Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Vaření pro lidi (archiv)
|
Š. Matyášová 17.5.2024 12:10to se nedělá,todleto!!! Já mám hlad... |
|
|
V. Mokrý 17.5.2024 17:27
|
|
Z. Yga 17.5.2024 11:43Krásná vzpomínka na TJF! Mávám ke Kanci a zdravím veškeré osazenstvo Je zajímavé, jak ty zabijačky u Tojefuka probíhaly jinak než u nás - pravda, až na to počáteční pálení červa, to muselo být asi všude. U nás přípravy na zabijačku začínali už v předvečer - nachystat kotle (jeden na paření prasátka, druhý na ovar), naloupat cibuli a česnek, poklidit ve chlívku, přivézt od zabijáča grmolec, zvonky, nabijač na itrnice a jelita a další nutné propriety a vůbec poklidit dvůr, prádelku (tam se vařila voda v kotli) i přilehlou taťkovu dílnu, kde vše probíhalo. První jídlo (mimo koláčů) byl mozeček a vařená játra (jako TJF játra místo chleba), poslední vyškvračené škvarky, ale to už bylo jenom "aby se neřeklo", protože jsme byli všichni "jak búdy" - přejezení. Na druhý den došlo na výrobu domácí paštiky, nakládání masa do škopku a ukládání ostatních dobrot do mrazáku. A za tři týdny holaja - uzení. Takový sysel, právě vytažený z komína, a k tomu čerstvý chleba - hoj, to měl žlučník co dělat, aby to všecko v pohodě zpracoval. Ale my, tvrdí Slováci (ze Slovácka), my to dali! Poznámka: syslem se myslí pravá svíčková, aby si náhodou někdo něco nemyslel... |
|
|
V. Mokrý 17.5.2024 11:52Takhle to většinou fungovalo všade. |
|
M. Crossette 17.5.2024 17:05YGo, stejně jako u Tojefuka, další skvěle popsaná příprava a průběh zabijačky
Jinak skvělý článek od Tojefuka, plně souhlasím s jeho přístupem vaření pro lidi. Jo a nemluvilo se před pár lety o tom, že soukromé zabijačky budou (pod pokutami) zakázané? Už si ale nepamatuji proč k rozhodnutí došlo a jestli se zákaz dodržuje, nebo se pašíci porcují dál |
. V dětství jsme jezdívali na zabijačku (stejně jako na posvícení) na pozvání milého venkovského příbuzenstva. Ale až na další den (a přes noc), už jen hodovat a radovat se se setkání. Bohužel většině těch do střívek cpaných dobrot jsem nikdy nepřišla na chuť, zato láska ke kusu vypečeného nebo uzeného vepřového masa mi zůstala dodnes.
|
L. Lika 17.5.2024 17:47Maričko, dívala jsem se a zakázané nejsou - akorát omezené na to, že pokud domácí zabijačka, tak se nesmí nic rozdávat nebo prodávat. Cveka to má v tom, že pro čistě domácí zabijačku nepotřebuješ prohlídku od veteriny, je to na triko domácích. |
|
|
M. Crossette 17.5.2024 19:13Liko, děkuji žes pro mne hledala odpověď a že tradice zabijáček pokračuje. A naskočila známá říkanka "když byl pašík malé sele...". |
|
|
V. Mokrý 17.5.2024 10:56Ano, léty prověřený řezník, případně doporučený, vše poctivě podle předků, nic na vodě a hlavně ta atmosféra společnosti i zvané - užít si to, že |
|
T. Zana 17.5.2024 10:52Jé, Tojefuk Patřím mezi ty, co v životě zabíjačku nenavštívili... maximum bylo, když u Zemědělského muzea v Praze na letné dělali "zabíjačku", ovšem to se skládalo ze dvou prasečích půlek, na nichž mistr řezník demonstroval, co je co a co se s tím dělá. A samozřejmě tam měl pár stánků s čerstvými dobrotami. Z prasete můžu všecko a ráda (i prdelačku). Díky za tuhle vzpomínku. |
).|
|
L. Lika 17.5.2024 9:57Zabijačku jsem jako malá párkrát zažila a věřte mi, nenechávejte děcka krmit prasátka a drbat je za ušima |
|
|
A. Zemanová 17.5.2024 9:43Děkuju za připomínku Tojefuka a jeho kouzelného psaní. A dnes velice mlsného. Zabíjačkové věci já můžu, i když na zabíjačce samotné jsem nikdy nebyla. Zato na hospodských zabíjačkových hodech několikrát. :) Jedny byly obzvláště nezapomenutelné. V dobách, kdy mi zažívání ještě dobře fungovalo a pivo chutnalo :), jsem jedla od všeho dvakrát a snědla jsem toho tolik, že už mě ani nic nelákalo, přitom mi ale bylo dobře. Jo, kdeže loňské sněhy jsou! Teď už musím být opatrnější, ale vášeň pro zabíjačkové pochoutky mě naštěstí neopouští. S jedinou výjimkou a tou je prdelačka. Ta patří k několika jídlům, přes jejichž vzhled se nemůžu stále ještě přenést a tak jsem ji nikdy v životě neochutnala. |
|
|
T. Zana 17.5.2024 10:54Ahoj Vave - a drštkovou můžeš? Ta mi, co se vzhledu týče, přijde silnější kalibr |
|
|
Z. Yga 17.5.2024 11:50Hmm - tak obarnicu (zabijačkovou polívku) teda taky nemusím, ale v případě hladu a nutnosti sním. Co však opravdu nesním, tak to je tlačenka, to fakt není můj šálek. Ale hned mi před očima vyskakuje naša strará kuchyň, kde za stolem trůní naši stařeček, taťka a malá Mánička a debužírují tlačku s octem, zatímco Danuška jí zhnuseně suchý rohlík (byla a je to naše nežera) a já chleba se sádlem a cibulí |
|
Z. Jenny 18.5.2024 11:42Už se těším na Danušku ! |
|
A. Alimo 17.5.2024 9:18Zabijačku jsem nikdy nezažila, jsem dítko z města a ani babičku jsem neměla na vsi. Ale já bych to prasátko asi bránila Jinak zabijačkové dobroty, jooo tak ty můžu. Tatínek co by cukrovarský agronom měl spoustu známých a přátel na vesnicích, takže v době zabijaček jsme měli od všeho trochu. Dneska jsem na vsi, ale ani nevím, jestli tu někdo chová prase a dělá zabijačku. Za to tu máme skvělého a vyhlášeného řezníka, kde si můžu jitrnice, jelítka, prejt světlý i tmavý, stejně tak tlačenky a další dobroty koupit, kdykoliv na ně dostanu chuť. Zrovna včera jsme měli jitrnici a jelítko s bramborem a salátem s kysaného zelí z Křimic. To byla dobrota ! |
|
|
Z. Matylda 17.5.2024 7:01U zabijačky jsem nikdy nebyla, zato jsem porcovala rozbourané maso a podobně. Dneska bych dodala polívku za bažanta a pokračovala v naučeném :) |
|
Z. Xerxová 17.5.2024 6:37hezký zabíjačkový pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům jojo - taky pamatuji časy, kdy se u příbuzných zabíjelo... a ještě se k tomu pekly v peci na dvoře plněné koláčky a domácí chleba... |
|
|
T. Zana 17.5.2024 10:55Týýý jo, tady měl každý příbuzné nebo známé na venkově, jen já nic |
.
|
Z. Jajka 17.5.2024 12:52Nejsi v tom sama, já taky nic |
|
|
V. Mokrý 17.5.2024 6:09Tradiční domácí zabijačka/národní kulturní památka - jsou regiony, kde ji ještě ctí/drží i když si mnohdy dojedou pro vše potřebné do bourárny. Na domácí vykrmování už nebývá místo ani čas. |
