29.4.2024 | Svátek má Robert


Diskuse k článku

KOČKY: Perský princ - na vodítku

Kočka na vodítku? Zdánlivě absurdní spojení. Ale přesto může mít svůj smysl, pokud od něj neočekáváme víc, než můžeme - my i náš čtyřnohý partner - dostat.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
LFSH 18.7.2007 7:31

Terro,

rady jsou to zajímavé, ale dle mých zkušeností se venkovní kočka z kšírů dostane.

Mimochodem nepotuloval se Taz v březnu někde na jih od Plzně? Náš Hugo je mu (až na tu bílou skvrnku pod krčkem po mamince) velice podobný!

terra2 18.7.2007 11:01

Re: Terro,

Dostane, dostane - i Tazovi se párkrát zadařilo. Ale jde to docela špatně, takže se (většinou) dá odlapit. A na jih od Plzně docela určitě nebyl:-). Pozdravujeme Huga a posíláme čenichuoblíznutí.

LFSH 18.7.2007 11:14

Re: Re: Terro,

My jsme zkoušely kšíry ve chvíli, kdy Sisinka mrouskala - nechtěla jsem, aby byla pořád zavřená vevnitř, tak půjdeme na procházku. Pro nezúčastněného pozorovatele to musela být strašná legrace, Sisinka opouští kšíry (jí to šlo docela snadno a nepřipadalo mi, že má kšíry moc volné, spíš naopak), já se po ní vrhám a zároveň odháním příliš drzé kocoury, kterých bylo v okolí dostatek. ;-D

terra2 18.7.2007 11:17

Re: Re: Re: Terro,

;-D Láska je láska...;-D

Rpuť 18.7.2007 6:07

Mé zkušenosti s kšírováním....

Se zvykáním na kšírky začínáme co nejdříve, například tak, že koťátku navlékáme oboječek jen tak, aby si zvyklo. Na to stačí např. i řemínek k hodinkám. Kšírky už pak zvládne mnohem snáz. Jelikož kočičák naprosto nechápe k čemu to mělo sloužit není k zahození názorný příklad. My jsme na to přišli náhodou, když jsme takhle převáželi Arinku (pejsková) a Titinku (kočková), cesta byla dlouhá a holky se potřebovaly vyvenčit. Titinka najednou viděla, že Arinka běží na šňůře taky a za problém to nepovažuje. Zřejmě usoudila, že je to zcela normální a od těch dob už chodila na kšírkách bez problémů.

LFSH 18.7.2007 7:29

Re: Mé zkušenosti s kšírováním....

My jsme to se Sisinkou taky zkoušely. Když se z kšírů vyvlíkla počtvrté, vzdaly jsme to. Splavená jsme po té čtvrthodince byla více než po velmi dlouhé procházce se psem.

Hana Williamson 18.7.2007 1:47

To jsou mi veci...

My jsme tohle zkouseli s nasi kocickou Kiddinkou, kdyz jsme jeste bydleli ve meste a tam fakt nemohla sama. Navic byla sirotek, odkrmeny z flasticky, protoze maminu jim zajelo auto, tudiz nemela vypestovane zdrave instinkty venkovni kocky. Kdyz laskyplne a dlouze hledela ze dveri ci z okna na venek, tak jsme ji ty pekne ksirky koupili, ale prislo to nazmar. Jen jsme ksirky na ni upevnili, uvolnila vsechny svaly a svalila se na bok, kde hrala mrtvolku tak dlouho, dokud jsme ksirky nesundali. A ja jsem celkem vytrvaly clovek, tak jsme meli souboj vuli, ale holt to neslo.Takze vas obdivuju - nevim, jestli vic vas nebo kocourka - ze se vam to podarilo. Ja uz to na na nasich dvou domacich nezkousim. Anebo ze by zas...?

terra2 18.7.2007 11:23

Re: To jsou mi veci...

Přiznám se, že nevím. Taz byl asi čtyřměsíční kotě, když se na vodítko začal učit, a šlo mu to. Osobně ho podezírám, že při svém temperamentu prostě chtěl za každou cenu ven. I za cenu té odporné fialové věci, co mu páneček připínal pod tlapky. Vždycky se tak cpe ze dveří, že mám dojem, jako by si té manipulace se svou vznešenou osobou ani nevšiml. Takže jestli si někdo zaslouží nějakou cenu, tak můj muž za originalitu - a kocour za to, že mu ji dovolil...:-D Zdravím za oceán, paní Hano.

tapuz 18.7.2007 11:58

Re: To jsou mi veci...

My jsme s kšírky slavili úspěch, náš dnes tříletý kocourek v kšírkách na vodítku běžně chodí. A přesně jako Taz - když vidí, že vyndavám kšírky a vodítko z krabice, ví, že se půjde ven a běží ke dvěřím. Začali jsme ho na kšírky postupně navykat asi tak ve čtyřech měsících a kupodivu mu to ani nijak zvlášť nevadilo. Je to asi hodně individuální a záleží na konkrétní kočce.

Jinak povídání je to moc pěkné a přesně výstižné. U pasáže o vyplétání vodítka z křoví jsem se zasmála, protože si promítám sama sebe, jak skoro při každé vycházce vyplétám vodítko z růží a z maliní, někdy i z rybízu. Tahle trnitá křoviska mají pro ty kočičáky nějakou zvláštní přitažlivost.