Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Děkuju vám všem

za komentáře a vzpomínky z fotek a s fotkami.

Omlouvám se,

nebyla jsem přes den na příjmu, přijela jsem teprve teď a jdu si přečíst komentáře.

Moc ráda

se hrabu ve starých, hodně starých i novějších fotkách a nad nimi si většinou s MLP nebo s vnučkou povídáme a vzpomínáme na naše společné zážitky a chvíle strávené tam i tuhle. Nerada se o takové chvíle dělím a nikomu nic raději neukazuji. Jakmile se na mně vrhá někdo s fotkami a vnucuje mi úchvatná selfíčka, jsem na mrtvici.O sdílených fotkách tady na Zvířetníku vím, že mně vždy obohatí a naopak čekám vždy trpělivě na Vaše fotky. :-) Jsem stará škola a tak i když mám fotky na pecku, nechávám si dělat papírové, mám je ve velké krabici spořádané a pak je s vnučkou rozkládáme sedíce na velké posteli, chichtáme se nebo slzíme, podle toho na co se díváme a to jsou krásné zážitky. Vave díky, dobrá dnešní úvaha.

Re: Moc ráda

Děkuju, Jenny. :)

Dostala jsem od dětí k Ježíšku album Ema 1. rok a Ema 2. rok. Dál se nepropracovali, což mě opravdu moc mrzí. S Emičkou ta fotoalba rády prohlížíme.

Jojo fotky, fotky.

On je opravdu veliký rozdíl, jestli někdo ukazuje fotky, aby se pochlubil, kde všude byl nebo si nad nimi připomínají zážitky samotní účastníci. Nedávno jsme slavili strýčkovi pětaosmdesáté narozeniny. Sešli jsme se jen nejužší rodina, už nás je málo - já, sestra s manželem a sestřenice. A ta měla úžasný nápad a přinesla stará alba, na nich jsme my jako děti a naši rodiče a babičky a dědové a různí vzdálenější příbuzní. Moc krásně jsme se nad nimi zavzpomínali, byl to bezvadný večer.

Re: Jojo fotky, fotky.

To je moc hezké, když se dá takto příjemně vzpomínat :-)

mit fotky jako druhou paměť je fajn

a digital je na to skvělý vynález, člověk naplácá stovky fotek a u případného papírového provedení vybere jen ty nej. Když jsme ještě v Evropě hodně cestovali, měli jsme jen maličký foťík (tenkrát jen na malé čtvercové fotky), tak jsme raději všude kupovali pohledy. Máme jich pořádný štos a občas je vyndáme a u stolu je prohlížíme a připomínáme si co, kde bylo a jsme viděli, zažili. Ale nikdy jsem nikoho nenutili si je také prohlížet. Některé pohledy jsme kupovali rovnou trojmu - jeden pro nás uschovat, jeden rodičům manžela a jeden mamince. Takže pak už jsme jen doplňovali ústně po návratu, ne haldami našich pohledů.

Když jsme v 80tých letech bydleli ve Frankfurtu, měla jsem tam am. kamarádku, které bydlela ve vedlejším městě. Když ji měli přiletět navštívit rodiče, ptala se mě, zda bych je provedla městem (tedy ji a její rodiče), když už jsme bydleli v centru a vyznala jsem se. Samo jsem souhlasila. Oba rodiče byli moc milí, jenže procházka byla následovná. Pán měl ruční kameru (takovou velkou na VHS kazety, tenkrát novota. Měl ji snad celou dobu u oka a jeho paní jen ukazovala "tohle nafilmuj, tady nás nafilmuj...někdy ho dokonce "vedla", aby při tom náhodou nezakopl), že aby "to doma mohli ukazovat ostatním". Když jsem se přeci jen v jeden moment ptala, zda on sám z té procházky něco má, s úsměvem odpověděl, že pravda, teď moc ne, ale užije si to pak doma". Tak tohle jsem fakt nechápala, i když rodiče byli nadšení a moc mi děkovali "co všechno viděli".

Re: mit fotky jako druhou paměť je fajn

Maričko, tohle přesně jsem měla na mysli. Tu příhodu z Frankfurtu.

Já jsem taky ta fotící:-)

A co si budeme povídat, fotky jsou externí paměť.

Jasně, někdo to má jako úchylku...

Fotím ráda a hodně :D a snad ne nějak moc za účelem propagace svých úžasných zážitků a dovolených.

Re: Já jsem taky ta fotící:-)

ja mam foceni jako uchylku :D teda jako konicek :)

zastanu se selfíček

ne, opravdu se nepotřebuju dívat sama na sebe, navíc když se (jako asi většina lidí) sama sobě na žádné fotce nelíbím... nicméně od doby co mám ten přemoudřelý mobil, tak si občas fotím - sebe se svými chlupatými dětmi!!!!!!!!! prostě nás nemá kdo jiný vyfotit (nechcete někdo přijet??) a já chci občas vidět obrázek, jak se třeba ke mně tulí... a moc ráda se dívám na těch pár společných fotek s Nynyškou, která už tu není :-(((((

jinak mi není dobře, tak víc nenapíšu

ty jsi psala, ze jsi z moravy, tak trena bych nekdy par neumetelskych fotek aj s hafanama zvladla :)

Vave, jak jinak

než poklona za dokonalý zamyšlení. I když.... jednu" výtku", která není výtkou, máám!

....Kdybych se na hlavu postavila, žádnou fotkou krásu a sílu přítomného okamžiku nezachytím......

nejni to úplně pravda, aspoň já to tak vnímám, když se dívám na některý naše fotky - nejvíc fotky psí (jak jinak) vybavujou se mi ty okamžiky naživo. Třeba teď jsem našla starší fotky s Bubi, když jsme ji vzali na psí tábor a ona prvně běžela ve svých dvanácti letech coursing. Ten š ́tastnej xichtík!! Úplně mě to vrátilo do toho momentu, jak jsem byla ščastná s ní :-)

A fotky z našich republikových dovolenek-couracích mě taky dokážou přenést zpátky.

A pak jsou ještě lidi, kteří vyfotí fotku tak nádhernou - to třeba hodně umí Mawe - že to člověka do toho momentu pozve. Leč - žádná z těchhle fotek není toho druhu o kterým teda mluvila ona paní v čekárně, to je pravda.

Re: Vave, jak jinak

To jo, když zachytíš okamžik, ve kterém je emoce, zase si ji vyvoláš, když se na obrázek díváš. Já když koukám do kraje, mám tam někdy emocí kýbl, ale přenést ty emoce dál fotkou, to je u mě otázka náhody.

O Velikonocích

mi jedna známá poslala své foto z Velikonočních ostrovů se vskutku vtipnou popiskou - A jak slavíš Velikonoce ty?

Kromě toho, že věru opravdu jinak, je to přesně o tom, co píšeš, Vave. Někam dojet, vyfotit, vychlubit.

Za dobrou fotografií, myslím, musí být jakýsi prožitek, hlubší důvod, proč se to něco snažím zachytit. A také se to na první pohled pozná.

Re: O Velikonocích

Vychlubit, to je dobré slovo. S dovolením adoptuji.

Ygo, mam to podobne :D ale 40 fotek do alba mi casto nevyjde. na 2dny treba jo, na tydenni dovcu ne...

snazim se ale drzet kolem 100 pokud jde o tyden, na vikend pak tak tech 40. Ne vzdy to vyjde, nekdy jich mam 15 za dve hodiny :D

ale vnimam, ze tech 100 muze byt hodne a ze mozna delit clanky na pulky, jak ty velke delim na zviretnik, by mohla byt cesta...

Re:

Není to hodně, však na webu si to člověk může prohlídnout třeba na etapy, právě že to není jak když tě někdo nažene před tv obrazovka a hodinu musíš čučet. :)