alimo 18.7.2007 9:10

OT - hlásání

Poslušně hlásím, že palečky asi zabraly , jak taky jinak, že ? Majkovi se boule pod čelistí z velikosti slepičího vejce zmenšila skoro úplně do ztracena, má tam jen malou bulku a vetovi se ten výsledek moc líbil. Byli jsme na kontrole a včeličkách v neděli navečer- to byla boule poloviční a včera odpoledne- to byla už malinká. Jdeme- možná už naposled - ještě ve čtvrtek, tak prosím o palečky ještě to čtvrtka, pokud se nic nezvrtne, mělo by už být dobře. Jinak staroušovi nic nechybí, je veselej, baští jak nedovřenej a i to vedro snáší docela dobře- leží na mokrý osušce na balkoně, doufám, že chrupe a neštěká na každý psisko, co v dáli uvidí - má rozhled ze 7. patra. Ale on obvykle fakt chrupe

Krásnou kočičku (nebo kocoura) tady taky vídávám na kšírkách, moc vnešeně si to vykračuje

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Magda 18.7.2007 9:06

náše kočky a kšíry

Když jsem dostala naši první kočku Dorinku, učila jsem ji nosit kšíry nejdříve doma. Dělala přesně to, co Kiddinka paní Williamson - lehla na zem a dělala mrtvolu. Nebo se nakam plížila skoro po břiše. Pokud se pokusila někam vyskočit, většinou se jí to nepovedlo, bála se natáhnout nohy. Ale pak si zvykla. Kšíry moc nemilovala, ale dokud jsem s ní ještě cestovala busem na chalupu a jinam, tak se kšíry na bezpečné provětrání hodily. Další kočky jsme to už neučili. Až loni se k nám dostal nalezený černobílý kocourek Felix,  měla maminka strach, aby se venku neztratil, když to tam nezná a nehledal svůj předchozí domov - dvůr kdesi v centru Prahy. Tak mu nasadila kšíry a chodila s ním každý den ven na zahradu. Pak jsme ho braly i na výlety na chatě a myslím, že se mu to líbilo. Teď už chodí ven sám, ale máma ho stejně občas cvičně připne na vodítko. A zvláštnost - dělal potřebu i na vodítku. A teď taky mňouká a běží kakat ven, doma to není ono...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana Bu. 18.7.2007 8:44

Tak to mi připomnělo,

jak moje dcera venčila našeho perského Míšu - koukala jsem na ně ze šestého patra a královsky se bavila. Ony totiž nastaly pouze dvě možnosti : Míša byl vynesen v náručí na trávník před domem a 1) lehl a už se nehnul nebo 2) jak voják v zákopech pližmo, leč velmi rychle zamířil přímo ke vchodovým dveřím. Tam byl vzat do náruče, odnesen na trávník, no a vše se opakovalo... Jinak v okolí venčí jeden pán krásného bílošedého kocoura, ten umí chodit vážně důstojně na vodítku, doprovází pána na nákup novin, je to nádherná dvojice.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MP 18.7.2007 8:13

Kšírování

Pejsky jsem vodila na kšírech, kočky ne, protože byly vždy venkovní a jen se chodily vyspávat domů na sedačku. Viděla jsem, ale před týdnem na kšírech a vodítku holčičku asi tak mezi 2-3 rokem. Capkala okolo mámi a zřejmě babičky, každý se po nich ohlédl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

kaca 18.7.2007 8:05

Teda,

já zírám! Na našich kocoura  by se jen člověk kouknul s myšlenkou na kšírky a dostal by hned po čuně... Ale přesto se i nadále opájím myšlenkou, že někde na mě čeká kočulinda normálního ražení a představa procházky s kočkou na vodítku je opravdu kouzelná... 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSH 18.7.2007 7:31

Terro,

rady jsou to zajímavé, ale dle mých zkušeností se venkovní kočka z kšírů dostane.

Mimochodem nepotuloval se Taz v březnu někde na jih od Plzně? Náš Hugo je mu (až na tu bílou skvrnku pod krčkem po mamince) velice podobný

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LFSH 18.7.2007 7:29

Re: Mé zkušenosti s kšírováním....

My jsme to se Sisinkou taky zkoušely. Když se z kšírů vyvlíkla počtvrté, vzdaly jsme to. Splavená jsme po té čtvrthodince byla více než po velmi dlouhé procházce se psem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 18.7.2007 6:07

Mé zkušenosti s kšírováním....

Se zvykáním na kšírky začínáme co nejdříve, například tak, že koťátku navlékáme oboječek jen tak, aby si zvyklo. Na to stačí např. i řemínek k hodinkám. Kšírky už pak zvládne mnohem snáz. Jelikož kočičák naprosto nechápe k čemu to mělo sloužit není k zahození názorný příklad. My jsme na to přišli náhodou, když jsme takhle převáželi Arinku (pejsková) a Titinku (kočková), cesta byla dlouhá a holky se potřebovaly vyvenčit. Titinka najednou viděla, že Arinka běží na šňůře taky a za problém to nepovažuje. Zřejmě usoudila, že je to zcela normální a od těch dob už chodila na kšírkách bez problémů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamson 18.7.2007 1:47

To jsou mi veci...

My jsme tohle zkouseli s nasi kocickou Kiddinkou, kdyz jsme jeste bydleli ve meste a tam fakt nemohla sama. Navic byla sirotek, odkrmeny z flasticky, protoze maminu jim zajelo auto, tudiz nemela vypestovane zdrave instinkty venkovni kocky. Kdyz laskyplne a dlouze hledela ze dveri ci z okna na venek, tak jsme ji ty pekne ksirky koupili, ale prislo to nazmar. Jen jsme ksirky na ni upevnili, uvolnila vsechny svaly a svalila se na bok, kde hrala mrtvolku tak dlouho, dokud jsme ksirky nesundali. A ja jsem celkem vytrvaly clovek, tak jsme meli souboj vuli, ale holt to neslo.Takze vas obdivuju - nevim, jestli vic vas nebo kocourka - ze se vam to podarilo. Ja uz to na na nasich dvou domacich nezkousim. Anebo ze by zas...?

• reagovat
• nahlásit příspěvek