U některých vidí neumělé pokusy o chvat O SOTO GARI, někteří zkoušejí UCHI MATA. Uchopení i první nákrok je tak realistický, že dokončení chvatu, tedy fláknutí s partnerkou o zem, musí být otázkou následující sekundy. Ale není tomu tak. Páry se dávají do pohybu, tu ladného, tu poněkud neumělého.

Mladý muž tedy uchopí netrpělivě přešlapující partnerku a znovu užasne, neboť je mu tímto prostým pohybem dáno zkoumat dívčí tělo tak, jak to ještě nezažil. Jeho veškeré, pravda poněkud skromné, znalosti dívčí anatomie, získané na bigbítových zábavách, přicházejí vniveč.

To není tenké jemné tričko, ani drsný materiál džísky a pod ním dívčí tělo vlnící se jako had, co jeho ruka objímá. První neumělý úchop směřuje do prostoru, kde - v případě že by měl v náruční supermodelku s vizáží odpovídající současné anorektické době - by uchopil její levou lopatku a pod dlaní by cítil jednotlivá žebra. Protože se příběh odehrává v dávné diluviální minulosti, jeho dlaň očekává měkkou pružnou pokožku klouzající pod látkou.

Místo toho má pod rukou tvrdý, nepoddajný hadr absolutně zabraňující jakémukoli hmatovému kontaktu. Vyděšeně cukne rukou dopředu a výhružný pohled partnerky spolu se zasyčením: "Dej tu pracku pryč!" ho donutí zrudnout a vrátit ruku do prostoru partnerčiny lopatky. Až se zpožděním si uvědomí, že vlastně pod rukou cítil akorát poctivý dvojitý steh prsního záševku a zip na boku šatů.

Pak zpozoruje, že kolegové své dámy drží kolem pasu. Pozvolna přesouvá ruku po partnerčiných zádech směrem dolů a přitom podvědomě registruje hmatové počitky. Tady končí guma od podprsenky, následuje faldík, protože podprsenka je evidentně o číslo menší, tohle bude průramek od košilky, další faldík, a hele tohle je nejspíš guma od punčocháčů, no vida zase fald, kdo by to byl řekl? A tohle je nejspíš gumička od kalhotek, protože se pod ní terén začíná půvabně zvedat. Vrčení partnerky připomínající hladového bengálského tygra (Panthera tigris tigris) zarazí ruku v cestě dolů a vrátí ji o kousek výše na faldík mezi kalhotkami a punčocháči.

Protože výzkumu je protentokrát konec, udělá náš adept první taneční krok.

Postupem času zjišťuje, že myšlenka Jana Wericha v roli císaře Rudolfa II. "tanec, toť elegantně zvládnutý pohyb" se nezakládá na pravdě. Tedy alespoň pro něho. Kdyby ON byl císařem, kronikář by patrně zaznamenal toto znění: "Tanec, toť úděsná dřina!"

Neboť elegantně zvládá pouze walz či tango a jakž takž různé komické tance jako jive, cha-cha, o kterých do té doby nikdy neslyšel, a po dobu jeho aktivních návštěv tanečních zábav či plesů ani neuslyší.

Zjišťuje také další zajímavou věc. Některé dívky jsou dřeva ještě větší než on. Má z toho radost, neboť si nějak nedokáže představit, že by se s dívkou seznámil při tanci a uchvátil ji již dříve zmíněným dokonale zvládnutým pohybem. Poznamená si do svých paměťových ganglií, že se má vyhýbat dokonale tančícím dívkám, neboť co by si s nimi počal.

A další pozoruhodné zjištění je, že s některými dívkami mu jde určitý tanec úplně lehce. Drobným mráčkem na tomto vcelku radostném zjištění je, že tohohle efektu u několika konkrétních dívek si všimli i ostatní frekventanti kursu, takže například před nácvikem tanga se před Zdenou Zíkovou tvoří fronta. Podobně před nácvikem tance zvaného bump je enormní zájem o Danu Mrázovou.

Ovšem tance polka a valčík v něm budí děs a hrůzu. Není na světě dívka, se kterou by úspěšně zvládl tyto dva ďábelské tance. Plete si, co je dvoučtvrteční a co je tříčtvrteční takt. Při pokřiku tanečního mistra "raz-a-dva raz-a-dva" na "raz" vykročí, na "a" udělá krok druhou nohou a na pokyn"dva" mu chybí třetí noha. Zkouší simulovat psychickou poruchu. Ošetřující lékař mu chladně sdělí, že potvrzení o tom, že ze zdravotních důvodů nesmí tančit polku a valčík, se nevydávají. Takže se při nácvicích polky a valčíku ukrývá potupně na pánských záchodcích, aby ho nadháněči nenašli.

Postupem doby mu oblek přestává vadit, projevuje se u něj jistá noblesa, s jakou prchá na toalety, takže nadháněči ho nechávají na pokoji a při závěrečném Věnečku dokonce dobrovolně absolvuje několik tanců. V nadcházející plesové sezóně, která bude obsahovat velmi důležité plesy, jako například maturiťák gymnázia, průmyslovky či fotbal ples, se bude důsledně vyhýbat všem klasickým tancům a na parket jej dostanou pouze skupiny Markýz John, BT styl, kdy je při jejich hudbě možno křepčit dle libosti a těší se na ploužáky Černovláska, Máš ráda déšť, Holubí dům, Ptají se lidé, či Je t'aime, kdy bude k sobě tisknout dívky více, než běžný společenský kodex doporučuje.

Autobus s drncnutím zastavuje, rovnám si kosti na správná místa a s lupáním kloubů se hrabu ven na nástupiště. Kolem mě prochází onen adept na elegantně zvládnutý pohyb a mně se chce za ním zavolat: "Nic si z toho nedělej, já taky tanec nechápu a přežil jsem až do dnešní doby! Vole..."

Ale nezavolám, myslel by si, že se dědek zbláznil.

(První díl najdete zde)