Ne nadarmo máme v češtině úsloví „kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“. Znalost druhého, třetího a nebo i několika jazyků je nespornou výhodou. Někdy se však stává, že slova, gramatika a nebo dokonce i akcent se uživateli pomíchají. Tento jev nám odhaluje. jak překvapivě pracuje náš mozek.

Na příklad stojíme ve vídeňském pekařství a omlouváme se poněkud zmatenému pekaři. On se před okamžikem zeptal, kolik housek bychom rádi, a my jsme zcela bezděčně odpověděli česky místo německy. Zmateni jsme více než pekař. Již přes padesát let je naší dominantní řečí angličtina a češtinu používáme jen zcela spoře. A zde, v srdci vídeňské němčiny, se čeština jaksi rozhodla znovu uplatnit v denní konverzaci.

Vícejazyční jedinci běžně přecházejí v použití jednoho jazyku do druhého, ba i třetího s lehkostí a elegancí. Avšak občas se vyskytnou neočekávaná klopýtnutí, či nehody. Vědecké zkoumání tohoto jevu nám poskytuje překvapivé nahlédnutí, kterak naše mozky pracují.

Vědecký výzkum, kterak vícejazyční jedinci ve svých hlavách žonglují s více než jedním jazykem, je velice komplexní a někdy i proti-intuitivní. Výzkum nám ozřejmuje, že když vícejazyčný jedinec chce promluvit, tak jsou ve stejný okamžik aktivní VŠECHNY jazyky, které ovládá, i přesto, že hodlá použít pouze jeden (odkaz: https://www.apa.org/science/about/psa/2008/01/kroll ) V jeho mozku se mezi sebou tyto řeči pletou, kříží se, míchají se jedna s druhou či třetí. Na příklad jinojazyčná slova se vtírají do řeči právě v okamžiku, kdy to nejméně očekáváme. A toto nechtěné křížení se nejeví pouze použitím slova v jiném jazyku, ale i v gramatice a nebo přízvuku či akcentu. (Odkazy: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28424634/ https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0095447004000166 )

Z vědeckého výzkumu víme, že když vícejazyčný jedinec hovoří, tak všechny řeči, které ovládá, jsou aktivní, jak nám praví Mathieu Declerck, odborný asistent na Vrije Universiteit v Bruselu. Na příklad když jako vícejazyčný chcete říci „pes“, tak jsou aktivována odpovídající překladová slova, a tak „dog“, „Hund“, „chien“ a „ sobaka“ jsou také aktivována.

Takže tento hovořící jedinec potřebuje nějakou jazykovou kontrolu. Pokud se nad tím zamyslíme, tak schopnost dvou a nebo i vícejazyčných jedinců jazyky od sebe odlišovat a separovat je pozoruhodná. Kterak toho dosáhnou, se všeobecně vysvětluje potlačením nepříslušného jazyku (odkaz: https://psycnet.apa.org/doiLanding?doi=10.1037%2Fa0016376 ). Je-li vícejazyčný dobrovolník dotázán jmenovat ukázanou barvu v jedné řeči a záhy druhou barvu jiné řeči, tak je možno změřit elektrickou aktivitu v části mozku, která kontroluje řeč a vědomou pozornost. Když tato vědomá pozornost z jakéhokoliv důvodu poklesne, mohou se projevit poruchy a chyby. Na příklad nedostatečné potlačení nechtěné řeči může zapřičinit bezděčné použití slova v této řeči, i když hovoříte řečí jinou.

Tak by mě zajímalo, kterak by přístroje na zkoumání aktivity mozku přežvýkaly údaje polyglotů. Jako třeba můj bratránek hovořil plynně šesti jazyky, což mu za války zachránilo život. Angličtinu uměl s přízvukem kanadským, francoužštinu s pařížským, němčinu s vídeňským, češtinu s brněnským, španělštinu z madridským a ruštinu s moskevským. Jak to ovšem bliká v hlavě polyglota, který ovládá tucet jazyků, jde si jen s obtížemi představit. Na příklad známý pražský jazykovědec, básník, překladatel a autor mnoha děl, Pavel Eisner PhDr. - narozen 16. 1. 1889 v Praze, zemřel 8. 7. 1958 tamtéž. Literatura z oboru, literární monografie, překladatel z němčiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, angličtiny, ruštiny, srbocharvátštiny, maďarštiny, norštiny, perštiny a tibetštiny, mimo které ovládal i arabštinu a několik orientálních jazyků. I když obdivuhodné, tak takový překladatel má čas si v hlavě vše náležitě porovnat. Tlumočník však ne, tomu to musí v mozkovně blikat „in the real time“, tedy v současném času, pěkně zčerstva, jak jde řeč. Tuším, že při měření aktivity jejich mozku by vědcům ta jejich udělátka shořela.

Psáno 06-10-2023.