Rpuť 9.9.2008 5:38

Georgi, perfektně napsáno!

Nechceš s tím něco udělat? Aspoň povídku, i když by to vydalo na román.... To já jen tak ze sobeckých důvodů, že bych si zas dobře početla

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vladislav Drahoš 9.9.2008 4:38

Digest

Toto je v tom nejlepším slova smyslu digest pro románovou ságu rodu Švehlů. Vladimír Neff by býval měl rovnocenný námět s tím, který  spracoval  o rodině Bornově. Obdiv a dík, pane Švehlo!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana W 9.9.2008 3:27

Mily Georgi

To je neuveritelne vypraveni a jsem velmi rada, ze jste to napsal. Tolik osudu, tolik nahod, tragedii a tolik cest...  a i uspechu - a pak se sestry sesly. Ale kdyz si jeden predstavi, kolik osobnosti, talentu,pracovitych lidi odeslo z te male zemicky. Ne, ze bychom vsichni a za vsech okolnosti meli trcet na sve rodne hroude, ale clovek by si to mel delat po svem - chces nekam - nikdo ti nebrani, jako kdyz ten Honza vyrazil s buchtama od maminky na zkusenou. Chces se vratit - tvuj business. Nikam nechces nebo nemuzes z myriady duvodu - fajn.

Prelozila jsem vas clanek manzelovi. Kdyz jsem byla u boticek, tak manzel uctive naslouchal, kdyz prislo k valce, tak se zacal predklanet, aby mne lip slysel, po valce trochu polykal a kdyz jsem dopredkladala, tak mel zavlzene oko.  Ja taky. A to zna radu povidani z me rodiny; ktere ovsem zdaleka nedosahuji toho vaseho valecneho a povalecneho zmatku vasi rodiny. A pak jsme si rikali, ze prave takove osudy, a generace pred nema, delaji zeme jako Australii a Ameriku silne a taky krapet jine od ostatniho sveta. My v CR mame pamatky, dlouhou kontinuitu..., ale tyhle zeme jsou zalozeny na tom, ze to je idea zeme/statu. A pres ruzne peripetie, zejmena tu a tam v USA - Jih proti Severu, segregace.. to nejak funguje, i kdyz treba z venku to tak vzdycky nevypada.

Jeste jednou dodavam, ze jsem rada, ze jste to napsal - a asi to pro vas nemuselo byt zrovna jednoduche.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 9.9.2008 2:15

Milý Jiří,

ostatní Ti ráno  ten nádherný dnešní text pochválí, jak si zasloužíš. Jsou dvě v noci, já tu brečím a brečím a nemůžu přestat. Jenom vím, jak moc si vážím toho, že Tebe a paní Mílu znám. A zase jednou zírám, jak se tady proplétají zvířetnické osudy - támhle s někým jsem asi z přízně, támhle s někým určitě ze školy  a se světem tří sester promotaná zase dlouhatánskými, leč přesto existujícími vlákny osudů, které mi pocházely životem - ten text je velký zážitek. Zdravím a mávám přes zeměkouli dokola.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 9.9.2008 0:27

Jiří! Rodinná anabáze - a až od devatenáctého století. A v Brně!

Tý brno! Teda brďo. To si ráno počtu! Máme Džordže, ó my se máme... Pěkné dopoledne, ostatní brou!

• reagovat
• nahlásit příspěvek