Hana Williamson 16.10.2007 13:40

Re: Jak nepropašovat auto a propašovat sovětského občana.

Teda Baty,

• reagovat
• nahlásit příspěvek

tosca 16.10.2007 13:32

Re: OT - palcodržna

Držíme

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jana Bu. 16.10.2007 13:22

Re: Re: Re: Prosba

Nechcï se vnucovat, ale kdyby náhodou to nevyšlo s Xerxovou, tak já musím jet do Liberce na inventarizace - a pojedu někdy v první půli listopadu (datum je na mě). Takže se kdyžtak obraťte s důvěrou :) tel. 606 616 716.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

abyt 16.10.2007 13:17

Re: OT - palcodržna

Všechno dobře dopadne!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 16.10.2007 12:59

Re: OT - palcodržna

Držím - moc držím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 16.10.2007 12:55

Re: Re: Jak propasovat kocarek - dokonceni

WWW - jedna z tvých velkých stories! Oni ti dederóni někdy donutili našeho prchlivého proděkana-maratónce, aby vzteky vyhodil z okna jedoucího rychlíku pracně sehnané běžecké botky, jindy zase měli lidskou tvář. Nad oslnivým slaměným širákem z Karl-Marx Stadtu dokázali mávnout rukou se slovy - no to jste si teda opravdu n ě c o koupila. P.S. Základ toho nezničitelného klobouku, s padesátou mašlí a asi třetím tvarem hlavy přetrval socialismus, dodnes se promenuje na mé hlavě brněnskými ulicemi. Není jediný, ale takhle na vystřídání je pořád feš.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Beda 16.10.2007 12:53

Re: OT - palcodržna

• reagovat
• nahlásit příspěvek

náhodný pozorovatel 16.10.2007 12:52

Z jiné strany- dodatek

Prosím autorku aby to nebrala jako osobní útok.Jen jsem chtěl zejména pro mladší čtenáře ukázat jiný, byť osobními zkušenostmi ovlivněný pohled.Společně s klasikem: Národ, který si neváží vlastní historie.....Tohle je také historie.Nedávná,neúsměvná.Spíš tragikomická.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lucka V. 16.10.2007 12:48

Re: OT - palcodržna

Zapojuji do palcodržení všechny nechlupaté i chlupaté členy rodiny! Jáchymku, drž se, koukej růst a nepřidělávej starosti rodičům, když už jsi na ten svět tak pospíchal! 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 16.10.2007 12:47

Re: OT - palcodržna

palce se drží, modlí se, myslí se

• reagovat
• nahlásit příspěvek

náhodný pozorovatel 16.10.2007 12:46

Z jiné strany

napřed jsem ráno zvažoval:Mlč,drž ústa.Nedalo mi to-tak trochu jiný pohled:Pracovníci tehdejších PZO,zejména v době totální normalizace museli být-buď sami velmi dobře zapsáni,nebo-mít velmi dobře zapsaného strýčka.To je v podstatě totéž.Tohle zaměstnání(nepíšu práce-jednak to,co dělali se rozhodně za práci považovat nedalo,nebo díky známostem kvalita výsledků v zaměstnání byla téměř nulová.Hodnoty většinou zachraňovali zaměstnanci závodů,kterým laskavě poskytovali,často za patřičné všimné,svoje nenahraditelné služby.Takže tohle zaměstnání poskytovalo řadu výhod-buď právě tyhle protektorské hnědé pasy,nebo specielně orazítkované celní prohlášení.Zároveň byla podporována úspora diet-co se uspořilo,půlku sebral stát a druhou polovinu dostal zachránce deviz na tuzexové konto.Pokud jste někdy koupili bony od vexláků,chtíc udělat na Vánoce ratolesti radost džínami značky Lewis,právě dovezenými z výrobny v Humpolci,věřte,že část z nich byla získávána tímto způsobem.Způsobů,jak ušetřit náklady bylo mnoho- protože právě třeba"V zemi,kde zítra znamenal rok asi tak 1910"se za patřičnou úplatu(někdy to byl třeba svetřík,co doma dávno vyšel z módy)se dala sehnat bumážka na vše-i účet z hotelu s razítkem.

Měli však i nevýhody.V každém výsadku byl "pozorovatel"-přímý spolupracovník STB.Stejně tak se všichni mohli dostat do spárů téhle bohulibé organizace,často ani nic netušíc.Druhý odstavec cestovní zprávy měl fazónu:Za dobu pobytu jsem byl/nebyl kontaktován pracovníky cizí rozvědky,atd,atd.Za doslovnou citaci neručím.Stačilo, aby nějaký horlivec,za čárku v hodnocení právě jeho zprávu zařadil do svazku.

Omlouvám se,tohle je moje osobní(a nepříjemná)zkušenost.Berte to jako pohled z druhé strany-připomněl mi to závěr filmu Norimberský proces(šel včera)kdy americký soudce vmete německému:Ty hrůzy začaly,když jste poprvé vědomě odsoudil nevinného.Jak se od toho liší výstava v CCCP,kde byli všichni přesvědčeni o osvobozování v r.68?Odpovězte si sami-nebyly jen srandičky s celníky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

baty 16.10.2007 12:46

Jak nepropašovat auto a propašovat sovětského občana.

Jeli jsme jednou na fakultní etnograficko-kunsthistorický zájezd na čtyři dny do Uher,. pan profesor, který ty zájezdy vždycky vedl, byl na to génius a cesty to bývaly nabité intenzívním poznávacím programem. Tak jsme vjeli do Maďarska Komárnem, udělali oblouk a po čtyřech dnech, v neděli v poledne, jsme zastavili daleko na východě před závorou Balassa Gyarmat (Josef Dobrovský, narodil se v Ďarmotech v Uhrách, račte si ze školy pamatovat.)Velké turistické autobusy s logem UJEP Brno tudy moc nejezdívaly, byl to přechod spíš pro místní provoz. Takže čerstvě naobědvané celnictvo zapnulo uniformy, utřelo mastné pusy a pustilo se do nás.A najednou řev -kde máte to auto, no vy, kde je to auto!!!!! Pan profesor křižoval Evropu jak se dalo(i tehdy to sem tam někdo dokázal), hlavně tu rudou, ve své škodovce. A když v pět ráno u fakulty ve čtvrtek vyplňoval celní prohlášeni, vystoupiv právě z dotyčného auta a přesednuv do autobusu, rutinně do celního prohlášení napsal i to svoje auto se všemi náležitostmi, které znal zpaměti. Přičemž nás všechny mikrofonem poučil, ať neblbneme a vyplňujeme čestně a pravdivě, ať nejsou komplikace, že je škoda kazit si tak výlet. Po hodině se nám to jaksi podařilo vysvětlit pomocí všech zbylých lahví plzně a nějaké té značkové barackovice, co jsme si vezli domů. Nasedli jsme, šofér zatůroval a najednou řev "a co ten chlap tam!!!!" Přiřítila se zpátky pasová kontrola. Ten Rus!  stát, vystoupit. Ruský lektor z lékařské, který jel s námi, podle předpisu, který nám objasnili, nesměl jedním přechodem vjet a druhým vyjet, musel tak učinit na přechodu jediném.Neděle, půl druhé, horký zářijový den, forinty na naftu žádné, Komárno stovky kilometrů daleko...Tak volat sovětskému konzulovi do Zvolena - pan konzul obědvá, zavolejte později. Za hodinu - pan konzul odpočívá, zavolejte později. Rozhovor byl pak krátký, leč vyjeli jsme ve čtyři. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lapil 16.10.2007 12:42

OT - palcodržna

Prosím o morální podporu jednomu sedmiměsíčnímu miminkovi (tedy -2 měsíce, aby bylo rozumněno). Jmenuje se Jáchym a leží "ve vážném stavu v Ústí nad Labem".

Díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 16.10.2007 12:34

Re: Re: Re: Prosba

neboj - domluvíme se, až to bude aktuální. Přepravku pak zase dodáme do Prahy :o)

Jinak já teď klusala domů - raději se 3 litry vody, když nám v ulici prasknul hlavní vodovodní řád... a nám doma voda teče. Jsme na kopci nad havárií a vypnuli to těsně pod námi. Tomu říkám klika

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Apina 16.10.2007 12:15

Re: Jak propasovat kocarek - dokonceni

WWW, zdravím tě a jsem ráda, že jsi tu s námi.  Jo, jo s Dederonci byly také story. Vozit boty byl téměř smrtelný hřích a ty jsi provezl dokonce kočárek!!!!!!!  TO bylo v té době na metál. Tleskám ti hlasitě!!!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

jenny 16.10.2007 11:50

Re: Jak propasovat kocarek - dokonceni

Félmi dobžé pamatuju tý dóby.Do celního prohlášení (ci, chi, co to je , že?) jsem psala místo bot, škarbale atd. , kupodivu mi to sem tam prošlo. Jednou jsem si taky na dětské botečky sedla, že je jako nenajdou, našli, když je vzal celník  do rukou a cítil jak jsou ještě teplé tak mi je s ruměncem ve tváři vrátil. Byl tehdy mlád a já taky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lucka V. 16.10.2007 11:31

Re: Re: Prosba

Zatím to vůbec nespěchá, Týna jde dnes na operaci s kolenem a domluvila jsem se s Ferdou, že minimálně čtrnáct dní koťák zůstane u nás. Takže až bude Týna v pořádku, dala bych vědět. Jsi moc hodná! Samozřejmě Jáju pošlu v přepravce, takže bude maximálně nadávat, ale nebude pomáhat při řízení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 16.10.2007 11:19

Re: Prosba

Lucko, moje polovička jezdí do Prahy skoro každou středu dopoledne.... Tak bychom se mohli zkusit nějak domluvit. Zítra nééé - to jde k zubaři a jede tam jen na otočku, aby byl v poledne zase v Liberci. Zkusila bych si při nejhorším domluvit suplování a vyrazila s ním - on pracovně, já kočkovatě... třeba za týden ??  Ale na jisto to teď neslíbím

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Lucka V. 16.10.2007 11:05

Prosba

Xerxová, je to ode mne drzost a troufalost, ale nepojedeš někdy tak v průběhu měsíce do Prahy? Vzhledem k tomu, že kotě Jarmil získal paničku z Liberce (včerejší přemlouvání padlo na úrodnou půdu), budeme ho tam potřebovat nějak dopravit. Samozřejmě bych ho tam v nejhorším dovezla, ale kdybys náhodou měla cestu...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

MaRi 16.10.2007 10:32

Re: Jak propasovat kocarek - dokonceni

ťuky ťuk

• reagovat
• nahlásit příspěvek

abyt 16.10.2007 10:30

Re: Jak propasovat kocarek - dokonceni

Chichichi WWW, zdravím!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

WWW 16.10.2007 10:25

Jak propasovat kocarek - dokonceni

Heydrich se rozzaril.

Zasatral v naprsni kapse. Vytahl fotku miminka. "Das ist mein Uwe, er macht auch ganz nacht beeeee, beeeeee.!!!"

Malem jsme se objali. Jeste jednou jsem zabecel, Heydrich take a mavnul , ze mohu jet.. Za mnou tahali nestastnikovi ze dvirek stos zaclon. Vidis, povidal jsem Magde, kdyby si je nechal na kline a byl celej urvanej, ze to vsechno bude muset veset, tak ho nechali. Jsou to take jenom lidi.

Stahnul jsem okynko, zamaval laskavemu Heydrichovi a jel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

WWW 16.10.2007 10:15

Jak propasovat kocarek -1-

Nemuzem uprit, ze totalitni rezim nam prinesl plno krasnych zazitku s celnikama. Ac se nam tenkrate tak nejevily, dnes je davame pri posezenich k lepsimu, temer s nehou na ne vzpominame. Cestovani pres hranice , zvlaste v Evrope je ted neskonala nuda.

Pamatuji, jak jsme jeli kupovat do NDR kocarek, kdyz se mel  wewecko narodit.Tonda Kadlec mi u Kance daval instruktaz. Podivej WWW, tu strisku sundas, das na ni remen, do ni dve kapusty, to se smi, bude to proste nakupni taska. Sundas v lese pred hranicema tapecirunk ze dvveri a nacpes tam ty boky.  Jestli se tam nevejdou, das je jako potahy na zadni sedacku. Jestli je das do dveri, bacha, aby ti slo stahovat okynko. Odmontujes kolecka a cely ten spodek si i s drzakem primontujes na zadni kufr, jako nosic na kolo. A co s koleckama ? Ptal jsem se zoufale. Kolik vas jede ? No ja, Magda , tchyne a tchan. No vidis, kazdej si vezme jedno kolecko do ruky, Tchan a tchyne jsou vlastne uz skoro dedecek a babicka, budou uz jako detinstet, jako ridit s tebou. Bylo by dobre, kdyby u toho mruceli jako motor. A co Magda ? Ta ma taky drzet kolecko ? Taky, povidal Tonda, ji si ani nevsimnou, z dedecka a babicky budou vyjeveni. Porad mi ale zbyva jedno kolecko, dumal jsem. To je rezerva, to je uplne normalni WWW.

Vsechno bylo jinak, budouci dedecek a budouci babicka razne odmitli delat ze sebe trotly. Magda rekla, ze jsem se zblaznil. Dal jsem tedy kocarek na strechu na zahradku, prikurtoval a jel na prechod.

Mam na celniky nos. Ten muj vypadal sice jak Heydrich, kdyz pochodoval kolem stopetky a zdvihal pravici smerem ke kocarku, ale oci mel o neco laskavejsi. Vystoupil jsem s celnim prohlasenim v ruce. "Also", klepal vyzname na celni prohlaseni, kde jsem napsal jen ty kapusty v sitovce. "Ja, meine herr, koktal jsem. Ich bin kompletne verloren, Vir varten kleine kinder, jaja kompletne kleine. Ganz nacht to kleine kinder  bude machen beeeee, beeee, beeee !

Und mich, jako ja, tloukl jsem se v prsa, nicht slafen, frsten zi pite ?  POKRAC.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Apina 16.10.2007 9:20

Zažitky se SSSR k nezaplacení

Karolíno, díky za pěkný začátek dne. Věřím, že v momentě, kdy jsi musela řešit ty opravdu nevšední patálie, ti tuhl úsměv na rtech, ale teď jsou to historky, které by opravdu bylo škoda nechat si pro sebe. Přiměla jsi mě také je vzpomínání. V SSSR jsem byla celkem 2x, z toho podruhé mi bylo asi 17 let a jela jsem v podstatě z donucení na návštěvu k máminým známým. Se mnou jela i má spolužačka z gymplu, zase k jiným lidem, ale na rozdíl od mých, to byli Češi. Tak spolu jedeme v klidu vlakem, až vlak přijel na polsko-sovětské hranice do Brestu. Celníci měli času dost a dost, protože se tam měnily celé podvozky vlaku kvůli jinému rozchodu. Tak také jedna malá tlustá přišla k nám do kupé a první, co z ní vypadlo bylo, že se zeptala, jestli máme "kalbasu" (pro méně znalé ruštiny - salám). Já jsem nic neměla (mé upřímné rodiče nějak nenapadlo, že tohle v SSSR můžou ocenit téměř jako zlato, ale má spolužačka celá zkamenělá zjevnou zlobou celnice, přikývla. "Nu, pakaži" - "tak ukaž". Spolužačka vyndala štangli salámu zabalenou do alobalu. Celnice se na to podívala, pak z kapsy vytáhla zavírací nůž a polovinu uřízla. Jednu polovinu spolužačce dokonce nechala. Pak se jí ptala, jestli má další, spolužačka naštěstí duchapřítomně, ale úplně omámená, zavrtěla hlavou, že ne. Celnice naštěstí odešla, a pak mi spolužačka ukázala tu druhou štangli, kterou se jí podařilo zapřít. Tak to byl opravdu úchvatný začátek mého tehdejšího 14denního pobytu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Xerxová 16.10.2007 8:09

výška nebo pohlaví...

tobě změnily výšku, mojí kolegyni zase napsali do kolonky pohlaví "M" místo "F"  A to má zcela běžné ženské  jméno, příjmení řádně s koncovkou -ová a ještě měla fotku s dlouhými vlasy...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamson 16.10.2007 5:49

Vzpominky se ozivily

...nebot jsem stravila zhruba v te dobe, o ktere pises 3 mesice na nechtene a silne povinne stazi v Moskve. Ty zazitky by vydaly na dlouhe povidani, zejmena kvuli tomu, ze spolutrpici cesti kolegove meli smysl pro absurdno, a paklize ho jeden ma, tak si ho to absurdno vyhleda. A ze toho bylo pozehnane. Za rok potom jsme tam jeli opet velka grupa povinne vyhnani na nejakou konferenci. Jeli jsme vlakem a byli jsme mladi a nabalili jsme se na cestu nejen jidlem, ale i pitivem. V Brestu nam sovetsti pohranicnici zabavili banany; tvrdili, ze mohou byt infikovane. Ale videli jsme jednoho, jak se infikovanym ovocem ladoval. Ale spis nam jich bylo lito. Cili tenhle prechod hranic jeste sel. Mela jsem zajimavejsi. Jako napr. po navratu ze studijniho pobytu v Budapesti nekdy v r. 1979 jsem s sebou mezi jinym mela anglickou verzi Charty OSN, a jine anglicke materialy, coz tehdy patrilo k memu zamestnani. Cestou vlakem zpatky ta mala modra knizecka pohranicniky rozhodila - to bylo potom, co se mi dlouze probirali zavazadly a vytahli Chartu (OSN). Co to je? Charta, pravim ja trouba. Joj, to bylo veselo. Oni si fakt mysleli, ze to byla ta jina Charta. Nez jsme vyresili, ze je to ta jina Charta, a proc ze to potrebuju v anglictine, tak probrali i spodni pradlo, vlak mel hodinu zpozdeni, ale pro sichr si tu knizecku nechali. Kdyby jak, jak rikala teta Marinka ze Vnorov.

• reagovat
• nahlásit příspěvek