Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
KOČKY: Arnošt - kocour lovící
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Rpuť 27.2.2007 6:28No a pak proč vznikla pověst o té uprchlé pumě....Je to jasný!
|
|
|
Hana Williamson 27.2.2007 3:21Kocurek A zapomnela jsem dodat, jak je to krasny kocourek a jak pekne povida. |
|
|
Hana Williamson 27.2.2007 3:17Z rodinne mythologie o kocourovi Nasi kocouri jsou celkem sporadani, akorat maly Kuliferda dela obcas lumparny, ale tak jemne. Ale v rodinne mythologii preziva kocour Marcel. To bylo tak. Meli jsme stryce, resp. tatinek mel stryce. Rikalo se mu Jean Valjean. Za Rakouska odesel do Cizinecke legie a po vypuknuti valky spoluzakladal rotu Nazdar. No a nekde tam pri tom si narazil tetu Jeanettu. Byla o dost starsi nez on a udajne vedla v Parizi podnik pro pany. No, zivot sel dal, stryc coby monarchista byl v Petrohradu (byvalem Leningradu), kde ho zastihla ta revoluce, zvana rijnova, ale v listopadu. Nejak se dostal na ten vlak s legionarema na Sibir. No a po dalsi revoluci v 48. prisla doba chuda, otec, jeho bratr a bratranec studovali v Praze, Valjeanovi rozdelili byt na Starem Meste na kamrlik a to tam jeste meli s Jeanettou ty tri kluky. Pak Jeana zavreli, tak se tam krapet uvolnilo. Jeanetta mela kocoura jmenem Marcel, rikala mu mon bijoux, kluci mu rikali bizuterie (Jeanetta se nikdy nesnizila mluvit cesky). Otcuv bratranec byl jedumeska, furt tu bizuterii postuchoval a bizuterie se mstil. Kdyz si treba Franta cistil zuby a nemel na sobe kosili, tak mu bizuterie skocil z police na ramena a zatal drapky. Ale na ostatni kluky neskakal. Kdyz Jeana zatykali, tak vzali i Jeanettu a zapecetili byt. (Ale hbite ji propustili, byla francouzska obcanka a fakt na ni nemohli nic nasit.) Domovnik v tom baraku se jmenoval Kocicka. Kdyz je odvedli, Kocickova rika policajtum "v tom byte je kocicka." A policajti na to"co tam ten vul dela?" A on to nebyl Kocicka domovnik, ale Marcel bizuterie. No, a jeste par let na Frantu pak skakal. |
|
|
Jakub S. 27.2.2007 11:13Re: Z rodinne mythologie Dobré ráno, kamarádko: a hned sděluju, že tenhle osud vašeho prastrýce, vlastně hned několika lidí, v kostce (jé, další téma... posléze!), co věta, to letí roky osudů a dějiny a generace - bez přehánění, prosím: fascinující. Co to bylo za člověka! LE, rota Nazdar - lidi, víte, co to bylo za hrdiny? a teta Jeanetta, bože - nesnížila se... ajvajvaj... Hano: sedni si někdy do ústraní, odpoj si manžela, telefon, všecko - a z jedné vody na čisto (další téma...) začni házet na papír nebo do kláves obšírněji a jak to paměť bude házet rukám tu vaši rodinnou ságu, to není přehnané označení! Prosím!! Jak pak strýček skončil? A nesnižující se tetička - ? Tohle nesmí zapadnout, to je prostě osud tohohle zoufalého kontinentu in a nutshell, nespa?! |
|
|
Vave 27.2.2007 12:27Re: Re: Z rodinne mythologie Milá Hano, připojuju se za Jakuba, jako babka za dědka (šiš! Jakube, promiňte!), to by bylo, když ještě někdo přinde, abychom tu Hanu nepřetáhli, což? |
|
|
Jakub S. 27.2.2007 14:14Nevr majnd, dyť já su rád dědek, a za chvilku už popáté! Akorát že nějak by z toho nemělo jaksi vyplývat, že člověk není mladý, no. To je takový - podívá se jeden zamyšleně nebo vůbec bezmyšlenkovitě na něco pěkného v tramvaji nebo tak... bože, říká si, ta příroda je krásná... a jak všeho možného přes tu zimu najednou kolem narostlo, to je ale esteticky pozitivní smyslový vjem! - a vono to zachytí pohled, provinile (i to se v třinácti stává) to vyskočí a špitne: Prosím, pane sedněte si - ! Ajvajvaj... |
|
|
zana 27.2.2007 16:45Re: Nevr majnd, Jakube, tohle kdysi - mnógo let tamu nazád - zažil jeden můj kolega. On byl hodnej člověk, ale prostě v pětačtyřiceti byl šedivej a plešatej. K tomu takovej ten vyzáblej týpek - no prostě přesně tohle mi vyprávěl a já se (bylo mi pětadvacet) chechtala jak protržená |
.|
|
YGA 27.2.2007 16:59Re: Re: Re: Z rodinne mythologie A já se připojují jako vnučka za babku a dědka (chichichi ). Čekáme ještě na pejska, kočičku a myšku. Ale teď vážně - milá Hano - napiš to a pošli, hodně z nás zajímají tyto krkolomné cestičky života. |
|
|
kockalina 28.2.2007 11:43Re: Re: Re: Re: Z rodinne mythologie tak já se připojuji - jsem za tu kočičku |
|
|
Anina 28.2.2007 11:54Re: Re: Re: Re: Re: Z rodinne mythologie No a já za tu myšku, ta sága bude moc pěkná |
|
|
Jakub S. 27.2.2007 0:30Kočičí démon To je nádhera, Týno Marý. Ano, tak vznikají, volně se nafukujou, rozlítávají se, rozprskávají, volně se množí a po způsobu měňavek dělí fámy, pověsti, zvěsti, zážitky, všecko takové - a pak coby bumerang (když už tu u sousedů máme Klokánii) je to u nás, a už to je jiné... šroubovice se otočila o další závit, a je to ono a je to něco odlišného... |
|
|
veram 27.2.2007 0:23teda, to je kocour !!! Týno, senzace |
