Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
O. Joklová 23.7.2017 9:53Re: Jé Liko, dnes můžu přispět...:)) nenéééééééééééé... já rejpavá bejvám - ale v dobrým, a doufám že i tentokrát to tak vyznělo a Lika to pochopila!!!!! možná mi tu chyběj smajlíci, achjo - a bejvávali dřív :-(((((( |
|
|
Z. Lika 23.7.2017 10:28Re: Jé Liko, dnes můžu přispět...:)) Vždyť smajlíci jsou a používáme je tu běžně - ty obrázkové nejsou přece nezbytné. Ano, pochopila jsem a dokonce jsem si to i zjistila - navíc bez lámání vlastní končetiny :-) |
|
D. Ruščáková 23.7.2017 19:36Re: Jé Liko, dnes můžu přispět...:)) Liko, je pozoruhodné, že pekelně zasádrované koleno je v pohodě - zlobí to druhé, které jsem si zranila víckrát a nikdy to prý na sádru nebylo:)) Jinak byla těžká jak hrom a dole strašně dřela nohu. Ono se totiž tak nějak předpokládalo, že s tím člověk těch 6 týdnů více méně proleží. No já s tím nejen chodila, já se s tím (v taťkových holinách:)) i brodila potokem. Když jsem měla dole nohu skutečně rozrytou "do masa", tak jsem jednoho dne na chalupě strčila pod ten kraj tence uštípnuté polínko, vzala pilku a hranu sádry uřízla. Kraj jsem pak nastavila vatou a obvazy... jak se mi ulevilo! Jen ty pohledy potom na středisku, když tu špinavou hnusobu sundávali... :)) |
|
|
Z. Lika 23.7.2017 21:43Re: Jé Liko, dnes můžu přispět...:)) Tak to jsi šikovný kutil, s tou pilkou jsi to dobře vymyslela. Ale čím dál víc nad těmi líčeními sádrových radovánek kroutím hlavou - že to ty nohy vydrží a neupadnou? A brodit se sádrou potokem - to je jako s betonovou holínkou, ještě že jsi uprostřed nezůstala trčet! |
|
|
D. Ruščáková 23.7.2017 22:34Re: Jé Liko, dnes můžu přispět...:)) :))) Byl to horský potok v hlubokém údolí. Plus: znala jsem ho, jako své boty. Mínus - ta noha co nebyla v sádře dostala zatraceně zabrat:)) A logika věci? No, bylo mi přece šestnáct! :D |
|
|
O. Joklová 22.7.2017 14:55Re: Jé Liko, dnes můžu přispět...:)) tak z koně jsem sletěla taky... to brzy po revoluci se začaly nabízet různé zajímavé pobyty a dovolené, no a jelikož jsem po tom leta toužila, vybrala jsem si "Dovolenou v sedle" učili jsme se tam jezdit i se o koně starat, na ježdění jsme dostávali koníky různě na střídačku, vlastně ani nevím proč... no a jeden den se šlo na jezdecký ovál a já měla zrovna takového živoučkého polokrevníka, chicht... když vybral zatáčku a otevřela se před ním cílová rovinka, protáhl hlavu tak nějak dopředu, sklopil uši a opravdu se rozeběhl... záhy jsem viděla, že se opravdu neudržím, tak jsem raději "řízeně spadla" - abych se nezabila o žbrdlení, vystoupila jsem napravo a lépe než víceméně na záda se mi to nepodařilo... povrch byl černá škvára a záda jsem měla do půlky pořádně sedřená ale ještě ten den, až jsem se chvíli oklepala, jsem na koně znovu vysedla - možná i proto se jich dodnes nebojím jo a úplně nejúžasnější byla závěrečný den "vyjížďka do krajiny", asi hodinová projížďka opravdu volnou krajinou, po různých površích, do kopce i z kopce, taky třeba lesem... byl to úchvatný zážitek, moc jsem si to užila a opravdu jsem si vychutnala ten "pohled na svět z koňského hřbetu" :-))))) |
|
Z. Xerxová 22.7.2017 13:09uffff... právě jsem "zničila" tašku hub. Něco čeká na zítřejší vaření, lišková polévka bude k večeři, k obědu byla "čína" plná růžovek, něco se suší a velekastrol na plotně obsahuje smaženicový základ... Toho většinu dám švagrovce, kus zítra houbožravému zeťákovi... a bude na chvíli (tj. než opět vyrazíme na procházku do lesa) od hub pokoj... Včerejší várku dostala sousedka :o) K těm úrazům - měla jsem jen jednu sádru na 14 dní (to když jsem omylem nechala prsteníček v oku obojku a Aronka udělala hop...) jinak se mi (ťuk, ťuk, klepy, klep) úrazy vyhýbají. A doufám, že to tak vydrží. Nepamatuju si žádné "pokažené" prázdniny. |
|
T. Zana 22.7.2017 13:46Re: uffff... Páni, houbové šílenství :-) |
|
Z. Yga 22.7.2017 15:03Re: uffff... S těmi houbami - to nám děláš naschvál, co?! Nás chceš nasr...štvat, co?!! Je to nečestné a nesportovní ... (:o)) |
|
Z. Iva 22.7.2017 15:13Re: uffff... Taky to beru jako provokaci nejhrubšího zrna ;) . Chjo, když jsem na severu žila, nějak mi to připadalo normální, že se v létě chodí na houby. Kdeže ty doby jsou. Pak jsem dostávala sušené od našich, no s tím už je taky konec... |
|
Z. Jenny 22.7.2017 16:57Re: uffff... A já pamatuji kolem Čekyně lesy a hřibů a hub hafo. Bývala jsem tam celé prázdniny s kamarádkou na chatě. Pak jsme tam jezdili s dětmi a když rodičům kamarádky chatu zapálili asociálové, jezdívali jsme na tu chatu za lomem, říkalo se jí Attila. Bylo to v 60. a 70 letech. Tenkrát pršívalo často a bouřky byly nádherné, v rybníku se dalo koupat,Olešnice krásně tekla a dovedla i pozlobit. Měly jsme v korytě říčky vrbu, na které jsme si tenkrát udělali hnízdo a celé dny se tam uchylovali.Otec kamarádky byl velký skaut a tak nás patřičně vybavil do lesů a my se vracely s úlovky hub na celou zimu. |
|
|
Z. Iva 22.7.2017 17:04Re: uffff... Jenny, nevím, jak dlouho jsi v Čekyni nebyla - les už tu skoro žádný není, co nevydrancovali před pár lety, to dorazil kůrovec. Nejvíc hub tu rostlo, když jsme se přistěhovali, to byla deštivější léta. Teď tu je Sahara. |
|
|
O. Joklová 22.7.2017 11:11úrazy se mi dost vyhýbají výronů jsem sice měla dost a dost, kotníky i koleno, ale kostru majíce zřejmě pevnou, zlomeninu dosud žádnou - ťuky ťuk ale moje kamarádka DŠ (znáte z Pelíšku) si vloni zlomila kotník, předčasně sundala sádru páč už ji asi nebavila nebo co, no a letos si to samé zopakovala... jo a měla nechodící sádru - a v čem jsem ji zastihla? no samozřejmě v pouhé ortéze... takže s tím odjela spolu s dcerou a čtyřmi vnoučaty do Maďarska do termálů - a ta dcera si den před návratem zlomila ruku v zápěstí, fakt ošklivá dislokovaná zlomenina, a bohužel musela cestu domů odřídit, neb DŠ je neřidička |
|
A. Lex 22.7.2017 10:41To tedy je téma Ale také musím přispět. Jednou jsem na začátku prázdnin dostala nějakou virózu a koukala jsem smutně z okna na hrající si kamarády. O pár roků později to bylo výživnější Zavilý (ahojky Jenny :-))) ) spolužák mi poslední týden ve školním roce strčil do paprsků jedoucího kola (on se mizera trefil) železnou tyčku. Já jsem spadla nohama na zem, ale celou patu až na kost mi strhl takový ten zubatý okraj stupátka. No byl z toho odjezd do dětské nemocnice, pata zaživa ostříhána na živou tkáň (a při převazech přistříhávána opět na živou tkáň), aby to pěkně granulovalo z okrajů do středu, tetanovka, (to jsem pár dní pajdala i na druhou nohu). Suché prázdniny, jízdy na převazy. Ale dobře se to zahojilo a rodiče toho mizery donutili synka po řádném výprasku, aby se mi omluvil. To bylo zadostiučinění! |
|
|
O. Joklová 22.7.2017 11:07Re: To tedy je téma kristeježiši, maso stržené na kost, to mi normálně zahoupalo žaludkem... :-((((((((( |
|
|
Z. Lika 22.7.2017 14:42Re: To tedy je téma Stříhali zaživa, malou Alexku, paty padaly k zemi a zmíraly... Ach jo, omlouvám se za morbidnost, ale ten obraz vidím přímo živě. Alex, doufám, že pata dorostla v celé kráse a hlavně že šlachy nebyly poškozené. |
|
|
J. David 22.7.2017 10:33Dámy, což takhle trochu genderu... Můžu, jako chlapík, přispět svojí troškou do "mlýna"? Je tomu již drahně let, vracel jsem se řádně nachmlen z krčmy (konec školního roku, byl jsem jako kantor externista na ASŘ na SŠ, pozván "řádnými" kolegy na párty, že další školní přežili bez újmy na těle a duchu). Holt jsme konzumaci nelihuprostých tekutin krapánek přehnali, takže jsem zvolil strategii "tichého návratu domů" a potichu "hup do kanafasu". Dámy zajisté uznají, že někdy jsou méně tolerantní, když manžílek v rauši dělá hluk při návratu k domácímu krbu a otomanu. Tož jsem nasadil tuto strategii, ale nezvládl taktiku nerozsvěcet. Oplégři totiž nechali v předsíni několik plechových a plastových autíček... Tření, momenty setrvačnosti, skládání vektorů, rachot jako když se v železářství zřítí regál, a buzary o plastové jádro paneláku s následnými vibracemi, jak seismické vlny k sousedům. Následky? Fyzické - Celý měsíc červenec jsem chodil jako houpací kůň, díky naraženým rebrům, i defekace byla pro mne utrpením, o o distorsích ani nemluvě. Ale co bylo horší, to byl ten "morál", nemluvilo se mnou měsíc v baráku ani zábradlí (o "domácí" ani nemluvě), jenom se škodolibě ušklibovali, jak se "pan inženýr" ožral jako polír, mistr zednický ze sousedního vchodu. Stavovské rozdíly, sice blbé, ale pravdivé, jak z povídky od Haška. Polír dělá kravál furt, je ale vždy jen veselej, když se vrací z putyky, nikoho to nepřekvapí, ale když se "bílej límec" ožere a rozbije si kušnu s "omylným" kraválem, to je odsudků. Asi jem odbočil od tématu, ale dámy, ne vše se odvíjí od chimér a principů ceremoniáře dr. Gutha Jarkovského o vytříbeném a salonním chování a obrnění se možným úrazům. Vařím, rád a dobře vařím, ale vždy mám na paměti, že leccos mohu připálit a pak musím hrnec asanovat, nebo vyhodit. Stejné je to i s jinými činostmi, kdo nic nedělá, nic sice kausálně neevokuje, ale k úrazu může přijít stejně. Blbě dosedne na "prkýnko" a ejhle, vybočení plotének. Omluva, když pokecník, tak pokecník, pokecáme... |
|
|
Z. Jenny 22.7.2017 11:02Re: Dámy, což takhle trochu genderu... No, tak tohle byl mazec, plech, setrvačník,tma,padající neorientující se hmota, promiňte ale hahaha! Jinak by se jeden/a nezasmál. :-) To mi připomíná, když jsem MLP, po pohřbu oblíbeného dědečka, v zimě, přímo na Silvestra táhla žalem zdecimovanou osobu do prudkého zmrzlého kopce na chatu,2m nahoru a hned zase 8m sjezdu po ledu dolů,to byly taky prázdniny akorát zimní. Na NR jsem byla zničena jako bych překládala vagon uhlí. :-) Ovšem není nic lepšího jako provinilý chlap :-)) |
|
|
O. Joklová 22.7.2017 11:04Re: Dámy, což takhle trochu genderu... tak o úrazu po dosednutí na prkénko jsem fakt dosud neslyšela a se zahanbením přiznávám, že mě to rozchechtalo :-DDDDDD |
|
|
Z. Lika 22.7.2017 11:13Re: Dámy, což takhle trochu genderu... Slyšela jsem o štípajícím prkénku. Bylo trochu naprasklé a po dosedu rozevřelo chtivou tlamičku. |
|
|
A. Lex 22.7.2017 11:28Re: Dámy, což takhle trochu genderu... Chi, chi, ano to rády dělají dřevěnná prkénka, ale zase nejsou tak hnusně studená jako plast. |
|
|
T. Zana 22.7.2017 12:40Re: Dámy, což takhle trochu genderu... Už jsem to tu psala, jestli znáte, tak se omlouvám: jako předškolní jsem byla s našima na Krkonoších a na Vrbatově boudě jsem prkýnkem propadla dovnitř. Fuuuj, mísa byla hnuuusná, samý vodní kámen (v tom lepším případě), trauma nikoliv tělesné, ale duševní. |
|
|
Z. Jenny 22.7.2017 12:46Re: Dámy, což takhle trochu genderu... Tak to Tě plně chápu,hnusná tato zařízení mně někdy pronásledují i ve snech, děs,brrrr. |
|
|
Z. Lika 22.7.2017 14:32Re: Dámy, což takhle trochu genderu... Zano, v první chvíli jsem tě viděla zapadnutou do suché kadibudky. Ale pak mi došlo, že v té se vodní kámen nedělal. Ale i tak fuj teda. |
|
Z. Vave 22.7.2017 21:34Re: Dámy, což takhle trochu genderu... Checheche, však se říká, že opilost ani zamilovanost jen tak neskryješ. :) ... pardon :) A to dosednutí na prkénko ... podle následků spíš nějaké zřícení, chicht, pardon. :) |
|
|
K. Holubová 23.7.2017 2:08Re: Dámy, což takhle trochu genderu... Tak to jsem se pobavila. A hlavně s tím prkénkem. Já jsem jednou lehce přehnala jakousi oslavu na chalupě a dorazila domů v mírně podroušeném stavu. MLP už dávno chrupal v posteli a já jsem šla páchat hygienu. Jaksi jsem se zamotala a zapasovala se mezi WC a obloženou vanu. Místa tam moc nebylo, takže jsem WC mísu poněkud nalomila ve spodní části. No a pak jsem si ustlala ve vaně a sladce usnula. Byla jsem neurvale probuzena jekotem MLP, který šel použít toaletu a když spláchl, protekla voda na podlahu. Výsledek byl ten, že naštvaně odjel do Trutnova koupit novou mísu, jenže si nezměřil ty díry do podlahy a koupil úplně jinou. Nechtělo se mu to vrtat, tak jsme zavolali místního údržbáře, který je ovšem drahý jako kdyby ty šrouby tam dával pozlacené. Takže mě ta "opička" stála 2.500,- za mísu, 600,- tomu všeumělovi za práci, 2 týdny bolavá záda, naraženou pr.el, týdenní tichou domácnost a půl roku jsem nemohla pivo a fernety ani vidět. |
|
|
Z. Jenny 22.7.2017 8:49Už jsem to psala včera, rodinné prázdniny u mladých. Předloni si vnučka zlomila poslední školní den nohu,zavilý spolužák na ni hodil lavici, v loňském roce měli ve škole příušnice a tak je dostala druhý den prázdnin,letos si v prvním týdnu zlomila doma nohu při seskoku z hrazdy a tak odletěli do Bulharska s povolenou od mudrů, ortézou.A k dovršení všeho tento týden hopsala po jedné noze do kuchyně, neteře nechaly na podlaze kostku z lega a tak jasně na ní skočila a na té zdravé noze si udělala výron. Fakt z nich už nemůžu. Prostě celej synátor. Po kom to oni mají?! |
|
|
Z. Lika 22.7.2017 9:03Re: Už jsem to psala včera, Kristepane, teď se po holkách hážou lavice? Za mých časů ještě tak mokrá houba... To všechno s vnučkou snad už není náhoda, jestlipak si koncem školním roku už neříká "tak co přijde letos"... Včera jsem si v diskusi všimla Tvého příspěvku, vípák už jsem měla pár dní napsaný, tak mě napadlo, jak jsem se docela trefila. Není teda o co stát. Jak to vnučka bere? |
|
|
Z. Jenny 22.7.2017 10:04Re: Už jsem to psala včera, No,ona je docela kliďas,akorát a to už v mladším jejím věku ,jsem dostala zákaz vyprávět historky o tatínkovi z jeho mládí neb je poté využívala k manipulaci. :-) |
|
|
Z. Lika 22.7.2017 10:26Re: Už jsem to psala včera, A její tatínek je po tobě ? :-D |
