Z. Jitur 10.10.2022 11:59

Ještě bych řekla, že opravdu čtou myšlenky - i když občas je to spojené s pohledem - beru do ruky lahvičku s přírodním léčivým olejem, no a Orry, pokud je v mé blízkosti, zdrhá - i když někdy ještě ani neviděl, že něco do ruky beru...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 10.10.2022 9:36

Liko, moc hezké nahlédnutí do kočičího světa!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 5.10.2022 20:08

Liko, moc pěkný výběr (video si pustím později, koukla jsem, je delší).

Nevěděla jsem tedy o č. 4 a 5 zato pravdu o č.3 mi nejvíce dokazovala naše první kočka Kotě. Její jazyk byl jak šmirgl a na lidské kůži ho používala ráda a s vervou. Večer mi velice ráda spala na hrudi, za hlavou nebo po její straně. Ale vždy, než se uložila, asi se jí zdálo, že jsem šla spát špinavá, protože mě nejprve musela dostatečně ošmirglovat za silného předení. Dokázala jsem to vydržet jen chvíli, bála, jsem se, že se "špínou" mi sedže i kůži. Když mi během dne pucovala třeba ruku či paži, to jsem protrpěla déle, protože jsem jí tu jasnou potěchu z mytí nechtěla kazit. Ale často jsem si pak musela jít zarudlé - kočkou umyté - místo natřít krémem.

Naše Woody v poslední době začala "plakat". Od začátku byla na mne děsný závislák, ale v poslední době ještě přitvrdila. A tak když má pocit, že je někde v domě "opmíjená", začne dlouze plakat, že by se i kámen ustrnul. Nic jí není, prostě chce abych za ní příšla a pomazlila jí. Během dne jsem ochotná jí vyhovět, méně už večer, když se konečně usadím na kanape k TV. Takže W. marně kdesi v domě pláče a já jí jen vytrvale volám, ať přijde ona ke mne. Většinou vyrhraji, ona po chvíli přijde, uloží se u mne a spokojeně přede. Ovšem, někdy zvítěží ona a já, abychom měli klid sledovat film, pro ji dojdu. Najdu jí sedět někde uprostřed chodby jako plačící hromádku neštěstí. Zvednu jí, a už ne plačící, ale silně spokojeně předoucí jí odnesu zpět na kanape. Ještě nikdy jsem takhlo "žalující" kočku neměla. .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 5.10.2022 19:22

Mí venkovní kocouři mi zjevně lichotí, jen ta Malá Malušenka mi někdy laje jako domovnice. Inu, ženská.

Někde jsem četla, ale už nevím kdy a kde, že snad některé kočky kravské mléko dávají bez problémů, Prý je to vliv soužití s člověkem. U nás měl rád mléko Bertík, když byl mladší (nemyslím kotě). Dívala jsem mu do misky, když žebral ve chvíli, kdy jsem si lila mléko do kafe. A někdy si dal i Mikeš, ale méně často. Bez problémů. Rózka mléko nikdy nechtěla, čuchla k němu a šla pryč. Tak si říkám, že kočky prostě vědí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 5.10.2022 17:05

A ještě O.T. - vyúčtování je na Hadech.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 5.10.2022 17:05

Hezky jsem si početla o kočkách, milá kočkomilko :-)

Že kočka dopadá na všechny čtyři jsem věděla, ale nějak jsem nikdy neuvažovala o tom, jak k tomu dojde. Zase jsem chytřejší!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 5.10.2022 15:32

Tak psi vydávají určitě větší repertoár zvuků než je zde uvedený- jiné kníknutí je na míček spadený pod skříň a jiné na to, abych ten míček už sakra hodila Mlíko jsem se kočkám ani nesnažila dávat. Varování stačilo jen k těm dalším faktům bych dodala, že prý kočky nepoznají sladkou chuť- a v tom případku by mě zajímalo, proč se Adéla snaží sežrat všechny buchty, na které narazí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 5.10.2022 15:11

Liko, díky,fajn počtení. U nás doma je nejukecanější malá Jenka,zejména když nadává ostatní zvířeně. Její pěkně vyslovované bababababa,hlubokám hlasem na tak mrňavou bolonku, se nese po celým bytě a to důrazně s patřičnou intonací,rozčilující se skutečné baby. Lidunka, koč,ta dovede ječet,když jsem pomalá při chystání žrádýlka,ňáňá ječí. Damík je poměrně tichý, taky jediný chlapíček mezi nimi. Andulák Pepa umí zvuky ale nemluví,prší,kape,zvoní, v poslední době napodobí krásně Lidunku s tím ječením o gábl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytova 5.10.2022 12:42

Svého času jsme měli morče, a to taky poznalo, kdy jedu domů výtahem já. Když jel soused i do stejného patra nepištělo a radostně neposkakovalo. Jak to dělají, jest mi záhadou. Pochybuji, že by přes dvě patra v kamenném domě rozpoznalo rytmus kroů v přízemí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 5.10.2022 11:53

Moje babička dávala psovi i kočkám po ránu kozí mléko, některým dalším zvířecím obyvatelům hospodářství v různých formách též. Lidští obyvatelé pili mléko kravské. Průjem si nepamatuju, kočky odkládaly exkrementy dál od domu a psi, pokud vím, měli normální bobky. Kočičí matka rodu se dožila osmnácti let, pár kočiček se nevrátilo z toulek, psi (s výjimkou Dana) se dožili docela vysokého věku. Z toho, jak je prarodiče krmili, by dnešní pejskaři asi padali do mdlob, ale tenkrát granule neexistovaly a zvířátkům jejich strava evidentně neškodila.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 5.10.2022 8:43

Kočky poznají zvuk motoru..vědí,že jsem přijela na parkoviště..rozlišují,kdy cvakne víčko jejich konzervy a kdy mojí konzervy (rybičky s chili jim nejedou..)..kočky vědí, že grilované kůře, je jen pro ně..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 5.10.2022 6:39

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům

paráda - zajímavosti jsou to parádní - ne vše jsem věděla. jen nesouhlasím s těmi deseti zvuky u psa - všichni naši čoklové byli ukecaní, Yoda není výjimka. A škála zvuků od štěkání výhružného, informačního, znuděného, přes poštěkávání, jódlování, ňafání, vrčení, vrkání, mručení, kňučení, kvičení, kvíkání, kníkání ve všech možných tóninách a frekvencích a hlasitosti....

• reagovat
• nahlásit příspěvek