HanaW 22.7.2009 1:35

Zito

to povidani mne dojmulo a je to krasny epitaf pro Julii.  Ac je to smutne, uvedom si, ze ty zachranene zivoty z utulku nebo primo zvenku jsou vzacne a ze jsi dala Julince jen to nejlepsi.

Pripomnelo mi to, jak pred par lety umrela nase kocka Kidinka, jinak tez zvana statkarka, nebot te dum patril. Taky z niceho nic zacala hubnout a stavala se letargicka. Nasly se nejake nadory, ozila na nejakou dobu po kortizonu, (na operaci to nebylo),  vypadala, ze se ze zivota opet tesi. A jednoho dne mi manzel vola do prace, ze Kidinka vypada jak hadrova panenka a ze ji hned veze na veterinu. Zrusila jsem pracovni proces a jela na veterinu. Dojeli jsme tam s manzelem z opacnych stran mesta ve stejnou dobu. Mame prenosku, kam se kocky nemusej rvat tim uzkym pruhledem - spis je to jak kosik s celym vikem odklapovacim - mene trauma pro zvire. Jak vyndaval kosik na parkovisti, tak jsem rikala, at polozi kosik na zem, ze se na ni musim podivat. Lezela stocena na boku a rikala jsem si, ze je uz po smrti. Tak jsem ji pohladila, a Kidinka otevrela oko, lapla mne tlapkou za palec, par vterin zapredla a pak ji ta tlapicka spadla dolu. Uhaneli jsme do ordinace, ale uz byla na ceste za duhovy most. Vim, ze to je bl***bost, ale dodnes si rikam, ze Kidinka si drzela silu, aby na mne pockala a rozloucila se.

Uz mame v bylinkovem a kvetinovem zahonu takovy hrbituvek. Obcas jim tam zapalime svicky a vzominame, jak kazde to zvire byla svoje osobnost.

Posilam pozdrav na dalku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek