Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Abyt,

tak furt nevim, co vlastne rict. Snad ze clovek a veci jsou nejak spojene - treba v otlucenem kastrulku se varila kazdy den polivka. Zili spolu. Bez cloveka je to stary bezcenny kastrol. Veci, ke kterym se vazaly vzpominky provazely cloveka az do smrti. A pak naraz nic. O tom se mi spatne premysli.

Re: Abyt,

Nemá cenu přemýšlet, všechno půjde do přistaveného kontejneru, dnes stačí velký gauč, obrazovka jako v kině, několik PC, na všem ostatním by se musel otírat prach.

Abyt, tsak to je moc

pěkné, dojemné a reálné :-(. A jsem ráda, že jsi ubrus zachránila a dělá radost na tomto světě  dál!

Abyt, moc hezké a dobře jsi udělala žes ubrus vzala

Také stále mám velký, ručně vyšívaný ubrus, kdysi v 80. letech vytažený z hromady "hadrů" ve "vetešnictví" v NY. Byl děsně špinavý, proto stál snad jen půl dolaru, ale já v něm viděla ty hodiny práce něčích neznámých rukou. Ta paní si nezasloužila, aby takhle její ubrus skončil. Tak jsem ho koupila, několikrát vyprala a pak lidé žasli jakou mám na stole krásu. A v autě mám zase polštářek hustě ručně vyšívaný, který někdo - mě take zcela neznámý - vyhodil u chodníku se spoustou jiných věcí. Polštářek vypadá jako maličký gobelín (asi 25x25cm), v každém rohu jiný motiv. Když někam jedeme, mám ho na klíně, dotýkám se těch různých ptáčků a kytiček a žasnu, jak to někdo dokázal vyšít. Přesně, jak píše Matylda - je to o úctě k práci.

Ano, takové věci se

nevyhazují. A věděl to i ten otrlec.

Díky

Abyt...........

tak tu sedím a říkám si - kurnik co říct? Co říct na to, jak to dědicové pojali?(ale třebas jim křivnídm a taky jako já včera s mámou, seděli s paní Karafiátovou občas  nad starýma fotkama, povídali si s ní o nich a z rubu je popisovali a  místo toho ubrusu si vzali něco jiného, stejně podstatného) . Co říct na to, jak je to fakt všechno hrozně pomijivý? (hrozně pomíjivý) a nebo na to, že i člověk do kterýho by to jeden neřekl, to pak vnímá tak, že překvapí. Jsi hodná Abyt, že máš ubrus doma, protože ........... pak je jisto jistý, že někdo na paní Karafiátovou často vzpomene.

Re: Abyt...........

Myslím, že tito dědicové si na památku asi nevzali nic. Tedy, pokud tam neměla ukrytej zlatej poklad nebo tak něco. :)

Za těch zhruba dvacet let, co jsem ji znala, za ní nepřišel nikdy nikdo.

Moc pěkné

To je dobře, že ubrus neskončil v odpadcích.

Všechny vás zdravím, zítra odjíždím na strakaté setkání a kam? Do Lednice, znovu jsem si prohlédla Yginy fotky a těším se. Snad nebude moc pršet.

Hezká připomínka

Vyvolává spousty vzpomínek a osobních připomínek. Například že bych si měla uklidit ve skříních :-) Aspoň že se co pár let stěhuji, takže ty nejhorší diluviální vrstvy průběžně odtěžím, ale stejně...

Re: Hezká připomínka

Jo, říkám si to taky, že bych mohla tolik nehromadit. :) Protože to prostě není nutné...

Díky Abyt...

Silné povídání (srdíčko)

Já mám takhle růži po staré paní Valešové, sousedce, která nás první kdysi přivítala, když jsme u nás koupili pozemek. A pekla nám buchty... Umřela, když jsme byli na cestách, na pohřbu byli naši a Když nový majitel rozkopával její předzahrádku (dům bylo třeba podřezat a opravit, nebyl to čin barbarství), požádala jsem o její růži - obyčejnou, ale její. Přežila a kvete mi každý rok. Věřím, že starou paní ten pohled těší, stejně jako těší mě:))

Re: Díky Abyt...

To je opravdu krása.

Krásné

Paní Karafiátová za duhou je určitě ráda, že na ni někdo takhle hezky vzpomněl.

Re: Krásné

:))

Krátké, přesto dojemné a

silné "povídání". Jak tu zmínila Matylda, je to o úctě, lásce k tomu, co nám po těch "odešlých" zůstalo. Když jsem pomáhala s vyklízením bytu a chaty manželovy tety, bylo tu opravdu spousta naprosto nepotřebných věciček, typu "tohle by se mohlo hodit" (snad pro mne nejneuvěřitelnější byl kousek linolea velikosti A4 s vzorkem, který se nikde jinde v bytě, ani na chatě nenacházel - kdyby ano, chápala bych, že ho lze použít k opravě...). Ale na druhé straně tu bylo spousta lidsky krásných věcí - háčkované dečky, vyšívané ubrusy; staré skleničky, porcelán a fotografie. Tchán, moc hodný člověk, by leccos byl rovnou vyházel - prostě k těmto věcem neměl vztah - ale podařilo se mi většinu od kontejneru zachránit. Třeba taková stará fotografie z počátku minulého století, kde je vyfocena manželova babička se svým mužem a batoletem s dobovými rekvizitami a v dobovém oblečení...

Re: Krátké, přesto dojemné a

Protože jsem vetešník, je mi kousek lina A4 úplně jasnej.

Třeba praktická omyvatelná podložka pod kočičí misku. :)