Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Vzpomínky starého zbrojnoše - Willem
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
jiný Honza 4.8.2009 13:54Re: Georgi, Jirko, přávidím a doufám Jo, přesně takhle jsem to chtěl říct, holt jsi lepší! |
|
|
Xerxová 4.8.2009 13:58Re: Georgi, Jirko, přávidím a doufám taky to vidím |
- nejen v rodině, ale světe div se - i u studentů. Jasně že ne u všech...|
|
zana 4.8.2009 18:03Re: Georgi, Jirko, přávidím a doufám No, co tak slýchám od přednosty ... světýlko ano, ale zatím dost bodový... |
|
|
Jakub S. 4.8.2009 18:41Re: Georgi, Jirko, přávidím a doufám Není to (zatím?) spojité, ano. Jako jsou ostrůvky řádu v moři entropie, tak tohle jsou ostrůvky určitého (po)vědomí něčeho v moři přežívání, užívání (si), zažívání, prožívání, zívání... no to jsem se nějak rozbásnil. |
|
|
krakonoš 7.8.2009 11:25Re: Georgi, Jirko, přávidím a doufám Do té doby je buď realita všedního dne vyučí, nebo padnou. Mě zase padla do očka Gomera, vypadá to, že by se tam přežít v nějaké podhorské vesničce dalo. Domky se tam vyprazdňují, takže jsou ke koupi za pár šupů, náklady na topení nulové, zimu tam jaksi neznají, takže už jen zbývá zjistit, jak to vypadá se zdravotnictvím a naučit se španělsky. Internet tam sice nejspíš nebude, ale za to tam bude klid a pohoda a hlavně: Slušní a neambiciózní lidé. Nehodlám tady čekat na zázrak, kterého se stejně nedožiju a který se konat nebude. Za třicet let bude v ČR třetina důchodců a nikdo, kdo by na jejich penze vydělával. V takovém státě nemá jakákoli slušnost absolutně šanci. |
|
|
Kytka 4.8.2009 12:32O.T. Olda může mi prosím někdo ze zvířetníků a zkušených chovatelů poradit jak mám Oldovi vysvětlit, že se opravdu ale OPRAVDU vrátím z práce domů a že ho NEOPUSTÍM??? Už to vypadalo nadějně, nechal mě párkrát odejít v klidu a mžoural od gauče jako že čau a zase přijď, ale po minulém 3 denním víkendu začal ráno bláznit a vibrovat a cpe se do dveří a po odchodu štěká a vyje (doufám že ne dlouho, protože když jdu domů je ticho a vítá mě evidentně rozespalý) ale nepřejte si slyšet jak ŽALUJE |
Jinak je už zdravý, jíst mu chutná-trochu i přibral, venku je šťastný a kontroluje revír ... |
|
JanaBa 4.8.2009 13:41Re: O.T. Olda Kytko, co takhle mu to napsat velkýma tiskacíma písmenama na dveře |
. Jinak jsem se někde dočetla, že se má odcházet jaksi postupně. Zmizet, vrátit se za chviličku. Zmizet, vrátit se za dvě chviličky. Prostě prodlužovat dobu nepřítomnosti až si milovánek zvykne, že se vždycky vrátíš. Posléze sebou někde žuchne s brumláním ''ale no tak jo, dyt' vona zase příde, co by si beze mne počala, přece!''|
|
YGA 4.8.2009 13:42Re: O.T. Olda No vysvětlit - to asi nevysvětlíš. Asi by to chtělo spíš nácvik - tak jak se štěňátkama. Tady ale bude problém, že s ním nemůžeš zůstat doma týden a po minutách nacvičovat, že jo - taky musíš vydělávat na krmení |
|
|
Louk 4.8.2009 13:47Re: O.T. Olda Milá Kytko, to jsem ráda, že tě "vidím", myslela jsem na vás, jak se s Oldou máte. Ajvaj. Možná někdo znalý poradí. Moje osobní zkušenost není moc optimistická. Naše skoroútulková americká kokřice (jinak radostná a po všech stránkách bezproblémová čubinka) se paniky z opuštění navzdory veškeré snaze nikdy nezbavila. Nesnášela samotu a většinu elánu vynaložila na bobrování dveří - a že se jí ty díry dařily, skoro durch |
|
|
Dede 4.8.2009 13:48Re: O.T. Olda Nechtěla bych tě vážně stresovat, ale náš Max to například (bohužel) nepochopil - nebo spíš neakceptoval - nikdy, ať jsem zkoušela cokoliv a navíc doma štěkal (po kom to ten Daník má? |
). 
)|
|
Xerxová 4.8.2009 13:50Re: O.T. Olda vzít piškotek (nebo kousek sýra nebo kousek masa nebo jinou oblíbenou mlsku), položit na pelíšek a odejít za zavřené dveře jen do jiného pokoje. Jasně že od vyvenčeného a unaveného psiska. Pokud je klid - po chvíli se vrátit a tvářit se, že se nic neděje (žádné nadšené vítání a chválení). Pokud brečí, napomenou a znova odejít. Pokud už mu nevadí "místní" odloučení, pak se obléci jako do práce, zamknout a odejít na chodbu (doporučuji si vzít knížku a sednout na schody Často je to u útulkových pejsků běh na dlouhou trať. Ale dá se to naučit. U psích štěníků cvičím odložení od druhého dne pobytu "doma" a jde to snadno a rychle. Věřím, že Olda pochopí, že ho panička neopouští, ale že se mu vrátí. Možná by stálo za to zjistit, jak dlouho vlastně brečí - možná je to jen chvilka při odchodu a pak už je v klidu |
|
|
Kytka 4.8.2009 15:34Re: O.T. Olda Díky za rady porady |
A TO JE PRAVDA!!!|
|
YGA 4.8.2009 12:28No vidíte, a mě se zdá, že se to u nás začíná měnit k lepšímu - ale já jsem taková naivní husa, že už skoro čtyřiačtyřicet roků furt věřím člověku (prosím, ne politikům - vždyť ti už ani lidmi nejsou). Už tolikrát jsemsi namlátila čumák a pořád jsem přesvědčená, že v lidech je někde schovaná ta lidskost, jenom ji stačí najít a vydolovat. |
|
|
Jakub S. 4.8.2009 12:44Re: No vidíte, Já mám strašnou vůli, snahu, úsilí to taky vidět - bohužel se mi to nedaří... kromě svého mikroprostředí ovšem, nejbližší rodiny a pár lidí třeba tu. Leč to je jiná pohádka... |
|
|
JanaBa 4.8.2009 10:46Tyhle nadpisy! Máš pravdu, George. Vztahy mezi lidmi! Ráda do Ceska jezdím, ale stejně ráda odjíždím. Ctyřicet let pokrouceného bytí se na dvou generacích silně podepsalo a další dvě, tři generace bude trvat, než tenhle balast odezní.
|
|
|
HanaW 4.8.2009 11:59Re: Tyhle nadpisy! Jano: souhlasim, ze to pokroucene byti se na nas podepsalo. Drobne kompromisy, normalizace, snaha prezit. Je mi smutno nad generaci mych rodicu. Narodili se do celkem slusneho zivobyti. Pak prisly Sudety (na otcovu rodinu) a pak valka a kdyz se zdalo, ze zas bude dobre, tak se klec zavrela. Ale ve svem prostredi prezili dustojne. Kde bych si dovolila nesouhlasit |
|
|
Dede 4.8.2009 10:42chození na zkušenou podle mého názoru pomáhalo korigovat domácí zvyky a atmosféru. Díky tomu, že měli lidé srovnání, tak si mohli chtít měnit věci, které se jim nelíbily (viděli, že jinde to jde jinak a že zvyk není zákonem) a zároveň si vážit a chránit věci a zvyky, které se jim líbily nebo je ocenili až poté, co viděli, jak to jinde ve světě chodí. Cestování a život v jiné zemi, kde se člověk musí přizpůsobit, pomáhá budovat v lidech nadhled a velkorysejší uvažování. K těmto metám samozřejmě lze dospět i v rámci svého dvorku, ale poznání (a to život v cizině nepochybně bohatě přináší) tento proces usnadňuje. A snáz se potom pochopí jedna velmi důležitá věc, že jiný je prostě jiný - nemusí to bezpodmínečně znamenat lepší nebo horší... |
|
|
Alex 4.8.2009 11:23Re: chození na zkušenou Dede naprosto s Tebou souhlasím. Ještě bych dodala, že před válkou na území dnešního Česka, vedle sebe žily, pracovaly, tvořily a navzájem si předávaly zkušenosti tři velké národnostní skupiny, česká, německá a židovská. Domnívám se, že k tvůrčímu duchu tohoto celku napomáhala i určitá soutěživost. Takové to- multikulti. Bohužel to koncem třicátých let pominulo a dalších čtyřicet dokonalo. Tím více by mladí lidé měli jezdit "na zkušenou". Ano slouhlasím s Tebou. Já tomu co se dnes u nás děje, říkám malý, český zapr*děný dvorek |
|
|
Jakub S. 4.8.2009 11:37Re: chození na zkušenou V a n d r , way fair, ano! Vandrovávali vandrovníci. Úžasná věc. A nejúžasnější v takové mnohotvárné obrovské mnohojazyčné monarchii, jako byla ta naše. N a š e říkám. A ještě: h a n d l . Taky nemá český ekvivalent. Můj táta byl v deseti půl roku na handlu ve vsi s tím slavným poutním dvouvěžovým kostelem v S Čechách, co furt zapomínám její jméno, a kluk s t a m a pod Kosířem. Jak prosté, milý Watsone... a jak geniální. |
|
|
Xerxová 4.8.2009 11:47Re: chození na zkušenou Hejnice Teď to tam tam byla okouknout Matylda s rodinou |
|
|
Jakub S. 4.8.2009 12:46Re: chození na zkušenou Jó! Ď! |
|
|
HanaW 4.8.2009 12:26Re: chození na zkušenou Jsem strasne rada, ze dva mi synovci u nas kazdy stravili cely rok - na zkusenou v tom formativnim veku 18 let. Nejen, ze se naucili jazyk, ale umyslne jsme je vystavili mnoha vlivum. A dodnes vidim, jak se to na nich dobre podepsalo. To neni, ze by nekriticky obdivovali USA. Naopak, ponoukali jsme je, at se ptaji, kritizuji, ale taky at i rozumi proc a jak jsou veci treba jine a lide jini, a ze jiny je, jak pravi Dede, proste jiny. |
|
|
Jakub S. 4.8.2009 12:50Re: chození na zkušenou Just another. Neither worse nor better. Jak prosté. A jak nemožné vštípit do hlav miliónům našich primitivních spoluobčanů na téhle zvláštní planetě... Většina prostého folku přemýšlí podle vzorce lepší-horší. |
|
|
jiný Honza 4.8.2009 12:53Re: chození na zkušenou Jo, tohle by měl absolvovat asi každý mladý (a raději i každý starý). Té hašteřivosti by asi dost ubylo. Jenže tomu okolnímu světu bych to asi ani nepřál. |
|
|
jiný Honza 4.8.2009 13:14Re: chození na zkušenou Dede, včera to byl uchvancacající článek. Jsi hvězda, já bych se asi hroutil. Ať se ti v novém domově krásně bydlí! |
|
|
Jakub S. 4.8.2009 13:23Re: chození na zkušenou Neumi čésky, neumi čéésky: uchvancancující. Infiltrovali jsme opět do Albionu. Opět je Náš člověk v Londýně. Just fine! |
|
|
jiný Honza 4.8.2009 13:31Re: chození na zkušenou Sem se překlep... to je toho. |
|
|
Jenda 4.8.2009 14:14Re: chození na zkušenou Tam je jenom nebezpečí, že se z "jiný je prostě jiný - nemusí to bezpodmínečně znamenat lepší nebo horší" stane "jiný je prostě jiný - nesmí se vůbec uvažovat o tom že by snad byl horší". Coz je obavam se hlavni soucasny problem Evropy. Ze si zakazala srovnavat, ze si zakazala vubec uvazovat o tom, ze by snad nekdy jiny mohlo znamenat horsi. A misto toho aby lide srovnavali a vybirali si to co jinde funguje lip, tak se proste patla dohromady cokoli s cimkoli jakkoli. |
|
|
Vave 4.8.2009 14:21Re: chození na zkušenou Je to všechno v míře - i moc dobroty najednou je zničující, vzpomeňme jen všechny ty hodné sousedky a tchýně a tak podobně. Mmch., Jendo, fotky ze školy se mi moc líbily. |
|
|
Jenda 4.8.2009 16:26Re: chození na zkušenou V souvislosti s ideou multikulturalismu vzpomenme spis na pejska s kocickou a jejich dort :-( Diky! ... Teda ja to nefotil, ale stejne. |
