Nu, k té poslední otázce Petra něco naznačila, když mi odpovídala k příspěvku "O Bubišce" níže.

Děkuju Liko, přečetla jsem si to.

Mně se líbí, že je v Petřině odpovědi pěkně zaděláno na další výživná hlášení :-)

Maričko - Štajnidlo je takovej pan Smuténka teď. Zpočátku se i stranil psů - a to i těch, který měl rád a znal je od mala. Taky přestal úplně poslouchat. Teď už je to trochu lepší, ale smutný je. Bubi ho vychovala, ač byli učení fungovat každý sám za sebe, tak stejně spolu byli pochopitelně každý den. Usínali spolu (když jsme je nerozsadili) prostě byli dva. Štajník to věděl hned, že už je Bubi na cestě do pryč. Obcházel jí, párkrát se přišel podívat, když jsem s ní seděla v úterý na zemi, lehce zamával ocáskem a pak šel zase pryč. Kdoví, jaká komunikace v těch chvílích mezi zvířaty je. Jestli ten, kdo je na odchodu, chce být sám a dává to nějak tomu druhému najevo a nebo ten druhý naopak cítí, že se něco děje a vyhýbá se tomu. Kdo ví.

Odhadneš, protože je máš ráda a protože si umíš představit, co to obnáší a co bys už i ty sama nechtěla. A nebudeš chtít, aby si něčím takovým prošli oni. Ale držím palce, ať to ještě dlouho nemusíš řešit a jste pospolu.

Děkuju Verenko, a pokud to tam za Duhou rozkecá, tak ať taky zařídí, ať se hezky rychle vrátí.

Nu, Petro, já o tom nechtěla začínat, ale na to můžeš vsadit poslední piškot.

a pak přijdu zas o prsty! :D

:D

Ona se učila hrozně moc ráda, bavilo jí to, bavilo jí něco podnikat, něco podnikat spolu, vždycky když něco zvládla byla radostná a hrdobec. Učení jí šlo - do určitýho momentu - pak už se ozval věk - úplně samo.

Tak to je bohužel šílený kontrast, jak taky někdo dokáže zacházet se psem... aspoň že v tom nepokračovali a vrátili ho. Můžu jedině přát,aby co nejdřív našel opravdu dobrý domov.

ach jo - pamatuju se, jakou jsi měla radost, že jde tam, kde výborně cvičí zvířata a jak obdivují jeho šikovnost... Ilegální synek je hezké označení :o)

Ono se to po pár měsících zkomplikovalo vážnou nemocí v rodině, najednou nebyl čas a v dobré víře Fíka nechali na přechodnou dobu někomu z jejich cvičáku, aby s ním pracoval... Když pak zjistili, co se děje, hned jsme to začali řešit. V podstatě nešlo o špatný úmysl, ale o naprostou neznalost těchto plemen. Australáček opravdu nezvládne cvičákový režim a zavírání do kotce, chce být se svým člověkem a třeba jen sledovat, co dělá, jakékoli odloučení bere jako trest... Ale snad to bude dobré, je ve věku, kdy se zraněná dušička ještě rychle vzpamatovává a zapomíná na to špatné. Teď nám právě rotuje po zahradě nadšené australské klubko, mokré, neb spadlo do jezírka a ukřivděné, protože v tomhle stavu je doma fakt nechci. Buffinka se odebrala k Pétě do pokoje a chce mít klid :-)

Ach jo, zavírání do kotce... některá plemena to asi zvládnou, ale svědčí to některému? Neřekla bych. Tak hlavně že Fíkovi zlepšila nálada. Ocásek si domyslíte.

Náhodou mu to bez ocásku strašně sluší! Vyrostl z něho nádherný hafan, teď ještě sehnat človíčka, který využije jeho potenciál!

Lucko! to je hrozný tohle číst! Ještě, že je teda aspoň po tom všem pesan u vás a vypadá to, že se dává dohromady. Moc držím palce!

No mě to taky docela sebralo, ale když ho teď pozoruju, stává se z něho spokojené praštěné trdlo se spoustou povahových rysů jeho maminky. A nejspíš ho neměla s borderákem, ale s hrochem, to zvíře je ve vodě prakticky pořád. I misku s vodou pokádám na zem s připomínkou, že je na pití, ne na koupání! Problém je, že na něj nemám tolik času, abych s ním mohla nějak smysluplně pracovat, což by právě teď moc potřeboval...

ach jo - ty si letos s tou svojí bandou užíváš zdravotních průšvihů... tak ať je Kuba ten průšvih poslední !!

Prokrista, to měl teda Kuba pech. Jak jsem rychločetla, četla jsem "amputační léčba"... jsem si říkala, jestli mu chtějí ufiknout uši??? Óne sranda, držím palce, ať mu uši odlehnou a slyší stále do daleka.

No jo, ohněstrůjci, to je rizikové povolání, ach jo. Jeho kolegyni taky držím palce, ať se dobře zotaví!

Ale ne!! Držím Kubovi palce, ať je zase co nejdřív úplně v pořádku! A kolegyni taky.

Uf, to si teda chudák Kuba užil! Držím palce, ať se spálenina zdárně zahojí a ucho začne zase fungovat !

ANo, máš pravdu, je to dobře i pro mě, hezky se vzpomíná na to, jak jí pánik zlobil s kelímkem a jak tam s ním blbla. Usmívám se při tom i teď, když o tom píšu, řádila jako správná Bubi.