Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Pohádky utkané...
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Emteska 30.3.2009 9:07S přibývajícími roky přiměřeně ubývá prádla, které jsem ochotna žehlit. |
Takže výbavové damaškové povlečení nahradil krep, s příchodm psů čím dále pestřejší, no a samozřejmě napínací prostěradla. Je fakt, že se velice ráda zanořím do čerstvě povlečeného naškrobeného prádla, ale už jsem asi moc zpohodlněla na to, abych ho škrobila a žehlila. 
|
|
Alča 30.3.2009 8:30Jako správné děvče jsem se vdávala s výbavou, což bylo, kromě froté ručníků a silonových záclon také několik sad damaškového bílo-fialového povlečení, vše z NDR. Damašek nevydržel věčně a tak jsem si dlouhá léta šila povlečení z krepu, abych ušetřila čas. Dnes mám několik krepových (kupovaných) sad pro návštěvy. My s chlapem povlečení neřešímě, neboť spíme v ovečkách, které se nepovlíkají. Zanedlouho budu po pěti letech od první vnučky vytahovat uschované povlečení a zavinovačky pro očekávané druhé vnoučátko, tak se podívám, co tam máme za vzorečky. Ale určitě jsou pestré, mám pocit, že květinkové s motýlky... |
|
|
Karolína 30.3.2009 8:22Chatníkové povídání jak to nazvala Vave. Opravdu se povedlo Já mám stále povlečení z damašku, růžového, bílého a s modrými proužky - vždy uvnitř takové ty vytkané kytičky nebo jiné motivy. Šila ho ještě moje maminka pro mne do výbavy na starém šlapacím stroji a ručně obšívala dirky, všude jsou ještě nítěné knoflíky. Štve mně, fakt mně štve, ale protože mu vůbec nic není, nemám tu sílu ho vyřadit a pořídit si nové, pestřejší a méněúdržbové - damašek přiškrobuju a posléze nosím na mandl, jinak je jak kus hadru. Jak já bych ráda krep s kytičkami, ale pořád vidím tu unavenou maminku, jak nad tím po večerech u lampy sedí a šije a šije, pak ty žilnaté vrásčité ruce, kterými to ušité láskyplně skládá a hladí, aby nebyly faldy a všechno se ve mně sevře a prostě nemůžu se s tím povlečením rozloučit. Snad až v něm budou díry, bude to důvod, to už bych ale taky mohla být v domově pro seniory. Obdivuju lidi, co věc vezmou a bez jakéhokoli sentimentu ji vyhodí, zachce-li se jim nové. Já tohe neumím, výsledek je ten, že jsme zaplaveni vzpomínkovými nesmysly a starým, byť krásným, povlečením. Jiná už nebudu! Tak si toho kytičkového krepu v tmavších odstínech užívám aspoň na chalupě, tam tedy opravdu nic jiného nechci. |
|
|
abyt 30.3.2009 9:28Re: Chatníkové povídání Z duše mi mluvíš. |
Taky bych chtěla umět vyhazovat věci bez sentimentu. Zvláště ty, kterých se dotýkala maminka, babička. Ach jo...|
|
Bubu 30.3.2009 9:38Re: Chatníkové povídání Jojo, Karolíno, taky mám několikery damaškové peřinky s ručně obšitýma dírkama a nítěnýma knoflíkama. A šila mi je babička přeslicová na staré šlapací singrovce. Jenže se mi už sypou. Nejoblíbenější žloutkově žluté už jsem musela vyřadit. Problém je koupit nové. Nějak mi připadá, že dnešní damašek má dostavu na prd (je řídký). Navíc mám polštáře 90x100 a tenhle rozměr se prostě nedělá. Dřív se totiž vždycky dal koupit ten stejný damašek ve 140cm i v 90cm šíři. Dnes mají jenom 140cm a to by se děsně prostříhalo. Takže jsem skončila u krepu s pastelovým kárem, nebo proužky a u flanelu. U těch mi nevadí, že nacpu velký bulan do malého povlaku. S damaškem bych to neudělala, bylo by mi jako bych jedla uzeného lososa z umaštěného papíru a pila šampaňské z hrnku. Jo a žehlení cích.... stačí jich točit větší množství. Nově vyprané se pečlivě vytáhne, uhladí, složí a umístí dospod komínku. Než na něj dojde řada, váha těch ostatních ho vymandluje. A když chci jó lesk, tak lehké přejetí žehličkou před povlečením je za chvilku. |
|
|
Karolína 30.3.2009 9:53Re: Chatníkové povídání Damašek se dneska kupuje špatně, já tedy tyto touhy nemám, ale vím, že kamarádky manžel je na damaškové cíchy vyloženě vysazen a nic jiného nechce. Tak vezla z dovolené zTurecka materiál a cíchy si šila sama! Na dovolenou jela s jedním kufrem, zpátky se 2, ale něco tak kvalitního jsem ani u nás neviděla! Nádhera. Finančně skoro za nulu! Jen ta práce s tím šitím. Já co tedy opravdu nemusím je takové to lesklé povlečení, nevím, jak se ten materiál jmenuje, ale je to naprostý děs. Jednak je mi to nesympatické na kůži, hladké, připadám si jak v hadí kůži a pak stačí jedna hrubší pata a už slyším ten příšerný zvuk zatrhávaného materiálu. Delší nehet a je to to samé, Tohle opravdu nemám ráda, jednou jsem v tomhle povlečení "spala" v nějakém hotelu a raději jsem si vzala ze skřínky obyčejnou chlupatou deku! Vůbec nechápu, jak v tom někdo může spát a trpět třeba zvýšenou potivostí. |
|
|
Ejška 30.3.2009 10:14Re: Chatníkové povídání
To jsme si před třema rokama koupili flanelové povlečení z Indie na pouti ve Vacově, bylo barvy růžovo-oranžovo-bílé, já hned vše peru, tak bylo vypráno, nežehleno zařazeno a na podzim jsme povlékli, no hrůza, ráno jsme byli barevní a zrovna to byl podzim bez psa.
|
|
|
Karolína 30.3.2009 12:20Re: Chatníkové povídání Já měla jednou takové dětské pyžamo z počesaného silonu. Hrůza hrůzoucí ten materiál, ale kdysi to byla móda, mně ho přivezli až odkudsi z Holandska. Bylo temně brčálově zelené a na něm bílé kytičky. Maminka ho namočila, tekla hustá, zelená voda, nicméně jsme si naivně myslely, že jsme pouštění barev vymácháním v octové vodě odstranily. Když uschlo, natáhla jsem ho na sebe a do rána jsem vypadala jak žabí princezna. Tak znovu do PLNÉ VANY VODY, voda byla temně zelená! To pyžamo jsme vyhazovali snad po 10 letech, pouštělo pořád tu zelenou barvu, ale POŘÁD BYLO STEJNĚ ZELENÉ! Dodnes to nechápu! |
|
|
Velká kočka 30.3.2009 10:22Re: Chatníkové povídání Milá Bubu, s potěšením shledávám, že máme stejnou žehlící, vlastně mandlovací strategii. Jde jen o dostatečné zatížení právě vypraného a je vymandlováno. |
|
|
Bubu 30.3.2009 10:29Re: Chatníkové povídání To mně teší. |
|
|
yga 30.3.2009 11:05Re: Chatníkové povídání
|
|
|
Velká kočka 30.3.2009 11:46Re: Chatníkové povídání Ale milá Bubu, nemůžeš přece vědět jestli já cuchta nejsem? |
|
|
Bubu 30.3.2009 13:28Re: Chatníkové povídání Kočky prostě cuchty nejsou. |
|
|
Matylda 30.3.2009 12:09Re: Chatníkové povídání S povlečením dělám nemlich to stejné, kdo by se s tím otravoval. Jde jenom o to pěkně pověsit a pak pěkně poskládat. Ručníky to samé. Utěrky žehlím jen proto, že bych je do toho šuplíku nenacpala... |
|
|
Lída 30.3.2009 14:47Re: Chatníkové povídání Taky mám doma šité damaškové povlečení s ručně obšitými dírkami. Se žehlením problém nemám, něco mandluju a někdy dám usušit prádlo na slunce a vítr, pečlivě ho vytáhnu a pak ho zase povlíknu. Ráno už stejně není poznat, jestli to bylo vyžehlené nebo ne. Teď po 25 letech začíná pomalu odcházet. Nejdřív jsem si taky říkala, že přejdu na krep nebo na něco takového, ale teď když na to došlo, tak zjišťuju, že ve mě nějak zůstal ten smysl pro kvalitní materiál a že mi ty krepy připadají takové málo pěkné, dobré tak leda na chatu. |
|
|
Velká kočka 30.3.2009 11:09Re: Chatníkové povídání Ano, milá Karolíno, ve věcech jsou všechny moje vzpomínky zakleté. A ta nechuť se loučit s věcmi se u mne strašně zesílila tím, že jsme při odchodu z rodné země opustili naprosto všechno. Lidi, místa, řeč, sounáležitost a neposledně i věci nám známé. Ve dvou kufrech které jsme si vezli bylo jen nejpotřebnější oblečení. Můj život zůstal v opuštěném domově a já jej už nikdy nezískala zpět. Ten nový život budovaný tady s takovou námahou a obětmi se nikdy nevyrovnal tomu starému. Nebyla v něm ta jistota pokračování toho co budovali moji předci, zkrátka žádné zázemí. A jak mě teď opouštějí moji milí definitivně jeden po druhém, dostávají věci jimi dotýkané vyšších a vyšších hodnot. No vidíte k jakým úvahám já se dostanu přes kanafas. |
To mi ještě potrvá nějaký čas. |
|
Karolína 30.3.2009 12:15Re: Chatníkové povídání
A s tou emigrací - v roce 1968 jsme 2 měsíce cestovali s rodiči po Evropě - začínali jsme v Anglii, Skotsku, Irsku, pokračovali do Belgie, Francie, Lucemburska, Holandska a končili v Německu. Všude jsme bydleli v rodinách přátel mého tatínka. On byl uměleckým vedoucím PSPU (Pěvecké sdružení pražských učitelů) a všude ve světě měl z tomuto podobných těles spousty přátel. 21.08. jsme se vraceli do Čech, že ještě týden zůstaneme v Krkonoších. Všude, hlavně v tom Německu nás přemlouvali, ať se nevracíme, že já vystuduju v Německu, tatínek může učit tam na univerzitě (německy jsme, až na maminku, mluvili my oba perfektně), maminka bude doma, že jí bez problémů uživí, bydlet zatím můžeme u nich v patře ve vilce než si něco najdeme, do začátku že nám pomohou co budou moci, co se do nás nahučeli! Tatínek pravil kategoricky NE, jedeme domů, nemůžu opustit svůj domov, hroby rodičů, dětství, vzpomínky!!! No, tak jsme se toho 21.08. vrátili a s námi přišlo na dalších 20 let to nadělení! Ale nelituji, nevím, jak bych se tam srovnala s tím, že nemám nic svého, co jsem tolik milovala tady, jak bych žila bez Krkonošské chalupy.............. Asi ano, asi by to jít nějak muselo, ale já jsem v tomhle nějaká ujetá! Domov je domov! Docela Tě chápu, že prožíváš nelehká období! Držím palce a piš nám, piš, uleví se Ti a my jsme tu pro všechny, co potřebují "podržet". |
|
|
Matylda 30.3.2009 7:15Povlečení bílé jsem nikdy neměla ráda, naštěstí to poděděné po babičce se rychle rozpadlo. Preferuju kytky a proužky, ale mým snem je takové to povlečení ze zahraničních katalogů- dva ladící vzory kytiček, několik polštářů a apotah přes prostěradlo s kanýrem- jedno takové luxusní bych snesla, jen nevím, jak by se sneslo s Borůvkou v posteli (i když umývání jí nevadí a máme doma vždycky čistou psovou). Děti onehdy říkaly, že to úplně dětské povlečení s kočičkami a kachničkami mám vzít na chalupu- samozřejmě je to to nejtrvanlivější, povlečení, které mláďata uznali za použitelné, se začíná rozpadat, takže nám hrozí výlet do obchodu s následnou obroskou diskuzí. Ještě že už nechtějí ani barbíny, ani Spidermana... |
|
|
Zdena b.p. 30.3.2009 7:09No to je téma :o)) Chlupatice...hmm, ale kde hačá, tam zdobí! |
|
|
Vave 30.3.2009 6:49To je krásné téma, milá Ejško U babičky mečové pamatuji ohromné duchny, bílo-modro proužkované, a u babičky přeslicové to vývala směska odloženého povlečení, protože její "domek" sloužil nejdřív jen jako letní byt, do kterého jsme přes celou republiku jezdili ve vlaku s dlouhými dřevěnými sedadly a vozili jsme s sebou i peřiny. Přeju všem krásný den! |
|
|
YGA 30.3.2009 9:11Re: To je krásné téma, ad tmavší povlečení do zelena - Terka jedno má - tmavě zelená, lemovaná světle zelenou a s obrázkem kal - ač nejsem moc příznivkyní tmavého povlečení, toto vypadá moc hezky. |
|
|
Xerxová 30.3.2009 6:45kde že je bílý damašek... mám ráda bílou, chladivou damaškovou postýlku. Ale Z dětského povlečení u nás jasně vedli hrošíci. Na růžovém holčičkovském povlečení byla spousta různých smějících se hrošíků (tedy na dece). Na polštáři byl jediný veliký. To povlečení je zcela nesmrtelné. Drží tvar, barva, nikde se ani trošku nesype. A jak jsem byla sprdnuta, když jsem hrochy po svatbě odebrala a dala mlaďasům stejné povlečení. Jak jsem jí jen mohla sebrat hrošííííky |
Pokud máme Kosatku (Xerdu, Aru) má radost z bílé postýlky je fuč. A najednou preferuji tmavší krep (nemusí se žehlit a není na něm otisk hůř omyté tlapky hned vidět) a samonapínací prostěradla - protože ho měním každý týden a kdo by se s tím žehlil...|
|
EvaŽ 30.3.2009 11:51Re: kde že je bílý damašek... Ano, ano, taky se dostáváme k tmavším barvám povlečení. A to s námi holky nespí. Jen se občas vlítnou do postele pomazlit. |
|
|
Jenda 30.3.2009 1:44Jooo povleceni je problem. Pro nas konzervy Zakladni barva povleceni ma byt vice ci mene bila! Vzorek mozny, ostre oranzovy podklad pod jakesi metrove obrazy nikoli. No jo ... ale zajdete do kramu, oranzova, modra, cervena, uzasne pastelove barvy, krasne pohadkove postavy, žvížátka, barbiny, lvi ... no reknete, muze si odporne konzervativni stary mladenec kousek po tricitce poridit povleceni s Malou carodejnici? Teda v krame by to proslo, nejake to potomstvo uz me prodavacka uveri, ale co ja? S vkusem o par desitek let starsim nez jsem sam. Jeste stesti, ze precejen existuji i obchody s vetsim vyberem i pro nas. Nemoderni ;-) |
|
|
Alča 30.3.2009 8:19Re: Jooo povleceni je problem. Pro nas konzervy Jendo, uznávám, že konzervatismus a malá čarodějnice nejdou dohromady. Ale co takhle Křemílek s Vochomůrkou, případně Štaflík se Špagetkou? |
