsem byla s půlročním lvíčkem Maxem na veterině. Než jsem ho vzala do čekárny, koukla jsem, jestli tam není plno. Nebylo - jeden retriever, jeden Jack, dva kříženci, prostě pohoda. Do té pohody jsem vstoupila se čtyřicetikilovým lvem a slušně pozdravila... Odpověď byla jednohlasná - no nazdar :-) a všichni si začali s lehce šnekoidním výrazem (oči metr nad hlavou) hafany ulízet k sobě. Max mi vzorně ulehl k nohám a v klidu vyčkal lékařského ošetření a odběru krve, poté opět v klidu prokráčel mezi vytřestěnými pohledy návštěvníků čekárny. Prostě král zvířat, jak má být! |
|
|
O. Joklová 18.11.2014 20:58Re: Malé OT: no to teda fakt nevydrží - já už bych drbala a nechala bych se olizovat :-)))))))))))))) jak se daří Maxovi???? moc mě mrzí že jsem propásla to video - až půjdete příště, s ročním Maxem, na veterinu, tak mi dej prosím tě avízo, ju? (srdíčko) |
|
|
L. Vaňková 18.11.2014 21:12Re: Malé OT: Momentálně řešíme dětské nemoci: S Artemiskou jsem prolítala po veterinářích víkend, neb si pořídila nějaké krevní parazity a ti jí způsobili hnusnou horečku a bolavého lefa. Ale léky zabraly a už nám společně s Cookie spokojeně demoluje byt. Ovšem to, co předvedla na veterině, vydalo za několik rozzuřených tygrů a choroba nechoroba, pomohl až důkladný průplesk, aby si laskavě nechala odebrat krev:-) Poplach jsem ale odvolala předčasně - včera začal dělat chudáka lva Max. Naštěstí odběr krve ukázal, že je vše v pohodě, lefík nám jen trošku překotně roste, klouby nestíhají a nožičky bolí. Nafasoval kloubní výživu, velikou pochvalu za vzorné chovánía k večeři dvoukilové kuře. A já jsem vděčná našemu úžasnému panu doktorovi, že je ochoten odebírat krev z tlapy položené pár centimetrů od vrčící lví tlamy a nikdy nás nenechá ve štychu. |
|
|
O. Joklová 18.11.2014 21:46Re: Malé OT: "jsem vděčná našemu úžasnému panu doktorovi, že je ochoten odebírat krev z tlapy položené pár centimetrů od vrčící lví tlamy" - no tak to vidíš, a Nynyšky se všichni bojí... kam že to s nimi chodíš?? :-DDDDDDDDDDDD |
|
H. Williamson 18.11.2014 21:35Re: Malé OT: Lucko, to bych chtela videt. A ono jeste nutno vzit v potaz, ze lev doprovazeny drobnou krehkou zenskou je uz vubec musel dostat do kolen. :) |
|
Z. Jenny 18.11.2014 19:56Pěkně jsem si početla. Je naprosto úžasné jak nás potěší a pobaví příhody těch druhých. To těšení, že se to nestalo mně, to je taky adrenalin. Už si nepamatuji kde všude jsem pomyslně visela a děkovala bohu, že tam nahoře nebyli ještě ty sršni :)). A taky se hrozím, kdy přijde nějaká emeritní cyklistka s žádostí abych sedla na železného oře a vydala se na opravdu ale opravdu malinkatou tůru. Určitě bude v té chvíli 40 nad nulou nebo budou padat tragače. Díky za bezva písání!!!! |
|
M. Crossette 18.11.2014 17:05emeritním cyklisto !!! :))) Tak tohle bylo skvělé počteníčko od začátku až do konce. U věty " "Podpraporčík Bajer nedostal rozkaz, aby řval, a bylo nutno zjistit, proč tak činí." ...jsem se rozchechtala nahlas. Moc děkuji a prosím si další !!! A síla adrenalinu? Trochu podobné HanceW, když pomáhala Chetovi. Manžel měl kdysi kolegu. Jeho manželka se jednou vracela domů autem a měla nehodu - sjela ze silnice a auto se převrhlo do příkopu. Pán, co jel za ní okamžitě zastavil a bezel pomoci. Nadlidskou silou ručně vyrval zaseknuté dveře, vsoukal se dovnitř, do pásů zaklíněnou ženu uvolnil a vytáhl ven. Krátce na to auto explodovalo. Když kolega dojel na pohotovost za manželkou, byl tam i neznámý zachránce s natrženým ramenním svalem, modřinami, ale jinak v pořádku. Kolega samozřejmě nešetřil díky. Jak později vyprávěl, zachránce nebyl žádný hromotluk spíše naopak. A sám vůbec nedokázal vysvětlit, kde se v něm vzalo tolik síly, vyrvat dveře auta - jen věděl, že musí jednat. Kolegova manželka v nemocici strávila také pár dnů, ale bez vážných následků |
|
|
O. Joklová 18.11.2014 15:18dnes zřejmě skončilo léto i jako stav mysli, Ygo... ještě včera v kraťasech, dnes jsem se poprvé musela narvat do dlouhých gatí - fňuk!!!!!!!! :-(((((( |
|
Z. Yga 18.11.2014 22:34Re: dnes zřejmě skončilo léto No jo, Bedo, tak to nějak do Nového roku přetrpíme a pak nastoupí jaro - neb i jaro je stavem mysli ... |
|
A. Bytová 18.11.2014 13:43Kromě šplhu střelhbitého zaujal mě i možný protokolární zápis ohledně rychlé kachny. "Předjela mě na náměstí." :)) |
|
|
Z. Lika 18.11.2014 14:43Re: Kromě No jo, kdo jede jako slimák, vystavuje se nebezpečí sežrání. |
|
|
A. Rgova 18.11.2014 18:02Re: Kromě Naši je mají u domu a slimoprosto taky a fakt běhaj furt, perlička co jim dělá ochranku kolikrát nestíhá. Nikdy si nikdo nepořizujte perličku, pokud nejste hluší a už teď na kordy se sousedama. Takovej uřvanec si nezadá ani s mým uječeným psiskem Danem, občas se klidním živou představou jak jí kroutím krkem. |
|
|
A. Bytová 18.11.2014 18:32Re: Kromě Áno, áno, perličky, jak milá vzpomínka. :) A k nim jsme ještě měli kohouta, co zásadně, jedině a pouze a dlouze začal kokrhat v půl druhý ráno. Když přestal, začly perle. Sousedy jsme naštěstí nevlastnili. |
|
|
A. Rgova 18.11.2014 20:27Re: Kromě To muselo být výživný. Nějakej náměsíčnej. Kohout. Být tohohle sousedem stěhuju se třetí den :o). |
|
T. Zana 18.11.2014 12:35Ono vůbec... Posedy jsou nebezpečná věc. Synek kdysi takhle na jeden vylezl a ejhle, bydleli tam sršni. |
|
|
Z. Lika 18.11.2014 12:59Re: Ono vůbec... Kristepane :-))))) To musely být fofry. Na obou stranách! |
|
|
H. Williamson 18.11.2014 15:57Re: Ono vůbec... Jsem jednou s udivem videla Cheta, jak rychle padil zahradou. Protoze muj manzel se pohybuje obezretne a pomalu a mezi jednotlivymi pohyby lelkuje. Ukazalo se, ze ho postipaly vosy do ksichtu. I plutek preskocil. |
|
P. Ptakopysk 18.11.2014 17:39Re: Ono vůbec... Tedy..... doufám, že jste jako dáma udržela vážný výraz a nebožákovi jste přikládala za chlácholivého brumlání chladivé obklady!!! Kamarád Tom měl jezevčíka. Potvoru kromobyčej línou. Když jste ho chtěli podrbat na přiše, museli jste k němu dojít a převrátit ho na záda. No a jednoho dne stál kamarád na zahdradě a kochal se pohledem na nádherné jitro v Českém ráji. Jezevčík, naštvaný tím, že je rosa a nedá se padnout hned na místě se s frfláním kamsi odštrachal rychlostí vyhladovělého plže. Najednou se odkudsi zpoza meze ozvalo zoufalé zaječení a na obzoru se objevila kvičící hnědá koule. Nadsvětelnou rychlostí proletěla kolem Toma a s mohutným špláchnutím zmizela v okrasném bazénku s lekníny. Tomovi to nedalo a šel se nejdřív kouknout za mez. Ten blbec našel v zemi díru a jal se vykopávat myš. Příliž pozdě poznal svůj omyl. V díře byly vosy.... |
|
|
A. Rgova 18.11.2014 17:55Re: Ono vůbec... Pane Podivný, prvně pozdravujte ptakopyska a pak Vám musím říct, že hrdinný výskok toho vojcla před drsným Argem mě donutil nejen ke smíchu, ale konečně také k registraci na lidovkách. Možná jsem tentokrát v rámci památky na tuto příhodu a na mýho desetiletýho strakáče stejného jména zvolila správnou přezdívku a ono se to podařilo. Ne tak asi 11x předtím. Tak tedy dík za smích i za nechtěnou pomoc s registrováním. Líný jezevčík pobavil neméně. |
|
|
H. Williamson 18.11.2014 18:08Re: Ono vůbec... Jo, mily Podivny, ano, obklady jsem prikladala na tvar a na ruce. Chladive, citronove a octove. Ale on vypadal fakt srandovne. Jak ho ty vosy zpod shnilych krovu,ktere spravoval, dostaly do tvare a rtu, tak se menil ve slune; ten horni ret otekal a protahoval se jako chobot. |
|
D. Ruščáková 18.11.2014 11:02Ptakopysku, miluju tvé články, ve kterých se skvělý obsah míchá s perfektním stylem:)) Navíc se mi líbí že umíš popsat směšnou příhodu způsobem, který neponíží lidskou důstojnost ani chudáka visícího na posedu:)) Jinak jo, taky jsem jednou vylezla na tři metry vysokou zeď aniž bych věděla jak - byla jsem brigádě v zoo, házela trávu do krmelce ve výběhu afrického skotu - býků s rohama od nevidím do nevidím. Pak se jeden rozhodl, že už čekat nehodlá a prostě se rozeběhl směrem k trávě - tedy i ke mě. Nejhorší bylo najít způsob, jak se z té zdi dostat dolů, když opadla ta vlna adrenalinu!:)) |
|
|
Z. Lika 18.11.2014 13:40Re: Ptakopysku, Dede, okamžitě mě napadlo řešení podle Zany: nahoře bys zjistila, že tam bydlí sršni! (Prosím nebít) |
|
|
H. Williamson 18.11.2014 16:09Re: Ptakopysku, Jo, adrenalin dokaze veci. To jsem tak jednou v r.1990 vynesla prednostu z domu po schodech na zadech do auta a vezla na pohotovost. Podotykam, ze jsem mela v te dobe 50 kg a prednosta uz vyrazne prekracoval metrak. |
|
Z. Vave 18.11.2014 10:54Četla jsem už ráno a přes ústrky všedního dne, zmatených paragrafů i nadřízených instrukcí si zachovávám na tváři uculený výraz. Pročež volám Více Ptakopyskůch do našich životůch! ;-) Děkuju a přeju všem dobrý den. <3 |
|
|
T. Zana 18.11.2014 10:54Ještě O.T. S dovolením upozorňuji, že do 20.11. by SE mělo zaplatit za aukci :-) |
|
|
T. Zana 18.11.2014 10:38Záhada Je moc dobře, že je vážený Ptakopysk členem a činovníkem místního kolojízdného spolku a že nám tudíž může převyprávět pozoruhodné a tajemné příhody, které v něm slýchá (věřím pevně, že jich bude víc :-) |
|
Z. Matylda 18.11.2014 10:37Titul emeritní cyklista je nádhernej :) A úplně chápu, že figurant vylezl po holé borovici nahoru- ve stresu člověk dokáže věci :) |
|
Z. Dalmi 18.11.2014 9:53Chichi :-) náš Sorbon v lese znepokojeně pokukuje do houští. Má smůlu, má dobrý čich. Já necítím nic a jdu si klidně. Když začal být poněkud neklidný, přiznám se, koukala jsem na posed. Měl žebřík. Ale jak bych své malinké štěňátko vzala s sebou nahoru? To fakt nedokážu. Tak jsem si rozumem zdůvodnila, že kanci nejsou blbci a nebudou se chtít na nás podívat. A s tím otevřeným plotem to taky znám. Chodili jsme ještě s Ronym kolem plotu, kde bydlel takový Blesan. Hoši zuřili, běhali kolem dlouhého plotu. Hovawart nás cítil už zdaleka a mezitím než jsme došli, tak hrabal zadníma a chystal se na ostrý start. Nenávist na smrt. A jednou... jednou byla otevřená vrata. Já se vyděsila, ale ti dva zuřivci dělali, že to nevidí, zkrátili si trasu jen k vratům. Časem, jak stárli, si ubírali na polích plotu taky, vyhrožování se zkracovalo, aby neubralo na zuřivosti. A oba odcházeli "z boje" s vysoko zvednutými oháňkami. Oba se cítili být vítězem :-))) |
