21.10.2021 | Svátek má Brigita


Diskuse k článku

105 PLUS: Babička

Když mi bylo tolik, kolik je dnes Emičce, byla moje babička přeslicová asi o třináct let mladší, než jsem dnes já.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Jitur 27.7.2021 15:13

Vave, dodatečně, to je tak krásně napsané!

A. Zemanová 22.7.2021 20:31

Moc vám všem děkuju! V

Z. Hanča 22.7.2021 19:32

Vzpomínky strašně klamou - nedávno jsem si spočítala, že mé babičce přeslicové bylo pouhých 51 let, když jsem se narodila. Byla moc hodná, laskavá, pro vnoučata měla vždy otevřenou náruč a pochopení, uměla vyléčit, zklidnit, utěšit. Ale jedině já a můj stejně starý bratranec jsme zažili, že s námi babička s dědou občas jeli autobusem na Svatý Kopeček a když byl výlet delší, tak i do ZOO. Nikdy jinam.

No, kdoví, na co všechno budou jednou vzpomínat moje vnoučata. :-) Mě být babičkou hodně baví a navzájem si dáváme hodně. Třeba právě dnes jsem si přečetla dopis od prostřední vnučky z tancovacího tábora, kde píše: "Vaří nám tu dobře, ale nikdy se to nevyrovná tomu, jak pro nás vaříš ty!" Tak nad takovým oceněním jsem se usmívala se slzou v oku. V

Z. Matylda 22.7.2021 16:16

Hm, až já (pokud) budu babička, tak budu ještě imrvére v práci nebo budu tak stará, že se vnoučata budou starat o mne. Odchod do důchodu v 65 letech je peklo, zejména při současném tempu práce a tlaku na bezchybnost.

A. Bytová 22.7.2021 19:18

Je to děs a běs, Matyldo, tyto termíny, nechápu kterej uprcovanej to jak a proč zdůvodnil. Upracovanej, jsem chtěla říct, inu, podvědomí je svinstvo. :-P

T. Zana 22.7.2021 14:26

Ještě O.T. - přidám pár letních fotek: https://1234zana.rajce.idnes.cz/Po_okoli_v_pulce_cervence_2021/

A. Alimo 22.7.2021 13:00

Moje babička přeslicová byla moje zlatá babička. Vyprávěla mi pohádku o zvířátkách, pamatuju si pejska Bročka, u které chudák usínala a já ji budila, abych se dozvěděla, jak to dopadlo. Pekla skvostné koláče, vdolky, dělala domácí nudle- pamatuju ty plachty těsta rozložené na zastlaných duchnách, uměla nedostižné škubánky...Umřela, když mi bylo 16, mě přišlo, že byla už strašně stará, ale nebyla bylo jí 65. Dědu moc nepamatuju, bylo mi 6, když umřel. Prarodiče mečové nemůžu pamatovat vůbec, tatínkova maminka zemřela, když mu bylo 16 a tatínek 4 roky před mým narozením.

Svým vnoučatům se snažím být tou pravou babičkou, co umí pohádky - pro Aničku jsem si vymýšlela pohádku o veverce, kterou pak na každém vymáhala, ale on ji nikdo neuměl :-). A to štěstí, když mi poprvé řekla babííí a Matěj babiko V. Matěj mě tuhle "donutil" upéct koláče, když přišel a řekl: babiko máš kolácek? Ten doblej, mám na něj hlad. Jsou mu 2 roky a už takhle krásně mluví. Musel počkat, ale koláček byl:-).

Z. Iva 22.7.2021 17:33

Taková babička je moje tchýně, dodnes, když mají dojet vnuci, tak vychystává koláče, a to jí je 85 let. Zato moje máti, to byl případ - nejenže s děckama mluvila jak s de...ama snad do deseti let (babička ti udělá...), ale tak nějak studená jak kameň v potoce. V paměti mi utkvěla příhoda - synek byl na prázdninách, no nejenže dostal angínu a museli jsme si pro něj dojet 400 km, protože babička se nebude starat o nemocného vnuka, ale bylo mi vyčteno, že je synek sobec. Na otázku, jak na to přišla, na mě vychrlila, že uvařila z půl litru mléka pudink, synek snědl svou mističku a chtěl ještě. Ale ta byla pro dědu - místo toho, aby měla radost, že klukovi chutná a uvařila další, tak ho citýrovala, že je sobec.... Tak taková babička opravdu být nechci.

T. Zana 22.7.2021 12:50

Moc pěkné vzpomínání, Vave - věřím, že budeš pro svoje vnoučata určitě super babička, samozřejmě nejspíš úplně jiná, než byly ty tvoje. Jejich babička V.

Mečovou babičku jsem skoro neznala, ale babička přeslicová s námi bydlela a vlastně mě vychovala. Byla to - prostě babička s velkým B. Taky to neměla jednoduché, zažila dvě války, vdala se, měla dítě a po dvou letech ovdověla.

Strašně mě mrzí, že jsem se nikdy nevyptala, jak to bylo dál - až do své smrti (nějakých sedm let) u ní bydlel její tchán, který se tam přestěhoval po synově smrti, byl už vdovec. Logické to celkem bylo - ona se o něj postarala, on přinesl do domácnosti nějaké peníze a babička mohla chodit do práce.

Ale stejně - nějak si to neumím představit. Babička o tom nikdy moc nemluvila, mám pocit, že to bylo řešení těžké situace, ale šťastná moc nebyla.

Když tchán zemřel, nastěhovala k sobě svoji matku, to fungovalo dobře.

A. Bytová 22.7.2021 12:41

Mám jednu příbuznou a té vnučky na její žádost či spíš příkaz, říkají křestním jménem. Důvod mi přijde v jejím věku stupidní (bude jí sedmdesát), no ale jak je ctěná libost. Jen že se ochuzuje o jedno z nejhezčích oslovení. :-)

E. Zvolánková 22.7.2021 13:47

Tohle taky znám v trochu jiné variaci. Moje teta se babičkou stala ještě hodně před 50kou, a tak taky zpočátku říkala vnučce, ať jí neříká babi, ale už se s tím smířila;-D Ale pamatuju si, že když byli mí bratranci malí, že jejich děda (otec mé tety) nesnášel oslovení dědečku nebo dědo. On trval na oslovení "dědku";-D;-D Ale protože zase mému dědečkovi, kterého jsme měli s bratránky společného se "dědo" či "dědečku" říkalo, tak se kluci občas pletli a řekli mu "dědku" a pak se hned omlouvali "nééé, dědečku" a náš děda se tomu smál.

Z. Lika 22.7.2021 15:35

Znám ještě horší variantu: otec trval na tom, aby mu syn říkal "brácho"...

E. Zvolánková 22.7.2021 15:49

No moje dcera mi občas řekne "kámo";-D;-D Ale hned se vždycky opraví "sorry mami":-P

T. Zana 22.7.2021 17:07

Franta měl kdysi dávno kolegu, který si pořídil dítě hodně brzo (snad v osmnácti), takže ta dcera, když byla v pubertě, měla tátu něco přes třicet let starého. Navíc vypadal velmi mladě.

No a jednou milý tatík otevřel dveře a za nimi puberťák a ten pravil: "Čau vole, je ségra doma?"

Na rozdíl od příkladů, které uvádíte, byl tenhle velmi pohoršený ;-D.

L. Blaza 22.7.2021 11:07

Moje obě babičky měly hodně těžký život. Ale jako babičky se mi ničím hezkým do života nezapsaly, nic mě nenaučily, bohužel. Nestaraly se, neměly zájem předávat lásku. Asi se jim toho samotným nedostávalo a tak to neuměly předat dál. O to víc se budu snažit já, až jednou budu babička, abych to napravila. :)

J. Hlavsová 22.7.2021 10:51

Vave, mluvíš mi z duše. Už jsem tady vzpomínala na své nejkrásnější prázdniny;-D (zveřejněno 17.8.2020). Babička pro mě byla člověk velmi důležitý a vlastně nejbližší, měla těžký život ale zanechala ve mně radost a spokojenost.V Syn mi dosud žádné vnouče neopatřil, ale moc bych si přála, až to bude, abych pro svá vnoučata taky byla v jejich životě důležitá v tom dobrém.

Babička mečová měla osud ještě těžší, to by bylo na delší vyprávění - snad někdy.

Z. Jenny 22.7.2021 8:55

Milá Vave, není dne, kdybych si své babičky nevzpomněla, měly to těžké.Obě vdovy s malými příjmy,starající se o chod své i naší domácnosti. Nemůžu si vzpomenout, že by byla nějaká činnost, kterou neuměly,od vaření,pečení,šití vyšívání,kreslení,hry na klavír, zpěv,finanční pomoc rodině i z toho mála, to byl jejich denní chléb,radost i starost. Taky hodně četly,dokud jim sloužily oči.Tak ráda na ně vzpomínám s velkou láskou a úctou. Určitě nejsem tak skvělá babičky jako ony ale snažím se. V této době zabírá víc času internet a různé koníčky a babičkovství je třešnička na dortu. I tak si myslím, že jsem si užila dost a teď se kochám výsledkem, ke kterému jsem doufám přispěla.:-)VR^ A ty si skvělá babička, se vším všudy,určitě budeš i ty spokojena později s výsledkem a najdeš ve vnoučatech své neodmyslitelní stopy,o kterých nyní nemáš třeba ani potuchy,to je pak vnitřní radost a uspokojení.R^

J. Fialová 22.7.2021 8:21

Jojo, babičky... Prázdniny, které nikdy neměly chybu :-)

"věci se možná braly více fatalisticky, a co bylo, to bylo, a nedalo se to odestát, tak proč se k tomu vracet." To jsem si uvědomila až v dospělosti, když jsme si koupili chalupu i s tamní "bábinkou".

Její vyprávění, co všechno prožila během svého "obyčejného" života. Jako dítě do školy za každého počasí hodinu pěšky přes pole a les, za války ji neminulo totální nasazení, pak dělat přes den v JZD a po práci vždy doma obstarat hospodářství, svým mladým pomáhala při stavbě baráku a starala se o vnoučata, až do svých 75 let chodila pracovat do bramborárny, kde si s radostí pokecala s dalšími bábinkami svého věku.

Na nějaké přemítání co by bylo kdyby bylo nejspíš nikdy neměla čas :-) . Její motto mohlo být: Nejdůležitější je postarat se o dobytek a o půdu mi svěřenou, nedělat z prdu kuličku, a každý den si najít nějakou třeba jen drobnou radost.

E. Zvolánková 22.7.2021 8:51

Krásně řečeno....A já si říkám, kde vzal Svěrák inspiraci pro "Na samotě u lesa"....teď už vím;-D;-D;-D

J. Fialová 22.7.2021 9:28

Měla jedno šumné úsloví, používala když venku chcalo: "Prší? Tak necháme pršet."

V překladu: Proč si lámat hlavu s něčím co nemůžu ovlivnit, co nemůžu změnit :-(

Z. Jenny 22.7.2021 19:08

R^V

A. Zemanová 22.7.2021 20:31

Super, beru! Dík, Jarko!

E. Zvolánková 22.7.2021 7:38

Krásný čtvrtek všem,

Vave pokud o tom takto přemýšlíš, tak je jasné, že jsi určitě skvělá babička.R^

Já měla to štěstí, že jsem kromě dvou úžasných babiček měla až do svých 18 let i prababičku. Milovala jsem je všechny. Jedna babička mi ještě zbyla a jsem za to nesmírně ráda. Za půl roku jí bude 90 a v rámci možností je ještě dost ve formě. Obě moje babičky a vlastně i prababička ve mně vypěstovaly lásku k přírodě a zahradničení. Taky je mám z dětství v paměti jako ty klasické babičky, co pofoukají bebí, dovolí to, co rodiče ne, a umí všechno spravit, ušít, uplést atd. I v tom jsem se snažila od nich něco naučit. Mít babičku, která opravdu JE babička je báječné.

A příště můžeš, Vave, napsat o dědečcích. Ty já taky měla báječné. Škoda jen, že ten můj nejmilejší odešel příliš brzy;-(

Z. Lika 22.7.2021 6:38

Přeji krásné čtvrteční ráno všem čtenářům Zvířetníku!

A dobré pochutnání na všech ovocných bublaninách a buchtách, namazaných krajících a hutných polévečkách, které určitě podle vzoru babiček pečete a vaříte :-) Babičky jsou fajn.